tag:blogger.com,1999:blog-62555386950449758482024-03-13T07:17:01.799+05:30आतल्यासहित माणूसNeeDhaPahttp://www.blogger.com/profile/17934841959057049889noreply@blogger.comBlogger129125tag:blogger.com,1999:blog-6255538695044975848.post-38350592762456682092022-08-06T19:51:00.001+05:302022-09-12T19:52:05.381+05:30सँटा फे ऑपेरा कॉश्च्युम शॉप 6 - पाऊस<p> <span style="caret-color: rgb(5, 5, 5); color: #050505; font-family: inherit; font-size: 15px; white-space: pre-wrap;">रिपरिप, संततधार, एका लयीत, सतत असा पाऊस पडत राहतो. पावसाच्या शेजारी बसून माझं काम चालू असतं. हाताने काहीतरी घडवण्याचं. पावसाच्या लयीवर डोक्यात शब्द, आठवणी, घटना, वाक्यांचे पुंजके आणि नुसतंच काहीतरी वाटणं - याला हिंदीत एहसास म्हणतात. मराठीत इतका सुंदर शब्द का नाहीये? - असं सगळं घरंगळत असतं. </span></p><div class="m8h3af8h l7ghb35v kjdc1dyq kmwttqpk gh25dzvf n3t5jt4f" style="caret-color: rgb(5, 5, 5); color: #050505; font-family: system-ui, -apple-system, BlinkMacSystemFont, ".SFNSText-Regular", sans-serif; font-size: 15px; margin: 0px; white-space: pre-wrap; word-wrap: break-word;"><div dir="auto" style="font-family: inherit;">मेंदूचा एक भाग हातातल्या वस्तूच्या घडत राहण्यावर लक्ष ठेवून असतो. बाकी भाग लयदार पावसाबरोबर मोकाट सुटलेला. </div><div dir="auto" style="font-family: inherit;">मग तो जाऊन पोचतो माझ्या प्रिय गावाला. प्रिय शब्दात मावतच नाही खरं तर माझं आणि <span style="font-family: inherit;"><a style="color: #385898; cursor: pointer; font-family: inherit;" tabindex="-1"></a></span>त्या गावाचं नातं. पण सध्या प्रियच म्हणूया. </div><div dir="auto" style="font-family: inherit;">त्या प्रिय गावात डोंगरमाथ्यावर असलेल्या ऑपेरा रांचच्या कॉश्च्युम शॉपच्या डेकच्या बाजूच्या दाराबाहेर एक शेड आहे. तिथे बसून मी काम करते. कधी फॉलस्टाफच्या गाऊन्सना मॅचिंग होतील असे शूज रंगवणे, कधी लुचिया डी लमारमूरच्या कोरसचे स्पोरॅन बनवणे, कधी व्हीनस अँड अडोनिस साठी युरोपातून आलेल्या मास्कवर काम करणे असे काहीही असू शकते. </div><div dir="auto" style="font-family: inherit;">रांचवर प्रत्यक्ष ऑपेरा हाऊसमध्ये येण्याचा रस्ता या बॅकडेकवरूनच आहे. पुढच्या बाजूने फक्त प्रेक्षक येतात. बाकी सगळी यंत्रणा इथूनच येते. कोण आले कोण गेले मला सगळे दिसतात. पायऱ्यांवर बसलेला हातशिलाईचा अड्डा दिसतो. आता मी त्याचा भाग नसते. यावर्षी मी कॉश्च्युम क्राफ्टच्या टीममध्ये आलेली असते. एक प्रमुख, एक फर्स्ट हॅन्ड, एक असिस्टंट, एक अप्रेंटीस आणि गरजेप्रमाणे व्हॉलंटियर्स असा आमचा छोटा परीवार आहे. पण आमच्याकडे बरीच जादू घडत असते. पायापासून चेहऱ्यापर्यंत ज्या ज्या बारीक सारीक accessories (याला चांगला मराठी शब्द सुचवल्यास... ) असतात त्या इथे बनतात, दुरुस्त होतात, सजवल्या जातात. खऱ्या आयुष्यात ती वस्तू जशी आणि ज्या गोष्टीपासून बनते तसे इथे असेलच असे नसते. सोन्याचा पत्रा लावलेले चिलखत कॅनव्हासचे, चांदीचे स्पोरॅन पॉलिमर क्लेचे अशी सगळी गंमतजंमत असते. </div><div dir="auto" style="font-family: inherit;">तर ही सगळी कामे त्यात वापरल्या जाणाऱ्या केमिकल्समुळे हवेशीर जागी बसून करावी लागतात. अश्या तऱ्हेने बॅकडेकला लागून असलेली शेड माझी कर्मभूमी बनते. आणि मी येणाऱ्या जाणाऱ्या सर्वांवर नजर ठेवून काम करत राहते. अंगावर शंभर डाग पडलेला एप्रन, नाकावर रेस्पिरेटर, डोळ्यांवर सेफ्टी गॉगल्स, हातात वेगवेगळ्या प्रकारचे आणि वेगवेगळी केमिकल्स अडवणारे ग्लोव्ह्ज अश्या सगळ्या किंवा काही वस्तू असतात. त्यात मी गायब होऊन जाते. </div><div dir="auto" style="font-family: inherit;">काही गायकनट, काही डिझायनर्स, विविध शॉपमधली काही माणसे येताजाताना दिसली की त्या वाळवंटात, उन्हाळ्यात, डोंगरमाथ्यावर मस्त गार वाटतं. कधीकधी अशी माणसे बघायला म्हणून लुचियाचा कॉश्च्युम डिझायनर चार्ली माझ्या शेडमधल्या टेबलाशी जास्त रेंगाळतो. मग आम्ही कामाच्या चर्चेबरोबर येताजाता दिसणारे चटके आणि त्यांनी डोळ्याला दिलेला गारवा यांची प्रतवारी करतो, क्रम लावतो. </div><div dir="auto" style="font-family: inherit;">पण एखादा दिवस वेगळा असतो. चटका माणसे आणि त्यांचा गारवा खिजगणतीतही राहात नाही. डेकवरून दिसणारा आकाशाचा स्वच्छ पण तापता निळा, डोंगररांगांचा लालसर पिवळा, मधूनच उगवलेल्या खुरट्या झुडुपांचा हिरवा काळा, बॅकडेकच्या फरशीचा पिवळट राखाडी, ऑपेरा हाऊसच्या भिंतींचा अडोबी लाल, दूरवर दिसणाऱ्या कोलोरॅडो हायवेचा मळकट ग्रे, सगळ्यावर पडलेला भगभगीत उजेड असे सगळे वाळवंटाचे रंग बदलायला लागतात. आकाशात जांभळे, लाल, काळे रंग दिसायला लागतात. भिंतींचा अडोबी लाल सोडून सगळे रंग आपला स्वत्व सोडून ग्रे स्केलवर वेगवेगळ्या जागी जायला लागतात. मग सगळं आभाळ गच्च काळंजांभळं होतं. आणि दोन मिनिटात पावसाचा खेळ सुरू होतो. सर्व जग ग्रे झालेलं असतं. </div><div dir="auto" style="font-family: inherit;">माझ्या भारतीय मनाला पावसात भिजायची तहान लागते. अमेरिकन येड्यांना ही गोष्टच समजत नाही. मी मात्र हाताने काम करता करता मेंदूने सह्याद्रीत भिजत भिजत फिरून आलेली असते. </div></div><div class="l7ghb35v kjdc1dyq kmwttqpk gh25dzvf jikcssrz n3t5jt4f" style="caret-color: rgb(5, 5, 5); color: #050505; font-family: system-ui, -apple-system, BlinkMacSystemFont, ".SFNSText-Regular", sans-serif; font-size: 15px; margin: 0.5em 0px 0px; white-space: pre-wrap; word-wrap: break-word;"><div dir="auto" style="font-family: inherit;">जशी आत्ता वसईत बसून सँटा फे ला फिरून आले!! </div></div><div class="l7ghb35v kjdc1dyq kmwttqpk gh25dzvf jikcssrz n3t5jt4f" style="caret-color: rgb(5, 5, 5); color: #050505; font-family: system-ui, -apple-system, BlinkMacSystemFont, ".SFNSText-Regular", sans-serif; font-size: 15px; margin: 0.5em 0px 0px; white-space: pre-wrap; word-wrap: break-word;"><div dir="auto" style="font-family: inherit;"><span style="font-family: inherit;"><a class="qi72231t nu7423ey n3hqoq4p r86q59rh b3qcqh3k fq87ekyn bdao358l fsf7x5fv rse6dlih s5oniofx m8h3af8h l7ghb35v kjdc1dyq kmwttqpk srn514ro oxkhqvkx rl78xhln nch0832m cr00lzj9 rn8ck1ys s3jn8y49 icdlwmnq cxfqmxzd d1w2l3lo tes86rjd" href="https://www.facebook.com/hashtag/%E0%A4%B8%E0%A4%81%E0%A4%9F%E0%A4%BE%E0%A4%AB%E0%A5%87%E0%A4%91%E0%A4%AA%E0%A5%87%E0%A4%B0%E0%A4%BE%E0%A4%95%E0%A5%89%E0%A4%B6%E0%A5%8D%E0%A4%9A%E0%A5%8D%E0%A4%AF%E0%A5%81%E0%A4%AE%E0%A4%B6%E0%A5%89%E0%A4%AA?__eep__=6&__cft__[0]=AZUhDM-ukIMEynintYjztv9y6pb2hJZJT_iaBaDVg9zJj50Da7k29b6rygl0H8WTCPBddodujCa2vzZR84GN_oHO81-6i6QqC_rz_qO3_KfSVw&__tn__=*NK-R" role="link" style="border: 0px; box-sizing: border-box; color: var(--accent); cursor: pointer; display: inline; font-family: inherit; list-style: none; margin: 0px; outline: none; padding: 0px; text-align: inherit; text-decoration: none; touch-action: manipulation;" tabindex="0">#सँटाफेऑपेराकॉश्च्युमशॉप</a></span> <span style="font-family: inherit;"><a class="qi72231t nu7423ey n3hqoq4p r86q59rh b3qcqh3k fq87ekyn bdao358l fsf7x5fv rse6dlih s5oniofx m8h3af8h l7ghb35v kjdc1dyq kmwttqpk srn514ro oxkhqvkx rl78xhln nch0832m cr00lzj9 rn8ck1ys s3jn8y49 icdlwmnq cxfqmxzd d1w2l3lo tes86rjd" href="https://www.facebook.com/hashtag/%E0%A4%B8%E0%A5%8D%E0%A4%AE%E0%A4%B0%E0%A4%A3%E0%A4%B0%E0%A4%82%E0%A4%9C%E0%A4%A8?__eep__=6&__cft__[0]=AZUhDM-ukIMEynintYjztv9y6pb2hJZJT_iaBaDVg9zJj50Da7k29b6rygl0H8WTCPBddodujCa2vzZR84GN_oHO81-6i6QqC_rz_qO3_KfSVw&__tn__=*NK-R" role="link" style="border: 0px; box-sizing: border-box; color: var(--accent); cursor: pointer; display: inline; font-family: inherit; list-style: none; margin: 0px; outline: none; padding: 0px; text-align: inherit; text-decoration: none; touch-action: manipulation;" tabindex="0">#स्मरणरंजन</a></span> <span style="font-family: inherit;"><a class="qi72231t nu7423ey n3hqoq4p r86q59rh b3qcqh3k fq87ekyn bdao358l fsf7x5fv rse6dlih s5oniofx m8h3af8h l7ghb35v kjdc1dyq kmwttqpk srn514ro oxkhqvkx rl78xhln nch0832m cr00lzj9 rn8ck1ys s3jn8y49 icdlwmnq cxfqmxzd d1w2l3lo tes86rjd" href="https://www.facebook.com/hashtag/%E0%A4%AD%E0%A5%82%E0%A4%A4%E0%A4%95%E0%A4%BE%E0%A4%B3%E0%A4%BE%E0%A4%A4%E0%A4%B2%E0%A5%8D%E0%A4%AF%E0%A4%BE%E0%A4%A6%E0%A4%BF%E0%A4%B5%E0%A4%B8%E0%A4%AD%E0%A4%B0%E0%A4%BE%E0%A4%9A%E0%A5%8D%E0%A4%AF%E0%A4%BE%E0%A4%95%E0%A4%BE%E0%A4%AE%E0%A4%BE%E0%A4%A4%E0%A4%B2%E0%A5%87?__eep__=6&__cft__[0]=AZUhDM-ukIMEynintYjztv9y6pb2hJZJT_iaBaDVg9zJj50Da7k29b6rygl0H8WTCPBddodujCa2vzZR84GN_oHO81-6i6QqC_rz_qO3_KfSVw&__tn__=*NK-R" role="link" style="border: 0px; box-sizing: border-box; color: var(--accent); cursor: pointer; display: inline; font-family: inherit; list-style: none; margin: 0px; outline: none; padding: 0px; text-align: inherit; text-decoration: none; touch-action: manipulation;" tabindex="0">#भूतकाळातल्यादिवसभराच्याकामातले</a></span> <span style="font-family: inherit;"><a class="qi72231t nu7423ey n3hqoq4p r86q59rh b3qcqh3k fq87ekyn bdao358l fsf7x5fv rse6dlih s5oniofx m8h3af8h l7ghb35v kjdc1dyq kmwttqpk srn514ro oxkhqvkx rl78xhln nch0832m cr00lzj9 rn8ck1ys s3jn8y49 icdlwmnq cxfqmxzd d1w2l3lo tes86rjd" href="https://www.facebook.com/hashtag/%E0%A4%95%E0%A5%89%E0%A4%B6%E0%A5%8D%E0%A4%9A%E0%A5%8D%E0%A4%AF%E0%A5%81%E0%A4%AE%E0%A4%B6%E0%A5%89%E0%A4%AA%E0%A4%9A%E0%A5%8D%E0%A4%AF%E0%A4%BE%E0%A4%97%E0%A5%8B%E0%A4%B7%E0%A5%8D%E0%A4%9F%E0%A5%80?__eep__=6&__cft__[0]=AZUhDM-ukIMEynintYjztv9y6pb2hJZJT_iaBaDVg9zJj50Da7k29b6rygl0H8WTCPBddodujCa2vzZR84GN_oHO81-6i6QqC_rz_qO3_KfSVw&__tn__=*NK-R" role="link" style="border: 0px; box-sizing: border-box; color: var(--accent); cursor: pointer; display: inline; font-family: inherit; list-style: none; margin: 0px; outline: none; padding: 0px; text-align: inherit; text-decoration: none; touch-action: manipulation;" tabindex="0">#कॉश्च्युमशॉपच्यागोष्टी</a></span></div></div>NeeDhaPahttp://www.blogger.com/profile/17934841959057049889noreply@blogger.com0tag:blogger.com,1999:blog-6255538695044975848.post-17058737331525119292022-07-29T19:49:00.001+05:302022-09-12T19:50:42.359+05:30सँटा फे ऑपेरा कॉश्च्युम शॉप ५ - प्रेसिजन बिसिजन<p><span style="background-color: white; caret-color: rgb(51, 51, 51); color: #333333; font-family: "Trebuchet MS", "Helvetica Neue", Arial, Helvetica, sans-serif; font-size: 14px;">हे प्रत्यक्ष सँटा फे ऑपेराच्या इथले नाहीये पण कॉश्च्युम शॉपचीच गोष्ट आहे म्हणून याच सिरीजमध्ये घेतेय.</span><br style="caret-color: rgb(51, 51, 51); color: #333333; font-family: "Trebuchet MS", "Helvetica Neue", Arial, Helvetica, sans-serif; font-size: 14px;" /></p><p><span style="background-color: white; caret-color: rgb(51, 51, 51); color: #333333; font-family: "Trebuchet MS", "Helvetica Neue", Arial, Helvetica, sans-serif; font-size: 14px;">------</span></p><p> <span style="caret-color: rgb(5, 5, 5); color: #050505; font-family: inherit; font-size: 15px; white-space: pre-wrap;">मी आणि केविन एकमेकांच्या कटींग आणि पिनिंगवर हसायचो. कटींग म्हणजे कापड बेतणे आणि बेतलेले दोन कापडाचे तुकडे मशीनवर जोडताना आधी टाचण्या लावायच्या असतात ते पिनिंग. केविनला वेळ लागायचा. मी धडाधड करायचे. त्यामुळे मी माझे नाक खूप वर करायचे. मग यायची बाही. बाही गोल जोडताना - म्हणजे आधी बाही बनवून मग ती धडाला जोडणे - हे करताना बाहीची शिवण नेमक्या गोलाव्यात कधी कधी उसवायला लागायची मला. पण केविनला कधीही तसे करायला लागायचे नाही. </span></p><div class="l7ghb35v kjdc1dyq kmwttqpk gh25dzvf jikcssrz n3t5jt4f" style="caret-color: rgb(5, 5, 5); color: #050505; font-family: system-ui, -apple-system, BlinkMacSystemFont, ".SFNSText-Regular", sans-serif; font-size: 15px; margin: 0.5em 0px 0px; white-space: pre-wrap; word-wrap: break-word;"><div dir="auto" style="font-family: inherit;">कापडाचे चार थर ठेवायचे. वरच्या थरावर पॅटर्न काढायचा. <span style="font-family: inherit;"><a style="color: #385898; cursor: pointer; font-family: inherit;" tabindex="-1"></a></span>सगळ्या बाजूने शिलाईसाठी ठराविक माया सोडायची आणि एकदम चार थर कापायचे. नंतर कडेला कड जोडून जितकी माया सोडली असेल त्या हिशोबाने मशीन मारायची. हवं तर शिलाईच्या रेषेला काटकोनात टाचून घेऊन मशीन मारायची. किती सोप्पंय ना? मला असंच शिकवलं गेलं होतं इथे. </div></div><div class="l7ghb35v kjdc1dyq kmwttqpk gh25dzvf jikcssrz n3t5jt4f" style="caret-color: rgb(5, 5, 5); color: #050505; font-family: system-ui, -apple-system, BlinkMacSystemFont, ".SFNSText-Regular", sans-serif; font-size: 15px; margin: 0.5em 0px 0px; white-space: pre-wrap; word-wrap: break-word;"><div dir="auto" style="font-family: inherit;">केविन म्हणजे माझ्यासारखाच असिस्टंटशिपवर एम एफ ए करणारा आणि असिस्टंटशिपचा भाग म्हणून कॉश्च्युम शॉपमधे काम करणारा माझ्यापेक्षा दोन वर्ष जुना विद्यार्थी आणि टिना आमची शॉप मॆनेजर. दोघेही माझी कापड बेतायची, कापायची, टाचायची पद्धत बघून अवाकच असायचे. इतकं ढोबळपणे कपडे शिवणे त्यांच्या पचनी पडत नव्हते. </div></div><div class="l7ghb35v kjdc1dyq kmwttqpk gh25dzvf jikcssrz n3t5jt4f" style="caret-color: rgb(5, 5, 5); color: #050505; font-family: system-ui, -apple-system, BlinkMacSystemFont, ".SFNSText-Regular", sans-serif; font-size: 15px; margin: 0.5em 0px 0px; white-space: pre-wrap; word-wrap: break-word;"><div dir="auto" style="font-family: inherit;">एक दिवस मला माहिती असलेल्या पद्धतीप्रमाणे म्हणजे जिथे शिवण मारायची त्या रेषेला काटकोनात येतील अश्या प्रकारे पिना टाचून मशीन मारत असताना सुई नेमकी आपटली पिनेवर आणि सुईचा तुकडा पडला आणि उडाला. नशिबाने चेहऱ्यावर न येता कुठेतरी पडला. आणि केविन हसला किंवा मला तसे वाटले. </div></div><div class="l7ghb35v kjdc1dyq kmwttqpk gh25dzvf jikcssrz n3t5jt4f" style="caret-color: rgb(5, 5, 5); color: #050505; font-family: system-ui, -apple-system, BlinkMacSystemFont, ".SFNSText-Regular", sans-serif; font-size: 15px; margin: 0.5em 0px 0px; white-space: pre-wrap; word-wrap: break-word;"><div dir="auto" style="font-family: inherit;">मग मी केविनची पद्धत समजून घेतली. एकावर एक चार थर बसवून कापड कापताना एखाद्या थरातले कापड थोडेसे मागेपुढे सरकू शकते. सर्व थरांवर पॅटर्न आखलेला नसतो. अश्या वेळेला ठराविक माया गृहित धरून तेवढे आतमधे असे समजून शिलाई मारली गेली तर पॅटर्नमधे गोंधळ झालाच म्हणून समजायचा. गळे, कॉलर्स, बाही वगैरे अश्या ठिकाणी असा एक मिलीमीटरचा फरक पण त्रासदायक ठरतो. </div></div><div class="l7ghb35v kjdc1dyq kmwttqpk gh25dzvf jikcssrz n3t5jt4f" style="caret-color: rgb(5, 5, 5); color: #050505; font-family: system-ui, -apple-system, BlinkMacSystemFont, ".SFNSText-Regular", sans-serif; font-size: 15px; margin: 0.5em 0px 0px; white-space: pre-wrap; word-wrap: break-word;"><div dir="auto" style="font-family: inherit;">यासाठी जेवढे लेयर्स त्या प्रत्येकावर पॅटर्न आखला जायला हवा. आणि माया गृहित धरून शिवण न मारता. जिथे पॅटर्न आखलाय त्या रेषा म्हणजे शिलाईच्या रेषा जोडून कापड टाचले गेले पाहिजे. खरंतर कापड कापतानाही एकदम अनेक लेयर्स कापायचेच नसतात पण सर्व थरांवर पॅटर्न आखला की मग कापड एकत्र कापताना एखादा लेयर सरकला बिरकला तरी गोंधळ होत नाही. </div></div><div class="l7ghb35v kjdc1dyq kmwttqpk gh25dzvf jikcssrz n3t5jt4f" style="caret-color: rgb(5, 5, 5); color: #050505; font-family: system-ui, -apple-system, BlinkMacSystemFont, ".SFNSText-Regular", sans-serif; font-size: 15px; margin: 0.5em 0px 0px; white-space: pre-wrap; word-wrap: break-word;"><div dir="auto" style="font-family: inherit;">मग येतं पिनिंग. तुमचं कापड घट्ट आहे, शिवणी सरळ आहेत तर दोन्ही बाजूच्या शिलाईच्या रेषा एकावर एक ठेवून त्या रेषांच्या काटकोनात टाचण्या लावल्या अंतरावर तर चालू शकते. मात्र मशीनच्या पायाखाली जायच्या आधी ती पिन काढून बाजूला करायला हवे नाहीतर मशीनची सुई टाचणीवर आपटून तुटणे, तो तुकडा उडून कुठेही लागणे, टाचणी वाकणे वगैरे गोंधळ होतात. </div></div><div class="l7ghb35v kjdc1dyq kmwttqpk gh25dzvf jikcssrz n3t5jt4f" style="caret-color: rgb(5, 5, 5); color: #050505; font-family: system-ui, -apple-system, BlinkMacSystemFont, ".SFNSText-Regular", sans-serif; font-size: 15px; margin: 0.5em 0px 0px; white-space: pre-wrap; word-wrap: break-word;"><div dir="auto" style="font-family: inherit;">पण तुमचं कापड सुळसुळीत आहे, शिवणींच्यात गोलवा आहे तर मात्र दोन्ही बाजूंच्या शिलाईच्या रेषा एकावर एक ठेवून त्या रेषेवरच आणि अगदी कमी अंतरावर पिना टाचायला हव्यात. म्हणजे साधारण संपूर्ण शिलाई पिनांनीच केल्यासारखे कापड जोडले जाईल. कुठेही नको तशी चूण किंवा कापड ओढले जाणे होणार नाही. मशीनखाली ज्या दिशेला कापड जाणार त्या दिशेला पिनांचे टोचरे टोक ठेवायचे आणि कापड मशीनच्या पायात पुढे पुढे जाताना एकेक पिन मागे काढून टाकायची. </div></div><div class="l7ghb35v kjdc1dyq kmwttqpk gh25dzvf jikcssrz n3t5jt4f" style="caret-color: rgb(5, 5, 5); color: #050505; font-family: system-ui, -apple-system, BlinkMacSystemFont, ".SFNSText-Regular", sans-serif; font-size: 15px; margin: 0.5em 0px 0px; white-space: pre-wrap; word-wrap: break-word;"><div dir="auto" style="font-family: inherit;">याला वेळ लागतो. पण प्रेसिजन हवे तर हे हवेच. या प्रेसिजनची सवय लागली, ही पद्धत हातात-डोक्यात बसली आणि मी पण केविनबरोबर पुरेसा वेळ घेऊन, दहा वेळा न उसवता कपडे शिवू लागले. अमेरीका देशी, जॉर्जिया प्रांती असलेल्या एका युनिव्हर्सिटीतल्या नाटकांच्या कॉश्च्युमसाठीही इतपत प्रेसिजन तर असायलाच हवे. किंवा कुठेही प्रेसिजन असायलाच हवे हा धडा मिळाला. असे विविध धडे वर्षभर गिरवत मी सँटा फे ऑपेराच्या कॉश्च्युम शॉपमधे काम करण्यासाठी, अजून पुढच्या पातळीचे प्रेसिजन शिकण्यासाठी सज्ज होत गेले. </div></div><div class="l7ghb35v kjdc1dyq kmwttqpk gh25dzvf jikcssrz n3t5jt4f" style="caret-color: rgb(5, 5, 5); color: #050505; font-family: system-ui, -apple-system, BlinkMacSystemFont, ".SFNSText-Regular", sans-serif; font-size: 15px; margin: 0.5em 0px 0px; white-space: pre-wrap; word-wrap: break-word;"><div dir="auto" style="font-family: inherit;">बारीकसारीक गोष्टीत प्रेसिजन राखायला शिकलं की आपोआपच ते सगळ्या कामात, जगण्यात उतरायला लागतं. मग तुम्ही आयुष्यभरासाठी बरबाद होता. त्याची सुरूवात इथे झालेली होती. </div></div><div class="l7ghb35v kjdc1dyq kmwttqpk gh25dzvf jikcssrz n3t5jt4f" style="caret-color: rgb(5, 5, 5); color: #050505; font-family: system-ui, -apple-system, BlinkMacSystemFont, ".SFNSText-Regular", sans-serif; font-size: 15px; margin: 0.5em 0px 0px; white-space: pre-wrap; word-wrap: break-word;"><div dir="auto" style="font-family: inherit;"> <span style="font-family: inherit;"><a class="qi72231t nu7423ey n3hqoq4p r86q59rh b3qcqh3k fq87ekyn bdao358l fsf7x5fv rse6dlih s5oniofx m8h3af8h l7ghb35v kjdc1dyq kmwttqpk srn514ro oxkhqvkx rl78xhln nch0832m cr00lzj9 rn8ck1ys s3jn8y49 icdlwmnq cxfqmxzd d1w2l3lo tes86rjd" href="https://www.facebook.com/hashtag/%E0%A4%B8%E0%A5%8D%E0%A4%AE%E0%A4%B0%E0%A4%A3%E0%A4%B0%E0%A4%82%E0%A4%9C%E0%A4%A8?__eep__=6&__cft__[0]=AZV-MRUAwHVo6UTUMU4ng824Lb0MXrJbRlUcyo4KWEO4Dl9DCsYoEU010vcaZmQxY-QHEfre5XECRnjDJFXNoBoOw88SPI1IZJlJKUOPlVxs7w&__tn__=*NK-R" role="link" style="border: 0px; box-sizing: border-box; color: var(--accent); cursor: pointer; display: inline; font-family: inherit; list-style: none; margin: 0px; outline: none; padding: 0px; text-align: inherit; text-decoration: none; touch-action: manipulation;" tabindex="0">#स्मरणरंजन</a></span> <span style="font-family: inherit;"><a class="qi72231t nu7423ey n3hqoq4p r86q59rh b3qcqh3k fq87ekyn bdao358l fsf7x5fv rse6dlih s5oniofx m8h3af8h l7ghb35v kjdc1dyq kmwttqpk srn514ro oxkhqvkx rl78xhln nch0832m cr00lzj9 rn8ck1ys s3jn8y49 icdlwmnq cxfqmxzd d1w2l3lo tes86rjd" href="https://www.facebook.com/hashtag/%E0%A4%AD%E0%A5%82%E0%A4%A4%E0%A4%95%E0%A4%BE%E0%A4%B3%E0%A4%BE%E0%A4%A4%E0%A4%B2%E0%A5%8D%E0%A4%AF%E0%A4%BE%E0%A4%A6%E0%A4%BF%E0%A4%B5%E0%A4%B8%E0%A4%AD%E0%A4%B0%E0%A4%BE%E0%A4%9A%E0%A5%8D%E0%A4%AF%E0%A4%BE%E0%A4%95%E0%A4%BE%E0%A4%AE%E0%A4%BE%E0%A4%A4%E0%A4%B2%E0%A5%87?__eep__=6&__cft__[0]=AZV-MRUAwHVo6UTUMU4ng824Lb0MXrJbRlUcyo4KWEO4Dl9DCsYoEU010vcaZmQxY-QHEfre5XECRnjDJFXNoBoOw88SPI1IZJlJKUOPlVxs7w&__tn__=*NK-R" role="link" style="border: 0px; box-sizing: border-box; color: var(--accent); cursor: pointer; display: inline; font-family: inherit; list-style: none; margin: 0px; outline: none; padding: 0px; text-align: inherit; text-decoration: none; touch-action: manipulation;" tabindex="0">#भूतकाळातल्यादिवसभराच्याकामातले</a></span> <span style="font-family: inherit;"><a class="qi72231t nu7423ey n3hqoq4p r86q59rh b3qcqh3k fq87ekyn bdao358l fsf7x5fv rse6dlih s5oniofx m8h3af8h l7ghb35v kjdc1dyq kmwttqpk srn514ro oxkhqvkx rl78xhln nch0832m cr00lzj9 rn8ck1ys s3jn8y49 icdlwmnq cxfqmxzd d1w2l3lo tes86rjd" href="https://www.facebook.com/hashtag/%E0%A4%95%E0%A5%89%E0%A4%B6%E0%A5%8D%E0%A4%9A%E0%A5%8D%E0%A4%AF%E0%A5%81%E0%A4%AE%E0%A4%B6%E0%A5%89%E0%A4%AA%E0%A4%9A%E0%A5%8D%E0%A4%AF%E0%A4%BE%E0%A4%97%E0%A5%8B%E0%A4%B7%E0%A5%8D%E0%A4%9F%E0%A5%80?__eep__=6&__cft__[0]=AZV-MRUAwHVo6UTUMU4ng824Lb0MXrJbRlUcyo4KWEO4Dl9DCsYoEU010vcaZmQxY-QHEfre5XECRnjDJFXNoBoOw88SPI1IZJlJKUOPlVxs7w&__tn__=*NK-R" role="link" style="border: 0px; box-sizing: border-box; color: var(--accent); cursor: pointer; display: inline; font-family: inherit; list-style: none; margin: 0px; outline: none; padding: 0px; text-align: inherit; text-decoration: none; touch-action: manipulation;" tabindex="0">#कॉश्च्युमशॉपच्यागोष्टी</a></span> <span style="font-family: inherit;"><a class="qi72231t nu7423ey n3hqoq4p r86q59rh b3qcqh3k fq87ekyn bdao358l fsf7x5fv rse6dlih s5oniofx m8h3af8h l7ghb35v kjdc1dyq kmwttqpk srn514ro oxkhqvkx rl78xhln nch0832m cr00lzj9 rn8ck1ys s3jn8y49 icdlwmnq cxfqmxzd d1w2l3lo tes86rjd" href="https://www.facebook.com/hashtag/%E0%A4%B6%E0%A4%BF%E0%A4%B2%E0%A4%BE%E0%A4%88%E0%A4%AC%E0%A4%BF%E0%A4%B2%E0%A4%BE%E0%A4%88?__eep__=6&__cft__[0]=AZV-MRUAwHVo6UTUMU4ng824Lb0MXrJbRlUcyo4KWEO4Dl9DCsYoEU010vcaZmQxY-QHEfre5XECRnjDJFXNoBoOw88SPI1IZJlJKUOPlVxs7w&__tn__=*NK-R" role="link" style="border: 0px; box-sizing: border-box; color: var(--accent); cursor: pointer; display: inline; font-family: inherit; list-style: none; margin: 0px; outline: none; padding: 0px; text-align: inherit; text-decoration: none; touch-action: manipulation;" tabindex="0">#शिलाईबिलाई</a></span> <span style="font-family: inherit;"><a class="qi72231t nu7423ey n3hqoq4p r86q59rh b3qcqh3k fq87ekyn bdao358l fsf7x5fv rse6dlih s5oniofx m8h3af8h l7ghb35v kjdc1dyq kmwttqpk srn514ro oxkhqvkx rl78xhln nch0832m cr00lzj9 rn8ck1ys s3jn8y49 icdlwmnq cxfqmxzd d1w2l3lo tes86rjd" href="https://www.facebook.com/hashtag/%E0%A4%AA%E0%A5%8D%E0%A4%B0%E0%A5%87%E0%A4%B8%E0%A4%BF%E0%A4%9C%E0%A4%A8%E0%A4%AC%E0%A4%BF%E0%A4%B8%E0%A4%BF%E0%A4%9C%E0%A4%A8?__eep__=6&__cft__[0]=AZV-MRUAwHVo6UTUMU4ng824Lb0MXrJbRlUcyo4KWEO4Dl9DCsYoEU010vcaZmQxY-QHEfre5XECRnjDJFXNoBoOw88SPI1IZJlJKUOPlVxs7w&__tn__=*NK-R" role="link" style="border: 0px; box-sizing: border-box; color: var(--accent); cursor: pointer; display: inline; font-family: inherit; list-style: none; margin: 0px; outline: none; padding: 0px; text-align: inherit; text-decoration: none; touch-action: manipulation;" tabindex="0">#प्रेसिजनबिसिजन</a></span> <span style="font-family: inherit;"><a class="qi72231t nu7423ey n3hqoq4p r86q59rh b3qcqh3k fq87ekyn bdao358l fsf7x5fv rse6dlih s5oniofx m8h3af8h l7ghb35v kjdc1dyq kmwttqpk srn514ro oxkhqvkx rl78xhln nch0832m cr00lzj9 rn8ck1ys s3jn8y49 icdlwmnq cxfqmxzd d1w2l3lo tes86rjd" href="https://www.facebook.com/hashtag/%E0%A4%AC%E0%A5%8B%E0%A4%B0%E0%A5%80%E0%A4%82%E0%A4%97%E0%A4%97%E0%A5%8B%E0%A4%B7%E0%A5%8D%E0%A4%9F%E0%A5%80?__eep__=6&__cft__[0]=AZV-MRUAwHVo6UTUMU4ng824Lb0MXrJbRlUcyo4KWEO4Dl9DCsYoEU010vcaZmQxY-QHEfre5XECRnjDJFXNoBoOw88SPI1IZJlJKUOPlVxs7w&__tn__=*NK-R" role="link" style="border: 0px; box-sizing: border-box; color: var(--accent); cursor: pointer; display: inline; font-family: inherit; list-style: none; margin: 0px; outline: none; padding: 0px; text-align: inherit; text-decoration: none; touch-action: manipulation;" tabindex="0">#बोरींगगोष्टी</a></span> <span style="font-family: inherit;"><a class="qi72231t nu7423ey n3hqoq4p r86q59rh b3qcqh3k fq87ekyn bdao358l fsf7x5fv rse6dlih s5oniofx m8h3af8h l7ghb35v kjdc1dyq kmwttqpk srn514ro oxkhqvkx rl78xhln nch0832m cr00lzj9 rn8ck1ys s3jn8y49 icdlwmnq cxfqmxzd d1w2l3lo tes86rjd" href="https://www.facebook.com/hashtag/%E0%A4%AE%E0%A5%80%E0%A4%AC%E0%A5%8B%E0%A4%B0%E0%A5%80%E0%A4%82%E0%A4%97%E0%A4%86%E0%A4%B9%E0%A5%87?__eep__=6&__cft__[0]=AZV-MRUAwHVo6UTUMU4ng824Lb0MXrJbRlUcyo4KWEO4Dl9DCsYoEU010vcaZmQxY-QHEfre5XECRnjDJFXNoBoOw88SPI1IZJlJKUOPlVxs7w&__tn__=*NK-R" role="link" style="border: 0px; box-sizing: border-box; color: var(--accent); cursor: pointer; display: inline; font-family: inherit; list-style: none; margin: 0px; outline: none; padding: 0px; text-align: inherit; text-decoration: none; touch-action: manipulation;" tabindex="0">#मीबोरींगआहे</a></span></div></div>NeeDhaPahttp://www.blogger.com/profile/17934841959057049889noreply@blogger.com0tag:blogger.com,1999:blog-6255538695044975848.post-41659229744920351042022-06-12T19:47:00.001+05:302022-09-12T19:48:54.271+05:30सँटा फे ऑपेरा कॉश्च्युम शॉप ४ - रिश्ता आया है!<p> <span style="caret-color: rgb(5, 5, 5); color: #050505; font-family: inherit; font-size: 15px; white-space: pre-wrap;">हातशिलाईच्या अड्ड्यात अप्रेंटीस असायचे आणि व्हॉलंटीयर्स. अप्रेंटीस क्वचितच सँटा फे मधले स्थानिक असायचे. तर कॉश्च्युम शॉपच्या व्हॉलंटीयर्स या सँटा फे आणि आजूबाजूच्या परिसरात राहणाऱ्या रिटायर्ड बायका असायच्या. शिकत असलेले, शिक्षण संपून खऱ्या जगात उतरू पाहणारे अप्रेंटीस आणि रिटायर झालेल्या, वेळ घालवायला काम करणाऱ्या व्हॉलंटीयर्स असे फार गमतीशीर मिश्रण असायचे हातशिलाईच्या अड्ड्याचे. </span></p><div class="m8h3af8h l7ghb35v kjdc1dyq kmwttqpk gh25dzvf n3t5jt4f" style="caret-color: rgb(5, 5, 5); color: #050505; font-family: system-ui, -apple-system, BlinkMacSystemFont, ".SFNSText-Regular", sans-serif; font-size: 15px; margin: 0px; white-space: pre-wrap; word-wrap: break-word;"><div dir="auto" style="font-family: inherit;">वयातला आणि अनुभवातला फरक असला तरी लगेच अप्रेंटीस लोकांनी व्हॉलंटीयर्सना काकू-मावशी-आजी म्हणत <span style="font-family: inherit;"><a style="color: #385898; cursor: pointer; font-family: inherit;" tabindex="-1"></a></span>लीन व्हावे, त्यांचे ऐकावे वगैरे बावळटपणा तिथे चालत नसे. त्यामुळे गप्पा तश्या म्हणायच्या तर एका पातळीवर चालत. </div><div dir="auto" style="font-family: inherit;">या सगळ्या सत्तरीच्या आगेमागे असलेल्या बायका एकट्या किंवा फारतर दुकट्या राहात, आनंदी असत आणि मूळ शहरापासून 10-15 किमी दूर असलेल्या ऑपेरा रांचवर रोज आपले आपण ड्राइव्ह करून किंवा कारपूल करून येत असत. यातल्या काहींच्या घरातल्या जास्तीच्या रूम्स त्या ऑपेरा कंपनीला सीझनपुरत्या भाड्याने दिलेल्या असत. कंपनी मग तिथे अप्रेंटिस गायकनटांची राहायची व्यवस्था करे.</div></div><div class="l7ghb35v kjdc1dyq kmwttqpk gh25dzvf jikcssrz n3t5jt4f" style="caret-color: rgb(5, 5, 5); color: #050505; font-family: system-ui, -apple-system, BlinkMacSystemFont, ".SFNSText-Regular", sans-serif; font-size: 15px; margin: 0.5em 0px 0px; white-space: pre-wrap; word-wrap: break-word;"><div dir="auto" style="font-family: inherit;">कॉश्च्युम शॉपच्या आणि इतर क्रूच्या त्या सगळ्या पसाऱ्यात मी एकटीच देसी असल्याने अनेकजण कुतूहलापोटी भोचक होत असायचेच त्यामुळे थोडा भोचकपणा मी स्वीकारून टाकला होता. यातल्या काही टिपिकल अमेरिकन म्हणजे अमेरिकेच्या पलिकडे जग असतं आणि माणसं राहतात आणि आनंदात असतात याची जाणीव नसलेल्या गोऱ्या काकवा, आज्या असायच्या तर काही हिस्पॅनिक. </div></div><div class="l7ghb35v kjdc1dyq kmwttqpk gh25dzvf jikcssrz n3t5jt4f" style="caret-color: rgb(5, 5, 5); color: #050505; font-family: system-ui, -apple-system, BlinkMacSystemFont, ".SFNSText-Regular", sans-serif; font-size: 15px; margin: 0.5em 0px 0px; white-space: pre-wrap; word-wrap: break-word;"><div dir="auto" style="font-family: inherit;">एका गोऱ्या काकूंना अमेरिकन असणे (आणि बहुतेक गोरे असणे) खूप मिरवायचे असे. "आम्ही अमेरिकन असल्याने माझ्या वडिलांना शिक्षणाचे महत्त्व पटले होते त्यामुळे त्यांनी आम्हा सर्व बहिणींना, मुली असलो तरी, व्यवस्थित शिक्षण मिळेल इकडे लक्ष दिले. शिक्षण पूर्ण होऊ दिले." असे मला त्यांनी बरेच वेळा सांगितले होते. त्यामुळे या काकू आणि त्यांच्या बहिणी प्रचंड उच्चविद्याविभूषित आहेत असा माझा समज होता. मग एकदा गप्पा मारताना लक्षात आले काकू आणि बहिणी केवळ हायस्कूल पूर्ण केलेल्या होत्या. आणि मी तिथे माझी दुसरी मास्टर्स करायला गेले होते. </div></div><div class="l7ghb35v kjdc1dyq kmwttqpk gh25dzvf jikcssrz n3t5jt4f" style="caret-color: rgb(5, 5, 5); color: #050505; font-family: system-ui, -apple-system, BlinkMacSystemFont, ".SFNSText-Regular", sans-serif; font-size: 15px; margin: 0.5em 0px 0px; white-space: pre-wrap; word-wrap: break-word;"><div dir="auto" style="font-family: inherit;">आमच्या टेबलची व्हॉलंटियर होती रोझ. हिस्पॅनिक होती. हिस्पॅनिक लोक बहुतांशी कॅथलिक आहेत. रोझ पण अर्थातच. तिच्या बोलण्यात धार्मिक उल्लेख खूप असायचे. 'गॉडच्या नजरेत तू पण ख्रिश्चनच आहेस' वगैरे म्हणायची. पण ते हसून उडवून लावले तर लगेच संगीत मानापमानाचा प्रयोग घडत नसे हे महत्वाचे. रोझच्या घरात दोन अप्रेंटीस गायकनट राहात होते. एक शिकागोहून आलेला गोरा मुलगा होता आणि दुसरा मात्र रेअर केस म्हणजे चक्क एबीसीडी* होता. आताचे माहीत नाही पण 90च्या दशकातले एबीसीडी तरुण कलाबिला, गाणेबिणे असल्या नादाला लागणे हे खूप दुर्मिळ होते. </div></div><div class="l7ghb35v kjdc1dyq kmwttqpk gh25dzvf jikcssrz n3t5jt4f" style="caret-color: rgb(5, 5, 5); color: #050505; font-family: system-ui, -apple-system, BlinkMacSystemFont, ".SFNSText-Regular", sans-serif; font-size: 15px; margin: 0.5em 0px 0px; white-space: pre-wrap; word-wrap: break-word;"><div dir="auto" style="font-family: inherit;">ती आम्हाला त्यांच्या कथा सांगायची आणि अर्थातच त्यांना आमच्या सांगत असणार. आधी ब्राऊन रंगामुळे मी तिला तिच्यासारखीच वाटले होते. पण तिने माझ्याशी स्पॅनिश बोलायच्या आधीच मी इंडियन आहे ती ही खरी खरी इंडियन, कोलंबसाने डेली वाटल्यामुळे इंडियन शिक्का बसलेल्या टाईपची इंडियन नाही हे तिला कळले होते.</div></div><div class="l7ghb35v kjdc1dyq kmwttqpk gh25dzvf jikcssrz n3t5jt4f" style="caret-color: rgb(5, 5, 5); color: #050505; font-family: system-ui, -apple-system, BlinkMacSystemFont, ".SFNSText-Regular", sans-serif; font-size: 15px; margin: 0.5em 0px 0px; white-space: pre-wrap; word-wrap: break-word;"><div dir="auto" style="font-family: inherit;">तिला माझ्याबद्दल विशेष माया आहे असे वाटायचे. मला आणि टेबलावरच्या बाकी लोकांनाही. बाकीच्यांसारखे indifferent वगैरे मी वागायचे नाही, वयाचा मान कितीही नाही ठरवला तरी दिला जायचा यामुळे तिला आपलेपणा वाटत असावा असे मी गृहीत धरले होते. ती मला खूप प्रश्न विचारे. माझ्या घराबद्दल फॅमिलीबद्दल वगैरे. तिने एका रविवारी आम्हाला घरीही बोलावले होते. नांबे फॉल्सला जाताना वाटेत तिचे घर होते म्हणून आम्ही तिच्याकडे गेलो होतो. ब्रेकफास्ट खाताखाता आम्ही आलो आणि ते दोघे गायकनट नेमके बाहेर गेलेत याबद्दल चार वेळा तरी चुकचुकली होती. </div></div><div class="l7ghb35v kjdc1dyq kmwttqpk gh25dzvf jikcssrz n3t5jt4f" style="caret-color: rgb(5, 5, 5); color: #050505; font-family: system-ui, -apple-system, BlinkMacSystemFont, ".SFNSText-Regular", sans-serif; font-size: 15px; margin: 0.5em 0px 0px; white-space: pre-wrap; word-wrap: break-word;"><div dir="auto" style="font-family: inherit;">तिच्याकडे राहणारे दोघे गायकनट जाता येता बघून माहीत होतेच. आम्ही गप्पाटप्पा करायचो त्या गायकनटांपैकी एकाशी त्यातल्या गोऱ्याची मैत्री होती. त्यामुळे काऊगर्लसमध्ये क्वचित हाय हॅलो झालेही होते. </div></div><div class="l7ghb35v kjdc1dyq kmwttqpk gh25dzvf jikcssrz n3t5jt4f" style="caret-color: rgb(5, 5, 5); color: #050505; font-family: system-ui, -apple-system, BlinkMacSystemFont, ".SFNSText-Regular", sans-serif; font-size: 15px; margin: 0.5em 0px 0px; white-space: pre-wrap; word-wrap: break-word;"><div dir="auto" style="font-family: inherit;">पण अर्थातच एबीसीडी - त्याचे नाव आलोक - आणि मी एकमेकांशी कधी बोलणे तर सोडा हॅलो वगैरेही केले नव्हते. साहजिक आहे तेव्हा तरी युनिव्हर्सिटीज वगैरे मध्ये एबीसीडी आणि एफोबी• लोक एकमेकांना व्यवस्थित पाण्यात बघत. त्यामुळे बाकी सगळ्यांशी बोलले तरी एबीसीडीशी/ एफोबीशी कोण बोलणार वगैरे नकचढेपणा होताच. </div></div><div class="l7ghb35v kjdc1dyq kmwttqpk gh25dzvf jikcssrz n3t5jt4f" style="caret-color: rgb(5, 5, 5); color: #050505; font-family: system-ui, -apple-system, BlinkMacSystemFont, ".SFNSText-Regular", sans-serif; font-size: 15px; margin: 0.5em 0px 0px; white-space: pre-wrap; word-wrap: break-word;"><div dir="auto" style="font-family: inherit;">आणि एक दिवस तिने मला सुचवले की मी आणि आलोकने डेटवर जावे. तिने हेच आलोकलाही सुचवलेय हे ही सांगितले. तुमचे लग्न व्हायला हवे हे ही. मी थक्क, चकित आणि बंद पडलेली. यासाठी म्हणजे मॅचमेकर बनण्यासाठी तिला माझ्यात इतका इंटरेस्ट होता तर! </div></div><div class="l7ghb35v kjdc1dyq kmwttqpk gh25dzvf jikcssrz n3t5jt4f" style="caret-color: rgb(5, 5, 5); color: #050505; font-family: system-ui, -apple-system, BlinkMacSystemFont, ".SFNSText-Regular", sans-serif; font-size: 15px; margin: 0.5em 0px 0px; white-space: pre-wrap; word-wrap: break-word;"><div dir="auto" style="font-family: inherit;">मला माझा माझा एक बॉयफ्रेंड आहे भारतात आणि मी परत जाऊन त्याच्याशी लग्न करणार आहे हे शक्य तितक्या स्पष्टपणे सांगितले. आणि नसता तरी मी आलोकच्या मागे जाणे शक्य नव्हते. त्यामुळे हे असलं माझ्या वतीने कुणाला सुचवणे हे माझ्यासाठी लाजिरवाणे आहे. उगाचच गैरसमज निर्माण करणारे आहे त्यामुळे तिने परत असले काही करायला जाऊ नये आणि आलोकलाही मला असला काही इंटरेस्ट नाही हे स्पष्ट करावे असे खडसावले. </div></div><div class="l7ghb35v kjdc1dyq kmwttqpk gh25dzvf jikcssrz n3t5jt4f" style="caret-color: rgb(5, 5, 5); color: #050505; font-family: system-ui, -apple-system, BlinkMacSystemFont, ".SFNSText-Regular", sans-serif; font-size: 15px; margin: 0.5em 0px 0px; white-space: pre-wrap; word-wrap: break-word;"><div dir="auto" style="font-family: inherit;">यावर एखादी भारतीय काकू 'ह: ज्याचं करावं भलं तो म्हणे माझंच खरं!' असं ऐकवून राग घेऊन बसली असती. रोझ मात्र ओशाळली, सॉरी म्हणाली, आपण जरा जास्तच भोचकपणा केला हे ही तिला मान्य झाले वगैरे. </div></div><div class="l7ghb35v kjdc1dyq kmwttqpk gh25dzvf jikcssrz n3t5jt4f" style="caret-color: rgb(5, 5, 5); color: #050505; font-family: system-ui, -apple-system, BlinkMacSystemFont, ".SFNSText-Regular", sans-serif; font-size: 15px; margin: 0.5em 0px 0px; white-space: pre-wrap; word-wrap: break-word;"><div dir="auto" style="font-family: inherit;">नंतर एकाच टेबलवर असलो तरी मी तिच्याशी बोलणे कमी केले. पूर्ण सीझनमध्ये आलोकशी कधीच ओळख, मैत्री झाली नाही/केली नाही. शक्यतोवर आम्ही एकमेकांना टाळत राह्यलो. </div></div><div class="l7ghb35v kjdc1dyq kmwttqpk gh25dzvf jikcssrz n3t5jt4f" style="caret-color: rgb(5, 5, 5); color: #050505; font-family: system-ui, -apple-system, BlinkMacSystemFont, ".SFNSText-Regular", sans-serif; font-size: 15px; margin: 0.5em 0px 0px; white-space: pre-wrap; word-wrap: break-word;"><div dir="auto" style="font-family: inherit;">*एबीसीडी = ABCD = American born confused desis म्हणजे तिथेच जन्मलेली भारतीयांची धड ना देसी, धड ना अमेरिकन मुले(असे माझे म्हणणे नाही. भांडायला येऊ नका.)</div><div dir="auto" style="font-family: inherit;">•एफोबी = FOB = Fresh off the boat म्हणजे इथल्या संदर्भात भारतातून आलेले गावठी पब्लिक. </div></div><div class="l7ghb35v kjdc1dyq kmwttqpk gh25dzvf jikcssrz n3t5jt4f" style="caret-color: rgb(5, 5, 5); color: #050505; font-family: system-ui, -apple-system, BlinkMacSystemFont, ".SFNSText-Regular", sans-serif; font-size: 15px; margin: 0.5em 0px 0px; white-space: pre-wrap; word-wrap: break-word;"><div dir="auto" style="font-family: inherit;">ताक: अजूनही अश्याच प्रकारे हे वापरले जाते की नाही याची कल्पना नाही. आणि अजूनही ABCD विरुद्ध FOB अशी टशन असते की नाही याचीही कल्पना नाही. </div></div><div class="l7ghb35v kjdc1dyq kmwttqpk gh25dzvf jikcssrz n3t5jt4f" style="caret-color: rgb(5, 5, 5); color: #050505; font-family: system-ui, -apple-system, BlinkMacSystemFont, ".SFNSText-Regular", sans-serif; font-size: 15px; margin: 0.5em 0px 0px; white-space: pre-wrap; word-wrap: break-word;"><div dir="auto" style="font-family: inherit;"><span style="font-family: inherit;"><a class="qi72231t nu7423ey n3hqoq4p r86q59rh b3qcqh3k fq87ekyn bdao358l fsf7x5fv rse6dlih s5oniofx m8h3af8h l7ghb35v kjdc1dyq kmwttqpk srn514ro oxkhqvkx rl78xhln nch0832m cr00lzj9 rn8ck1ys s3jn8y49 icdlwmnq cxfqmxzd d1w2l3lo tes86rjd" href="https://www.facebook.com/hashtag/%E0%A4%B8%E0%A4%81%E0%A4%9F%E0%A4%BE%E0%A4%AB%E0%A5%87%E0%A4%91%E0%A4%AA%E0%A5%87%E0%A4%B0%E0%A4%BE%E0%A4%95%E0%A5%89%E0%A4%B6%E0%A5%8D%E0%A4%9A%E0%A5%8D%E0%A4%AF%E0%A5%81%E0%A4%AE%E0%A4%B6%E0%A5%89%E0%A4%AA?__eep__=6&__cft__[0]=AZUAZAslALc3JfSpriGCZvwrNjs_8pZ6-zrKquSL_j50f5VUw4pWIpx-9f6SRfQSIw82U2rlhvQMF_iCcN8Mmp8R5n0Vo9Uyt8c1J61GM94y9A&__tn__=*NK-R" role="link" style="border: 0px; box-sizing: border-box; color: var(--accent); cursor: pointer; display: inline; font-family: inherit; list-style: none; margin: 0px; outline: none; padding: 0px; text-align: inherit; text-decoration: none; touch-action: manipulation;" tabindex="0">#सँटाफेऑपेराकॉश्च्युमशॉप</a></span> <span style="font-family: inherit;"><a class="qi72231t nu7423ey n3hqoq4p r86q59rh b3qcqh3k fq87ekyn bdao358l fsf7x5fv rse6dlih s5oniofx m8h3af8h l7ghb35v kjdc1dyq kmwttqpk srn514ro oxkhqvkx rl78xhln nch0832m cr00lzj9 rn8ck1ys s3jn8y49 icdlwmnq cxfqmxzd d1w2l3lo tes86rjd" href="https://www.facebook.com/hashtag/%E0%A4%B8%E0%A5%8D%E0%A4%AE%E0%A4%B0%E0%A4%A3%E0%A4%B0%E0%A4%82%E0%A4%9C%E0%A4%A8?__eep__=6&__cft__[0]=AZUAZAslALc3JfSpriGCZvwrNjs_8pZ6-zrKquSL_j50f5VUw4pWIpx-9f6SRfQSIw82U2rlhvQMF_iCcN8Mmp8R5n0Vo9Uyt8c1J61GM94y9A&__tn__=*NK-R" role="link" style="border: 0px; box-sizing: border-box; color: var(--accent); cursor: pointer; display: inline; font-family: inherit; list-style: none; margin: 0px; outline: none; padding: 0px; text-align: inherit; text-decoration: none; touch-action: manipulation;" tabindex="0">#स्मरणरंजन</a></span> <span style="font-family: inherit;"><a class="qi72231t nu7423ey n3hqoq4p r86q59rh b3qcqh3k fq87ekyn bdao358l fsf7x5fv rse6dlih s5oniofx m8h3af8h l7ghb35v kjdc1dyq kmwttqpk srn514ro oxkhqvkx rl78xhln nch0832m cr00lzj9 rn8ck1ys s3jn8y49 icdlwmnq cxfqmxzd d1w2l3lo tes86rjd" href="https://www.facebook.com/hashtag/%E0%A4%AD%E0%A5%82%E0%A4%A4%E0%A4%95%E0%A4%BE%E0%A4%B3%E0%A4%BE%E0%A4%A4%E0%A4%B2%E0%A5%8D%E0%A4%AF%E0%A4%BE%E0%A4%A6%E0%A4%BF%E0%A4%B5%E0%A4%B8%E0%A4%AD%E0%A4%B0%E0%A4%BE%E0%A4%9A%E0%A5%8D%E0%A4%AF%E0%A4%BE%E0%A4%95%E0%A4%BE%E0%A4%AE%E0%A4%BE%E0%A4%A4%E0%A4%B2%E0%A5%87?__eep__=6&__cft__[0]=AZUAZAslALc3JfSpriGCZvwrNjs_8pZ6-zrKquSL_j50f5VUw4pWIpx-9f6SRfQSIw82U2rlhvQMF_iCcN8Mmp8R5n0Vo9Uyt8c1J61GM94y9A&__tn__=*NK-R" role="link" style="border: 0px; box-sizing: border-box; color: var(--accent); cursor: pointer; display: inline; font-family: inherit; list-style: none; margin: 0px; outline: none; padding: 0px; text-align: inherit; text-decoration: none; touch-action: manipulation;" tabindex="0">#भूतकाळातल्यादिवसभराच्याकामातले</a></span> <span style="font-family: inherit;"><a class="qi72231t nu7423ey n3hqoq4p r86q59rh b3qcqh3k fq87ekyn bdao358l fsf7x5fv rse6dlih s5oniofx m8h3af8h l7ghb35v kjdc1dyq kmwttqpk srn514ro oxkhqvkx rl78xhln nch0832m cr00lzj9 rn8ck1ys s3jn8y49 icdlwmnq cxfqmxzd d1w2l3lo tes86rjd" href="https://www.facebook.com/hashtag/%E0%A4%95%E0%A5%89%E0%A4%B6%E0%A5%8D%E0%A4%9A%E0%A5%8D%E0%A4%AF%E0%A5%81%E0%A4%AE%E0%A4%B6%E0%A5%89%E0%A4%AA%E0%A4%9A%E0%A5%8D%E0%A4%AF%E0%A4%BE%E0%A4%97%E0%A5%8B%E0%A4%B7%E0%A5%8D%E0%A4%9F%E0%A5%80?__eep__=6&__cft__[0]=AZUAZAslALc3JfSpriGCZvwrNjs_8pZ6-zrKquSL_j50f5VUw4pWIpx-9f6SRfQSIw82U2rlhvQMF_iCcN8Mmp8R5n0Vo9Uyt8c1J61GM94y9A&__tn__=*NK-R" role="link" style="border: 0px; box-sizing: border-box; color: var(--accent); cursor: pointer; display: inline; font-family: inherit; list-style: none; margin: 0px; outline: none; padding: 0px; text-align: inherit; text-decoration: none; touch-action: manipulation;" tabindex="0">#कॉश्च्युमशॉपच्यागोष्टी</a></span></div></div>NeeDhaPahttp://www.blogger.com/profile/17934841959057049889noreply@blogger.com0tag:blogger.com,1999:blog-6255538695044975848.post-28183895719976550632022-06-01T19:45:00.001+05:302022-09-12T19:47:13.691+05:30सँटा फे ऑपेरा कॉश्च्युम शॉप ३ - जूनची लगीनघाई<p> <span style="caret-color: rgb(5, 5, 5); color: #050505; font-family: inherit; font-size: 15px; white-space: pre-wrap;">जून महिना लग्नघाईचा असतो तिकडे. त्या सीझनसाठी घेतलेले गायकनट ते क्रू मधले सर्व विभागांचे लोक रांचवर असतात. रांच म्हणजे ऑपेरा रांच. </span></p><div class="l7ghb35v kjdc1dyq kmwttqpk gh25dzvf jikcssrz n3t5jt4f" style="caret-color: rgb(5, 5, 5); color: #050505; font-family: system-ui, -apple-system, BlinkMacSystemFont, ".SFNSText-Regular", sans-serif; font-size: 15px; margin: 0.5em 0px 0px; white-space: pre-wrap; word-wrap: break-word;"><div dir="auto" style="font-family: inherit;"><span style="font-family: inherit;"><a style="color: #385898; cursor: pointer; font-family: inherit;" tabindex="-1"></a></span>मुख्य गावाकडून उत्तरेला जायला जुना ताओस हायवे किंवा हायवे 285 पकडायचा. जात राहायचं, जात राहायचं मग एका ठिकाणी डावीकडे ऑपेरा ड्राइव्हवर शिरायचं. थोडा चढ आणि काही वळणे झाली की आपण डोंगरमाथ्यावर पोचतो. तिकडे उजव्या बाजूला आकाशात घुसलेली ऑपेरा हाऊसच्या छताची टोके आणि अडोब बांधकाम दिसते. मग गेट दिसते. पार्किंग लॉट दिसतो. हा सगळा ऑपेरा रांच. </div></div><div class="l7ghb35v kjdc1dyq kmwttqpk gh25dzvf jikcssrz n3t5jt4f" style="caret-color: rgb(5, 5, 5); color: #050505; font-family: system-ui, -apple-system, BlinkMacSystemFont, ".SFNSText-Regular", sans-serif; font-size: 15px; margin: 0.5em 0px 0px; white-space: pre-wrap; word-wrap: break-word;"><div dir="auto" style="font-family: inherit;">तर या रांचवर जून महिना लग्नघाईचा असतो. जून अखेरीला शनिवारी रात्री सीझनचा पहिला ऑपेरा लोकांसाठी ओपन होणार असतो. </div></div><div class="l7ghb35v kjdc1dyq kmwttqpk gh25dzvf jikcssrz n3t5jt4f" style="caret-color: rgb(5, 5, 5); color: #050505; font-family: system-ui, -apple-system, BlinkMacSystemFont, ".SFNSText-Regular", sans-serif; font-size: 15px; margin: 0.5em 0px 0px; white-space: pre-wrap; word-wrap: break-word;"><div dir="auto" style="font-family: inherit;">हातशिलाईचा अड्डा आता तोंड कमी आणि हात वेगात चालवताना दिसायला लागतो. गायकनट हाऊसच्या गेटमधून येताना दिसला की हातातल्या हेमिंगचा वेग वाढवून ते पूर्ण करायचे आणि मग तो ताजा ताजा गारमेंट पळत पळत ट्रायल रूममध्ये ठेवून यायचा. अश्याही गमती घडतात.</div></div><div class="l7ghb35v kjdc1dyq kmwttqpk gh25dzvf jikcssrz n3t5jt4f" style="caret-color: rgb(5, 5, 5); color: #050505; font-family: system-ui, -apple-system, BlinkMacSystemFont, ".SFNSText-Regular", sans-serif; font-size: 15px; margin: 0.5em 0px 0px; white-space: pre-wrap; word-wrap: break-word;"><div dir="auto" style="font-family: inherit;">ऑपेराच्या स्टेजवर तालमी चालूच असतात. उत्कृष्ट गायकांचा कोरस, त्याहून उत्कृष्ट आणि अनुभवी गायक प्रिन्सिपल (प्रमुख भूमिका) गायला आणि त्याच तोडीचे उत्कृष्ट वादक. व्हायोलीन्स, व्हायोलाज, चेलो, कॉन्ट्राबास, बेसून, ओबो, trumpet आणि बासऱ्या अशी एकूण 20-25 वाद्ये. हे सगळे मिळून विविध प्रवेशांच्या तालमी होत. स्वर्गीय सूर आसमंतात भरून गेलेले असतात. </div></div><div class="l7ghb35v kjdc1dyq kmwttqpk gh25dzvf jikcssrz n3t5jt4f" style="caret-color: rgb(5, 5, 5); color: #050505; font-family: system-ui, -apple-system, BlinkMacSystemFont, ".SFNSText-Regular", sans-serif; font-size: 15px; margin: 0.5em 0px 0px; white-space: pre-wrap; word-wrap: break-word;"><div dir="auto" style="font-family: inherit;">हे असं ऐकत ऐकत हातातले काम करायचे. आपल्याला शिवणकाम करायला सुकून मिळावा म्हणून हे सगळे प्रत्यक्ष गातायत अश्या रम्य कल्पना केल्या जायच्या. पण शेवटी कितीही सुंदर असलं तरी सवयीचं, परिचयाचं, शब्द कळतील असं, मस्त ठेका असलेलं असं संगीत नाहीच ते. हरवल्यासारखं व्हायचं. मग वॉकमन( <span class="fxk3tzhb b2rh1bv3 gh55jysx m8h3af8h ewco64xe kjdc1dyq ms56khn7 bq6c9xl4 eohcrkr5 akh3l2rg" style="display: inline-flex; font-family: inherit; height: 16px; margin: 0px 1px; vertical-align: middle; width: 16px;"><img alt="😃" height="16" referrerpolicy="origin-when-cross-origin" src="https://static.xx.fbcdn.net/images/emoji.php/v9/t51/1/16/1f603.png" style="border: 0px;" width="16" /></span> ) बाहेर काढायचा. हेडफोन कानावर लावायचे. बरोबरच्या कॅसेटसपैकी एक आत ढकलायची. ओळखीच्या गाण्यांचा माहौल तयार करायचा आणि परत थिंबल चढवून हातशिलाईला भिडायचे.</div></div><div class="l7ghb35v kjdc1dyq kmwttqpk gh25dzvf jikcssrz n3t5jt4f" style="caret-color: rgb(5, 5, 5); color: #050505; font-family: system-ui, -apple-system, BlinkMacSystemFont, ".SFNSText-Regular", sans-serif; font-size: 15px; margin: 0.5em 0px 0px; white-space: pre-wrap; word-wrap: break-word;"><div dir="auto" style="font-family: inherit;"><span style="font-family: inherit;"><a class="qi72231t nu7423ey n3hqoq4p r86q59rh b3qcqh3k fq87ekyn bdao358l fsf7x5fv rse6dlih s5oniofx m8h3af8h l7ghb35v kjdc1dyq kmwttqpk srn514ro oxkhqvkx rl78xhln nch0832m cr00lzj9 rn8ck1ys s3jn8y49 icdlwmnq cxfqmxzd d1w2l3lo tes86rjd" href="https://www.facebook.com/hashtag/%E0%A4%B8%E0%A4%81%E0%A4%9F%E0%A4%BE%E0%A4%AB%E0%A5%87%E0%A4%91%E0%A4%AA%E0%A5%87%E0%A4%B0%E0%A4%BE%E0%A4%95%E0%A5%89%E0%A4%B6%E0%A5%8D%E0%A4%9A%E0%A5%8D%E0%A4%AF%E0%A5%81%E0%A4%AE%E0%A4%B6%E0%A5%89%E0%A4%AA?__eep__=6&__cft__[0]=AZV0vS_4aKenJHHHE1uzS2wY0ehlJtrWxgu062iE0KHXc339JqzSVOW7wOBwRBfLKZeVPgzQdTwbbnGulqm5bWr3AHK6SGvYo6yOXJwxwhZNOw&__tn__=*NK-R" role="link" style="border: 0px; box-sizing: border-box; color: var(--accent); cursor: pointer; display: inline; font-family: inherit; list-style: none; margin: 0px; outline: none; padding: 0px; text-align: inherit; text-decoration: none; touch-action: manipulation;" tabindex="0">#सँटाफेऑपेराकॉश्च्युमशॉप</a></span> <span style="font-family: inherit;"><a class="qi72231t nu7423ey n3hqoq4p r86q59rh b3qcqh3k fq87ekyn bdao358l fsf7x5fv rse6dlih s5oniofx m8h3af8h l7ghb35v kjdc1dyq kmwttqpk srn514ro oxkhqvkx rl78xhln nch0832m cr00lzj9 rn8ck1ys s3jn8y49 icdlwmnq cxfqmxzd d1w2l3lo tes86rjd" href="https://www.facebook.com/hashtag/%E0%A4%B8%E0%A5%8D%E0%A4%AE%E0%A4%B0%E0%A4%A3%E0%A4%B0%E0%A4%82%E0%A4%9C%E0%A4%A8?__eep__=6&__cft__[0]=AZV0vS_4aKenJHHHE1uzS2wY0ehlJtrWxgu062iE0KHXc339JqzSVOW7wOBwRBfLKZeVPgzQdTwbbnGulqm5bWr3AHK6SGvYo6yOXJwxwhZNOw&__tn__=*NK-R" role="link" style="border: 0px; box-sizing: border-box; color: var(--accent); cursor: pointer; display: inline; font-family: inherit; list-style: none; margin: 0px; outline: none; padding: 0px; text-align: inherit; text-decoration: none; touch-action: manipulation;" tabindex="0">#स्मरणरंजन</a></span> <span style="font-family: inherit;"><a class="qi72231t nu7423ey n3hqoq4p r86q59rh b3qcqh3k fq87ekyn bdao358l fsf7x5fv rse6dlih s5oniofx m8h3af8h l7ghb35v kjdc1dyq kmwttqpk srn514ro oxkhqvkx rl78xhln nch0832m cr00lzj9 rn8ck1ys s3jn8y49 icdlwmnq cxfqmxzd d1w2l3lo tes86rjd" href="https://www.facebook.com/hashtag/%E0%A4%AD%E0%A5%82%E0%A4%A4%E0%A4%95%E0%A4%BE%E0%A4%B3%E0%A4%BE%E0%A4%A4%E0%A4%B2%E0%A5%8D%E0%A4%AF%E0%A4%BE%E0%A4%A6%E0%A4%BF%E0%A4%B5%E0%A4%B8%E0%A4%AD%E0%A4%B0%E0%A4%BE%E0%A4%9A%E0%A5%8D%E0%A4%AF%E0%A4%BE%E0%A4%95%E0%A4%BE%E0%A4%AE%E0%A4%BE%E0%A4%A4%E0%A4%B2%E0%A5%87?__eep__=6&__cft__[0]=AZV0vS_4aKenJHHHE1uzS2wY0ehlJtrWxgu062iE0KHXc339JqzSVOW7wOBwRBfLKZeVPgzQdTwbbnGulqm5bWr3AHK6SGvYo6yOXJwxwhZNOw&__tn__=*NK-R" role="link" style="border: 0px; box-sizing: border-box; color: var(--accent); cursor: pointer; display: inline; font-family: inherit; list-style: none; margin: 0px; outline: none; padding: 0px; text-align: inherit; text-decoration: none; touch-action: manipulation;" tabindex="0">#भूतकाळातल्यादिवसभराच्याकामातले</a></span> <span style="font-family: inherit;"><a class="qi72231t nu7423ey n3hqoq4p r86q59rh b3qcqh3k fq87ekyn bdao358l fsf7x5fv rse6dlih s5oniofx m8h3af8h l7ghb35v kjdc1dyq kmwttqpk srn514ro oxkhqvkx rl78xhln nch0832m cr00lzj9 rn8ck1ys s3jn8y49 icdlwmnq cxfqmxzd d1w2l3lo tes86rjd" href="https://www.facebook.com/hashtag/%E0%A4%95%E0%A5%89%E0%A4%B6%E0%A5%8D%E0%A4%9A%E0%A5%8D%E0%A4%AF%E0%A5%81%E0%A4%AE%E0%A4%B6%E0%A5%89%E0%A4%AA%E0%A4%9A%E0%A5%8D%E0%A4%AF%E0%A4%BE%E0%A4%97%E0%A5%8B%E0%A4%B7%E0%A5%8D%E0%A4%9F%E0%A5%80?__eep__=6&__cft__[0]=AZV0vS_4aKenJHHHE1uzS2wY0ehlJtrWxgu062iE0KHXc339JqzSVOW7wOBwRBfLKZeVPgzQdTwbbnGulqm5bWr3AHK6SGvYo6yOXJwxwhZNOw&__tn__=*NK-R" role="link" style="border: 0px; box-sizing: border-box; color: var(--accent); cursor: pointer; display: inline; font-family: inherit; list-style: none; margin: 0px; outline: none; padding: 0px; text-align: inherit; text-decoration: none; touch-action: manipulation;" tabindex="0">#कॉश्च्युमशॉपच्यागोष्टी</a></span></div></div>NeeDhaPahttp://www.blogger.com/profile/17934841959057049889noreply@blogger.com0tag:blogger.com,1999:blog-6255538695044975848.post-8862410134532496922022-05-04T19:43:00.001+05:302022-09-12T19:45:50.404+05:30सँटा फे ऑपेरा कॉश्च्युम शॉप २अ - मॅगीची आयडिया<p> <span style="caret-color: rgb(5, 5, 5); color: #050505; font-family: inherit; font-size: 15px; white-space: pre-wrap;">गेल्या पोस्टमध्ये मॅगीबायच्या आयडियेबद्दल (हे लिहिल्यावर मजेशीर वाटतेय) सांगितले. अनेकांना नक्की काय गुंडी ते लक्षात आले नाही. साहजिक आहे. अश्या प्रकारचे कपडे आपल्याला पूर्ण अनोळखी असल्याने पटकन लक्षात येणे अवघड आहे. म्हणून ही छोटीशी चित्र-पोस्ट. </span></p><p></p><div class="separator" style="clear: both; text-align: center;"><a href="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEheIEEL0TvNYsqoHmPcSrPbkr74bHszHgPytOyQysxH79_8NaF7kJoNBvnnydjy_9B-RfLzH2VE5c5IRmi6Gy1JxtCPfKMKLmRZBXA7Oeu0A5OhvJ53XfYQ9VlOBYbwa2_RD-dVWlH66OWBsqiUR2yzuPRq8LPBAEGXZKVv8VXZFFgCbqqBETgQcVBrHQ/s1600/279508337_10159075291187151_1288011530803375736_n.jpg" imageanchor="1" style="margin-left: 1em; margin-right: 1em;"><img border="0" data-original-height="1600" data-original-width="1600" height="320" src="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEheIEEL0TvNYsqoHmPcSrPbkr74bHszHgPytOyQysxH79_8NaF7kJoNBvnnydjy_9B-RfLzH2VE5c5IRmi6Gy1JxtCPfKMKLmRZBXA7Oeu0A5OhvJ53XfYQ9VlOBYbwa2_RD-dVWlH66OWBsqiUR2yzuPRq8LPBAEGXZKVv8VXZFFgCbqqBETgQcVBrHQ/s320/279508337_10159075291187151_1288011530803375736_n.jpg" width="320" /></a></div><br /><span style="caret-color: rgb(5, 5, 5); color: #050505; font-family: inherit; font-size: 15px; white-space: pre-wrap;"><br /></span><p></p><div class="l7ghb35v kjdc1dyq kmwttqpk gh25dzvf jikcssrz n3t5jt4f" style="caret-color: rgb(5, 5, 5); color: #050505; font-family: system-ui, -apple-system, BlinkMacSystemFont, ".SFNSText-Regular", sans-serif; font-size: 15px; margin: 0.5em 0px 0px; white-space: pre-wrap; word-wrap: break-word;"><div dir="auto" style="font-family: inherit;">फोटोमध्ये दिसतंय ते नेहमीचं लेसिंग. कापडाचे य लेयर्स एकत्र असतात आणि जिथे दोन कडा मिळतात तिथे रिव्हेट्स(आपल्या भाषेत रिबीट!) करून लेसिंग केले जाते. हा बुटांच्या नाडीचाच फंडा आहे. बुटांची नाडी आठवली <span style="font-family: inherit;"><a style="color: #385898; cursor: pointer; font-family: inherit;" tabindex="-1"></a></span>की तुम्हाला या लेसिंगसाठी लागणाऱ्या वेळेचा अंदाज येईल. </div><div dir="auto" style="font-family: inherit;">दुसऱ्या आकृतीत दिसेल की कोर्सेटच्या एका कडेला रिव्हेट्सऐवजी नाडीचे लूप्स शिवलेले आहेत. आणि त्या लूप्समधून एक बोनिंग - कोर्सेट शिवताना कापडांच्या य लेयर्समध्ये ठराविक अंतरावर धातूची पट्टी घालतात. जेणेकरून कोर्सेटचा आकार घट्ट होईल. पूर्वी यात व्हेल माश्यांची हाडे किंवा लाकडी पट्ट्याही घालत. या प्रकाराला बोनिंग म्हणतात - असे बोनिंग घातलेले दिसेल. चित्रात लाल रंगाने हे बोनिंग दाखवलेय. रिव्हेट्स ऐवजी कोर्सेटची कड, लूप्स आणि बोनिंग यांच्या मधली रिकामी जागा लेसिंगसाठी वापरलेली आहे. यातला एक फॅक्टर वजा झाला की लेसिंगसाठीची होल्स नाहीशी होणार. ती नाहीशी झाली लेसिंगही टिकणार नाही. तो एक वजा करायचा फॅक्टर म्हणजे बोनिंग. तेच खेचून काढायचे. लेसिंग सुर्र्कन मोकळे.</div><div dir="auto" style="font-family: inherit;">अर्थात हे तितके सोपे नाही. याच्या मागे पॅटर्निंगची बरीच आकडेमोड, शरीर-कपडा-गुरुत्वाकर्षण-वेळ यांचे गणित वगैरे बऱ्याच गोष्टी आहेत. उगाच नाही मॅगीला ग्रेट म्हणत मी! </div></div><div class="l7ghb35v kjdc1dyq kmwttqpk gh25dzvf jikcssrz n3t5jt4f" style="caret-color: rgb(5, 5, 5); color: #050505; font-family: system-ui, -apple-system, BlinkMacSystemFont, ".SFNSText-Regular", sans-serif; font-size: 15px; margin: 0.5em 0px 0px; white-space: pre-wrap; word-wrap: break-word;"><div dir="auto" style="font-family: inherit;"><span style="font-family: inherit;"><a class="qi72231t nu7423ey n3hqoq4p r86q59rh b3qcqh3k fq87ekyn bdao358l fsf7x5fv rse6dlih s5oniofx m8h3af8h l7ghb35v kjdc1dyq kmwttqpk srn514ro oxkhqvkx rl78xhln nch0832m cr00lzj9 rn8ck1ys s3jn8y49 icdlwmnq cxfqmxzd d1w2l3lo tes86rjd" href="https://www.facebook.com/hashtag/%E0%A4%B8%E0%A4%81%E0%A4%9F%E0%A4%BE%E0%A4%AB%E0%A5%87%E0%A4%91%E0%A4%AA%E0%A5%87%E0%A4%B0%E0%A4%BE%E0%A4%95%E0%A5%89%E0%A4%B6%E0%A5%8D%E0%A4%9A%E0%A5%8D%E0%A4%AF%E0%A5%81%E0%A4%AE%E0%A4%B6%E0%A5%89%E0%A4%AA?__eep__=6&__cft__[0]=AZVeGNv696zgWP5Lb3JwkIXik4VRt2AnjWxeVsQzYyfJ-vF7TyRADiTl3iLxEUeKRVkAxEC3tbe9zVjGgpdZ5d3q_IIpjnw5t-HNFSbFthoqLQ&__tn__=*NK-R" role="link" style="border: 0px; box-sizing: border-box; color: var(--accent); cursor: pointer; display: inline; font-family: inherit; list-style: none; margin: 0px; outline: none; padding: 0px; text-align: inherit; text-decoration: none; touch-action: manipulation;" tabindex="0">#सँटाफेऑपेराकॉश्च्युमशॉप</a></span> <span style="font-family: inherit;"><a class="qi72231t nu7423ey n3hqoq4p r86q59rh b3qcqh3k fq87ekyn bdao358l fsf7x5fv rse6dlih s5oniofx m8h3af8h l7ghb35v kjdc1dyq kmwttqpk srn514ro oxkhqvkx rl78xhln nch0832m cr00lzj9 rn8ck1ys s3jn8y49 icdlwmnq cxfqmxzd d1w2l3lo tes86rjd" href="https://www.facebook.com/hashtag/%E0%A4%B8%E0%A5%8D%E0%A4%AE%E0%A4%B0%E0%A4%A3%E0%A4%B0%E0%A4%82%E0%A4%9C%E0%A4%A8?__eep__=6&__cft__[0]=AZVeGNv696zgWP5Lb3JwkIXik4VRt2AnjWxeVsQzYyfJ-vF7TyRADiTl3iLxEUeKRVkAxEC3tbe9zVjGgpdZ5d3q_IIpjnw5t-HNFSbFthoqLQ&__tn__=*NK-R" role="link" style="border: 0px; box-sizing: border-box; color: var(--accent); cursor: pointer; display: inline; font-family: inherit; list-style: none; margin: 0px; outline: none; padding: 0px; text-align: inherit; text-decoration: none; touch-action: manipulation;" tabindex="0">#स्मरणरंजन</a></span> <span style="font-family: inherit;"><a class="qi72231t nu7423ey n3hqoq4p r86q59rh b3qcqh3k fq87ekyn bdao358l fsf7x5fv rse6dlih s5oniofx m8h3af8h l7ghb35v kjdc1dyq kmwttqpk srn514ro oxkhqvkx rl78xhln nch0832m cr00lzj9 rn8ck1ys s3jn8y49 icdlwmnq cxfqmxzd d1w2l3lo tes86rjd" href="https://www.facebook.com/hashtag/%E0%A4%AD%E0%A5%82%E0%A4%A4%E0%A4%95%E0%A4%BE%E0%A4%B3%E0%A4%BE%E0%A4%A4%E0%A4%B2%E0%A5%8D%E0%A4%AF%E0%A4%BE%E0%A4%A6%E0%A4%BF%E0%A4%B5%E0%A4%B8%E0%A4%AD%E0%A4%B0%E0%A4%BE%E0%A4%9A%E0%A5%8D%E0%A4%AF%E0%A4%BE%E0%A4%95%E0%A4%BE%E0%A4%AE%E0%A4%BE%E0%A4%A4%E0%A4%B2%E0%A5%87?__eep__=6&__cft__[0]=AZVeGNv696zgWP5Lb3JwkIXik4VRt2AnjWxeVsQzYyfJ-vF7TyRADiTl3iLxEUeKRVkAxEC3tbe9zVjGgpdZ5d3q_IIpjnw5t-HNFSbFthoqLQ&__tn__=*NK-R" role="link" style="border: 0px; box-sizing: border-box; color: var(--accent); cursor: pointer; display: inline; font-family: inherit; list-style: none; margin: 0px; outline: none; padding: 0px; text-align: inherit; text-decoration: none; touch-action: manipulation;" tabindex="0">#भूतकाळातल्यादिवसभराच्याकामातले</a></span> <span style="font-family: inherit;"><a class="qi72231t nu7423ey n3hqoq4p r86q59rh b3qcqh3k fq87ekyn bdao358l fsf7x5fv rse6dlih s5oniofx m8h3af8h l7ghb35v kjdc1dyq kmwttqpk srn514ro oxkhqvkx rl78xhln nch0832m cr00lzj9 rn8ck1ys s3jn8y49 icdlwmnq cxfqmxzd d1w2l3lo tes86rjd" href="https://www.facebook.com/hashtag/%E0%A4%95%E0%A5%89%E0%A4%B6%E0%A5%8D%E0%A4%9A%E0%A5%8D%E0%A4%AF%E0%A5%81%E0%A4%AE%E0%A4%B6%E0%A5%89%E0%A4%AA%E0%A4%9A%E0%A5%8D%E0%A4%AF%E0%A4%BE%E0%A4%97%E0%A5%8B%E0%A4%B7%E0%A5%8D%E0%A4%9F%E0%A5%80?__eep__=6&__cft__[0]=AZVeGNv696zgWP5Lb3JwkIXik4VRt2AnjWxeVsQzYyfJ-vF7TyRADiTl3iLxEUeKRVkAxEC3tbe9zVjGgpdZ5d3q_IIpjnw5t-HNFSbFthoqLQ&__tn__=*NK-R" role="link" style="border: 0px; box-sizing: border-box; color: var(--accent); cursor: pointer; display: inline; font-family: inherit; list-style: none; margin: 0px; outline: none; padding: 0px; text-align: inherit; text-decoration: none; touch-action: manipulation;" tabindex="0">#कॉश्च्युमशॉपच्यागोष्टी</a></span></div></div>NeeDhaPahttp://www.blogger.com/profile/17934841959057049889noreply@blogger.com0tag:blogger.com,1999:blog-6255538695044975848.post-29396729516591272022022-05-01T19:41:00.001+05:302022-09-12T19:43:15.687+05:30सँटा फे ऑपेरा कॉश्च्युम शॉप २ - मॅगी रेवूड<p> <span style="caret-color: rgb(5, 5, 5); color: #050505; font-family: inherit; font-size: 15px; white-space: pre-wrap;">'वरच्या मजल्यावर कोण कोण जाणार? मला टेबल बदलायला आवडेल किंवा मला नाही आवडणार. काय बघून ठरवतील वरच्या मजल्यावरच्या टेबलाची टीम? '</span></p><div class="m8h3af8h l7ghb35v kjdc1dyq kmwttqpk gh25dzvf n3t5jt4f" style="caret-color: rgb(5, 5, 5); color: #050505; font-family: system-ui, -apple-system, BlinkMacSystemFont, ".SFNSText-Regular", sans-serif; font-size: 15px; margin: 0px; white-space: pre-wrap; word-wrap: break-word;"><div dir="auto" style="font-family: inherit;">रोज सकाळी वेगवेगळ्या टेबलावरच्या अप्रेंटिस लोकांचा स्टेजच्या मागच्या पायऱ्यांवर हातशिलाईचा अड्डा जमायचा. सगळेजण आपापले हातशिलाईचे काम आणि आयुधे म्हणजे उजव्या बाजूला छातीच्या वरती अंगातल्या कपड्यावर टाचून ठेवलेल्या सुया, खिशात रीळ, हातात थिंबल, गळ्यात स्निप्सचे नेकलेस आणि गरज असल्यास चष्मे. असा युनिफॉर्म घातलेला घोळका <span style="font-family: inherit;"><a style="color: #385898; cursor: pointer; font-family: inherit;" tabindex="-1"></a></span>त्या लांबरुंद पायऱ्यांवर बसलेला असायचा. प्रत्येकाच्या हातातले हातशिलाई करायचे गारमेंट्सही तिथे रुळत असायचे. लांबून बघितले तर एकाच लांबरुंद, घोळदार गाऊनमध्ये सगळे बसलेत असं वाटावं. तर हा घोळका वरच्या मजल्यावरच्या टेबलाविषयी गप्पा मारू लागला होता. सीझनचे काम सुरू झाले तेव्हा शेवटच्या - म्हणजे त्या सीझनमध्ये सर्वात शेवटी ओपनिंग होणाऱ्या - ऑपेरासाठी दोन तीन आठवड्यांसाठी नवीन टेबल वाढवले जाणार असे कळले होते. बहुचर्चित मॅगी रेवूड तिथली ड्रेपर असणार होती. ती माझ्या मेजर अडव्हायजर सिल्व्हियाची मैत्रीण, ती NYU च्या कॉश्च्युम शॉपमध्ये शिकवायची. भरपूर कहाण्या ऐकल्या होत्या तिच्या ग्रेट असण्याबद्दल. तिच्या हाताखाली शिकायला मिळायला हवं अशी खूप इच्छा होती. तिच्यासाठी काही नवे लोक घेऊन आणि टेबलांची फेरफार करून नवी टीम तयार करून दिली जाणार होती. आमच्या टेबलच्या कुणालाच हलवले नाही. मॅगीकडे काम करायची माझी संधी हुकली. त्यात नेहमीच्या कॉश्च्युम शॉपमध्ये जास्तीच्या टेबलला जागा नसल्याने तिचे टेबल वरच्या मजल्यावर होते. त्यामुळे तिच्या टेबलवर काय काम चाललंय याबद्दल जाम उत्सुकता होती. मग शेवटच्या ऑपेराचे काम पूर्ण होत आले. रंगीत तालमींची तयारी सुरू झाली. मी त्यावर्षी स्टिचिंग आणि ड्रेसिंग अप्रेंटीस होते. ड्रेसिंग अप्रेंटीस म्हणजे आपल्याकडे ज्यांना ड्रेसमन म्हणतात तो प्रकार. पण इंडस्ट्रीतून कणभर जास्त डिग्निटी असलेला. इथे प्रत्येक प्रिन्सिपल सिंगरला एकेक ड्रेसर दिलेला असे आणि मग एकेक ग्रुपला - म्हणजे स्त्रियांचा कोरस, पुरुषांचा कोरस, असतील तर नर्तक वगैरे - मिळून गरजेप्रमाणे दोन चार ड्रेसर्स दिले जात. प्रत्येक ऑपेराला एकूण 25-30 ड्रेसर्सचा क्रू काम करत असे. तर शेवटच्या ऑपेराच्या रंगीत तालमींच्या आधी आम्हाला आमच्या आमच्या ड्यूटीज सांगण्यात आल्या. मला स्त्रियांच्या कोरसबरोबर ड्यूटी होती आणि एका क्विक चेंजमध्ये हात द्यायचा होता. नटांच्या स्टेजवरच्या एक्झिट नंतर पुढच्या एंट्रीच्यासाठी अगदी कमी वेळात कॉश्च्युम्स बदलायचे असतील तर त्याला क्विक चेंज म्हणतात. </div><div dir="auto" style="font-family: inherit;">शेवटचा ऑपेरा होता 'डायलॉग्ज ऑफ द कार्मेलाईट्स'. फ्रेंच राज्यक्रांतीच्या पार्श्वभूमीवरचा हा ऑपेरा. फ्रेंच राज्यक्रांतीदरम्यान अमीरउमरावांना पकडून खून करण्याचे सत्र चालू असते तेव्हाचा हा प्रकार. एका सीनमध्ये ऑपेराची नायिका ब्लँच तिच्या घरावर लोक चालून आलेले असताना पळून जाते आणि लगेचच पुढच्या सीनमध्ये एका कॉन्व्हेंटमध्ये आश्रय घेते. आधीच्या सीनमध्ये तिच्या अंगावर भरपूर लेयर्स असलेला रोकोको पद्धतीचा सुंदर गाऊन, डोक्यावर विग वगैरे असतो. आणि पुढच्या सीनला ती विम्पल(टोपडे सदृश) आणि हॅबिट(ननचा झगा) घालून नन बनलेली आपल्याला दिसते. हे कपडे बदल करायला तिच्या एक्झिटनंतर परत एंट्रीसाठी केवळ 38 सेकंद. रोकोको प्रकारचा गाऊन, त्याच्या आत घालायचे लेयर्स हे सगळे चढवून मग वरती बॉडीसचे लेसिंग करणे वगैरेसाठी नॉर्मली 38 मिनिटांपेक्षा जास्त वेळ लागतो. अश्या वेळेला घालायचे कपडे वरून दिसताना ऑथेंटिक आणि डिझाईनबरहुकूम दिसावे लागतात पण वेगळ्या पद्धतीने शिवावे लागतात. हे वेगळे तंत्र आहे. कुटुर आणि कॉश्च्युममध्ये असा इथे फरक असतो. </div><div dir="auto" style="font-family: inherit;">तर वरच्या मजल्यावरच्या म्हणजे मॅगी रेवूडच्या टेबलवर हे सर्व कपडे बनवायची ड्यूटी होती. नायिकेचा गाऊन बनवताना सर्व लेयर्स कमरेशी, खांद्याशी वगैरे जोडले जाऊन अनेक लेयर्सचा मिळून वन पिस ड्रेस बनवणे अर्थात त्यातला रोकोको गाऊनचा आभास कुठेही हरवू न देता. ही युक्ती तर सोपी होती. प्रश्न होता लेसिंगचा. ते कायमचे आणि खोटे करून आत वेलक्रो वगैरे दुसरीतले उपाय दुसरीच्या गॅदरिंगपुरते ठीक असतात. पण सँटा फे ऑपेराच्या आन बान शान के खिलाफच दिसलं असतं ते प्रकरण. खरंच लेसिंग केल्याचा ताण दिसला नाही कपड्यात तर तो गाऊन कसला. इथे मॅगीबायचा अनुभव आणि ब्रिलीयन्स कामाला आला. एका बाजूला नेहमीसारखी रिव्हेट्स केलेली (रिबीट मारलेली) पट्टी आणि दुसऱ्या बाजूला रिव्हेट्सच्या जागी लूप्स आणि कोर्सेटमध्ये घालायच्या बोनिंगमधून तयार झालेल्या लेसिंगचा जागा असा प्रकार केला. मागचे लेसिंग गाऊन घालताना यातून नेहमीसारखेच ओढून, खेचून बांधायचे पण काढताना मात्र ते एक बोनिंग खेचून काढले की लेसिंग सुर्र्कन निघून येत असे. आणि मग गाऊन काढण्याचा वेळ 2 सेकंदावर आला. </div><div dir="auto" style="font-family: inherit;">नायिका आधीचा सीन संपवून स्टेज लेफ्टने एक्झिट घ्यायची. 38 सेकंदाचे घड्याळ टिकटिकायला लागायचे. ती खोलीत यायची. विग, बोनिंग खेचणे, गाऊनच्या बाह्या, शूज ननचा झगा, विम्पल, खाली पसरलेल्या गाऊनमधून पाय बाहेर टाकून दुसरे शूज, अर्धा सेकंद चेक करणे आणि परत एंट्री. झाली 38 सेकंद. रंगीत तालमींना सुरुवात व्हायच्या आधी गायकनायिका आणि सर्व क्रू यांच्यासकट, वेळ लावून या बॅकस्टेज कोरीओग्राफीची तालीम झाली. </div><div dir="auto" style="font-family: inherit;">पहिल्या प्रयोगाआधी डिझायनरची प्रेझेंटेशन्स असायची आमच्यासाठी. तेव्हा डिझायनरने मॅगीच्या भरवश्यावर क्विक चेंज असूनही इतके एकमेकांच्या विरुद्ध प्रकारचे कॉश्च्युम्स डिझाईन केले हे सांगितले तेव्हा मॅगीबरोबर काम करायला मिळालंच पाहिजे याची अजून तहान लागली. त्याबद्दल परत मूड आला की बोलू! </div></div><div class="l7ghb35v kjdc1dyq kmwttqpk gh25dzvf jikcssrz n3t5jt4f" style="caret-color: rgb(5, 5, 5); color: #050505; font-family: system-ui, -apple-system, BlinkMacSystemFont, ".SFNSText-Regular", sans-serif; font-size: 15px; margin: 0.5em 0px 0px; white-space: pre-wrap; word-wrap: break-word;"><div dir="auto" style="font-family: inherit;"><br /></div></div><div class="l7ghb35v kjdc1dyq kmwttqpk gh25dzvf jikcssrz n3t5jt4f" style="caret-color: rgb(5, 5, 5); color: #050505; font-family: system-ui, -apple-system, BlinkMacSystemFont, ".SFNSText-Regular", sans-serif; font-size: 15px; margin: 0.5em 0px 0px; white-space: pre-wrap; word-wrap: break-word;"><div dir="auto" style="font-family: inherit;"><span style="font-family: inherit;"><a class="qi72231t nu7423ey n3hqoq4p r86q59rh b3qcqh3k fq87ekyn bdao358l fsf7x5fv rse6dlih s5oniofx m8h3af8h l7ghb35v kjdc1dyq kmwttqpk srn514ro oxkhqvkx rl78xhln nch0832m cr00lzj9 rn8ck1ys s3jn8y49 icdlwmnq cxfqmxzd d1w2l3lo tes86rjd" href="https://www.facebook.com/hashtag/%E0%A4%B8%E0%A4%81%E0%A4%9F%E0%A4%BE%E0%A4%AB%E0%A5%87%E0%A4%91%E0%A4%AA%E0%A5%87%E0%A4%B0%E0%A4%BE%E0%A4%95%E0%A5%89%E0%A4%B6%E0%A5%8D%E0%A4%9A%E0%A5%8D%E0%A4%AF%E0%A5%81%E0%A4%AE%E0%A4%B6%E0%A5%89%E0%A4%AA?__eep__=6&__cft__[0]=AZXqAYEeXrVkHIvC6oJRbnVnJuZqVeI26xzS0gWc07-CUMuxFt2It2KihX92QcDSQWvLO0Cq2oI4Gu3wfhSKTz16JjvBz_4BMp5OJc9M18USRQ&__tn__=*NK-R" role="link" style="border: 0px; box-sizing: border-box; color: var(--accent); cursor: pointer; display: inline; font-family: inherit; list-style: none; margin: 0px; outline: none; padding: 0px; text-align: inherit; text-decoration: none; touch-action: manipulation;" tabindex="0">#सँटाफेऑपेराकॉश्च्युमशॉप</a></span> <span style="font-family: inherit;"><a class="qi72231t nu7423ey n3hqoq4p r86q59rh b3qcqh3k fq87ekyn bdao358l fsf7x5fv rse6dlih s5oniofx m8h3af8h l7ghb35v kjdc1dyq kmwttqpk srn514ro oxkhqvkx rl78xhln nch0832m cr00lzj9 rn8ck1ys s3jn8y49 icdlwmnq cxfqmxzd d1w2l3lo tes86rjd" href="https://www.facebook.com/hashtag/%E0%A4%B8%E0%A5%8D%E0%A4%AE%E0%A4%B0%E0%A4%A3%E0%A4%B0%E0%A4%82%E0%A4%9C%E0%A4%A8?__eep__=6&__cft__[0]=AZXqAYEeXrVkHIvC6oJRbnVnJuZqVeI26xzS0gWc07-CUMuxFt2It2KihX92QcDSQWvLO0Cq2oI4Gu3wfhSKTz16JjvBz_4BMp5OJc9M18USRQ&__tn__=*NK-R" role="link" style="border: 0px; box-sizing: border-box; color: var(--accent); cursor: pointer; display: inline; font-family: inherit; list-style: none; margin: 0px; outline: none; padding: 0px; text-align: inherit; text-decoration: none; touch-action: manipulation;" tabindex="0">#स्मरणरंजन</a></span> <span style="font-family: inherit;"><a class="qi72231t nu7423ey n3hqoq4p r86q59rh b3qcqh3k fq87ekyn bdao358l fsf7x5fv rse6dlih s5oniofx m8h3af8h l7ghb35v kjdc1dyq kmwttqpk srn514ro oxkhqvkx rl78xhln nch0832m cr00lzj9 rn8ck1ys s3jn8y49 icdlwmnq cxfqmxzd d1w2l3lo tes86rjd" href="https://www.facebook.com/hashtag/%E0%A4%AD%E0%A5%82%E0%A4%A4%E0%A4%95%E0%A4%BE%E0%A4%B3%E0%A4%BE%E0%A4%A4%E0%A4%B2%E0%A5%8D%E0%A4%AF%E0%A4%BE%E0%A4%A6%E0%A4%BF%E0%A4%B5%E0%A4%B8%E0%A4%AD%E0%A4%B0%E0%A4%BE%E0%A4%9A%E0%A5%8D%E0%A4%AF%E0%A4%BE%E0%A4%95%E0%A4%BE%E0%A4%AE%E0%A4%BE%E0%A4%A4%E0%A4%B2%E0%A5%87?__eep__=6&__cft__[0]=AZXqAYEeXrVkHIvC6oJRbnVnJuZqVeI26xzS0gWc07-CUMuxFt2It2KihX92QcDSQWvLO0Cq2oI4Gu3wfhSKTz16JjvBz_4BMp5OJc9M18USRQ&__tn__=*NK-R" role="link" style="border: 0px; box-sizing: border-box; color: var(--accent); cursor: pointer; display: inline; font-family: inherit; list-style: none; margin: 0px; outline: none; padding: 0px; text-align: inherit; text-decoration: none; touch-action: manipulation;" tabindex="0">#भूतकाळातल्यादिवसभराच्याकामातले</a></span> <span style="font-family: inherit;"><a class="qi72231t nu7423ey n3hqoq4p r86q59rh b3qcqh3k fq87ekyn bdao358l fsf7x5fv rse6dlih s5oniofx m8h3af8h l7ghb35v kjdc1dyq kmwttqpk srn514ro oxkhqvkx rl78xhln nch0832m cr00lzj9 rn8ck1ys s3jn8y49 icdlwmnq cxfqmxzd d1w2l3lo tes86rjd" href="https://www.facebook.com/hashtag/%E0%A4%95%E0%A5%89%E0%A4%B6%E0%A5%8D%E0%A4%9A%E0%A5%8D%E0%A4%AF%E0%A5%81%E0%A4%AE%E0%A4%B6%E0%A5%89%E0%A4%AA%E0%A4%9A%E0%A5%8D%E0%A4%AF%E0%A4%BE%E0%A4%97%E0%A5%8B%E0%A4%B7%E0%A5%8D%E0%A4%9F%E0%A5%80?__eep__=6&__cft__[0]=AZXqAYEeXrVkHIvC6oJRbnVnJuZqVeI26xzS0gWc07-CUMuxFt2It2KihX92QcDSQWvLO0Cq2oI4Gu3wfhSKTz16JjvBz_4BMp5OJc9M18USRQ&__tn__=*NK-R" role="link" style="border: 0px; box-sizing: border-box; color: var(--accent); cursor: pointer; display: inline; font-family: inherit; list-style: none; margin: 0px; outline: none; padding: 0px; text-align: inherit; text-decoration: none; touch-action: manipulation;" tabindex="0">#कॉश्च्युमशॉपच्यागोष्टी</a></span></div></div>NeeDhaPahttp://www.blogger.com/profile/17934841959057049889noreply@blogger.com0tag:blogger.com,1999:blog-6255538695044975848.post-41854368348474265382022-04-25T19:34:00.001+05:302022-09-12T19:41:38.149+05:30सँटा फे ऑपेरा कॉश्च्युम शॉप - १. थिंबल<p> <span style="caret-color: rgb(5, 5, 5); color: #050505; font-family: inherit; font-size: 15px; white-space: pre-wrap;">लिसा कधीही हात चेक करायची. एका हातात गारमेंट आणि दुसऱ्या हातात सुईदोरा असेच असायचे बहुतेकदा. पण लिसा सुईदोऱ्याच्या हाताचे मधले बोट चेक करायची. त्या बोटात थिंबल घातलेले नसेल तर हातातला गारमेंट काढून घ्यायची आणि जाऊन थिंबल बसवेपर्यंत द्यायचीच नाही. </span></p><div class="m8h3af8h l7ghb35v kjdc1dyq kmwttqpk gh25dzvf n3t5jt4f" style="caret-color: rgb(5, 5, 5); color: #050505; font-family: system-ui, -apple-system, BlinkMacSystemFont, ".SFNSText-Regular", sans-serif; font-size: 15px; margin: 0px; white-space: pre-wrap; word-wrap: break-word;"><div dir="auto" style="font-family: inherit;">भरगच्च आणि अनेक स्तरवाले गाऊन्स, बरीच अस्तरे असलेले लांबलचक कोटस, खूप स्तर एकवटल्या कोपऱ्यात शिवायची बटणे असे काहीही हाती शिवताना लिसाचा थिंबलचा आग्रह किती योग्य होता हे कळायचेच. </div><div dir="auto" style="font-family: inherit;">लिसा आमच्या टेबलची ड्रेपर होती. म्हणजे इथल्या <span style="font-family: inherit;"><a style="color: #385898; cursor: pointer; font-family: inherit;" tabindex="-1"></a></span>संकल्पनेत समजवायचे तर मास्टर टेलरच्या पेक्षाही जास्त स्किल अपेक्षित असलेली जबाबदारीची जागा. संपूर्ण टेबलची प्रमुख. एकूण 7-8 टेबले म्हणजे टिम्स असायच्या. या सगळ्या टिम्स मिळून त्या त्या वर्षीच्या 4 ऑपेरांच्या कपड्यांच्या शिवणकामाची जबाबदारी उचलायच्या. लिसा ड्रेपर होती त्यावर्षी मी तिच्या टेबलच्या अप्रेंटीसपैकी एक होते. अप्रेंटीस हे केवळ हातशिलाई करण्यासाठी असत. गाऊन्स आणि इतर सर्व कपड्यांच्या हेमलाईन्स (तळाचा काठ), नेकलाईन्स, लेपलच्या आतले फिनिशिंग, कोटांच्या अस्तराचे फिनिशिंग, बटणे, वरून शिवून जोडल्या जाणाऱ्या accessories असे सर्व काही जे जे हाताने शिवायचे असते ते आमच्या अंगावर असे. </div><div dir="auto" style="font-family: inherit;">पॅटर्न तयार करणे, त्याबरहुकूम खोटे कापड कापणे, खोट्या ड्रेसच्या ट्रायल्स, त्यानंतर पॅटर्नमध्ये फेरफार करून खरे कापड कापणे, मशीनवर शिवणे वगैरे यातले काहीही अप्रेंटीसच्या हातात दिले जात नसे. हे काम अतिशय प्रेसिजनने चाले (थिंबलशिवाय हातशिलाई करायची नाही म्हणजे बघा!). आणि नवशिक्यांना अश्या गोष्टी देऊन काम बिघडवणे परवडत नसे. निदान पहिले दोन ऑपेरा तरी. मग हळूहळू अंदाज आल्यावर पिनिंग करून देऊन मग मशीनची शिवण घालायला दिले जाई वगैरे. </div><div dir="auto" style="font-family: inherit;">माझ्या तिथल्या पहिल्या वर्षी स्टीचिंग अप्रेंतीस म्हणून काम करताना तीन महिन्यात मी इतके हेमींग, बटणं लावणे वगैरे केलंय की नंतर परत युनिव्हर्सिटीत कॉश्च्युम शॉपमध्ये माझे विद्युतवेगाने हेमिंग करणे हा चर्चेचा विषय झाला होता. आणि थिंबलशिवाय हातशिलाई करता न येणे, लायनिंगमध्येही, कुठेही दिसत नसला तरी मॅचिंग धागाच वापरणे हे ही. </div></div><div class="l7ghb35v kjdc1dyq kmwttqpk gh25dzvf jikcssrz n3t5jt4f" style="caret-color: rgb(5, 5, 5); color: #050505; font-family: system-ui, -apple-system, BlinkMacSystemFont, ".SFNSText-Regular", sans-serif; font-size: 15px; margin: 0.5em 0px 0px; white-space: pre-wrap; word-wrap: break-word;"><div dir="auto" style="font-family: inherit;">हल्ली हातशिलाईची सवय सुटली त्यामुळे त्यात आता सुबकताही राह्यलेली नाही आणि विद्युतवेगही. तारकामामुळे सुईदोऱ्याच्या ग्रिपचा घोळ होतो काहीतरी. पण आजही मला थिंबलशिवाय काम करता येत नाही. </div></div><div class="l7ghb35v kjdc1dyq kmwttqpk gh25dzvf jikcssrz n3t5jt4f" style="caret-color: rgb(5, 5, 5); color: #050505; font-family: system-ui, -apple-system, BlinkMacSystemFont, ".SFNSText-Regular", sans-serif; font-size: 15px; margin: 0.5em 0px 0px; white-space: pre-wrap; word-wrap: break-word;"><div dir="auto" style="font-family: inherit;">पण माझ्याकडे सँटा फे ऑपेराच्या कॉश्च्युम शॉपच्या कहाण्या मात्र बऱ्याच आहेत. पुढची परत कधीतरी. </div></div><div class="l7ghb35v kjdc1dyq kmwttqpk gh25dzvf jikcssrz n3t5jt4f" style="caret-color: rgb(5, 5, 5); color: #050505; font-family: system-ui, -apple-system, BlinkMacSystemFont, ".SFNSText-Regular", sans-serif; font-size: 15px; margin: 0.5em 0px 0px; white-space: pre-wrap; word-wrap: break-word;"><div dir="auto" style="font-family: inherit;"><span style="font-family: inherit;"><a class="qi72231t nu7423ey n3hqoq4p r86q59rh b3qcqh3k fq87ekyn bdao358l fsf7x5fv rse6dlih s5oniofx m8h3af8h l7ghb35v kjdc1dyq kmwttqpk srn514ro oxkhqvkx rl78xhln nch0832m cr00lzj9 rn8ck1ys s3jn8y49 icdlwmnq cxfqmxzd d1w2l3lo tes86rjd" href="https://www.facebook.com/hashtag/%E0%A4%B8%E0%A4%81%E0%A4%9F%E0%A4%BE%E0%A4%AB%E0%A5%87%E0%A4%91%E0%A4%AA%E0%A5%87%E0%A4%B0%E0%A4%BE%E0%A4%95%E0%A5%89%E0%A4%B6%E0%A5%8D%E0%A4%9A%E0%A5%8D%E0%A4%AF%E0%A5%81%E0%A4%AE%E0%A4%B6%E0%A5%89%E0%A4%AA?__eep__=6&__cft__[0]=AZUGr7-c6W2Df1gK4RUOS-SSdYLwp7yzizKz6ibtpbSPDI6Z4ez-Qv3FeXrGKrb909cy-f8QFeqvBgvHmAkslMJwZWNugVehJn9PF48CO0ju2A&__tn__=*NK-R" role="link" style="border: 0px; box-sizing: border-box; color: var(--accent); cursor: pointer; display: inline; font-family: inherit; list-style: none; margin: 0px; outline: none; padding: 0px; text-align: inherit; text-decoration: none; touch-action: manipulation;" tabindex="0">#सँटाफेऑपेराकॉश्च्युमशॉप</a></span> <span style="font-family: inherit;"><a class="qi72231t nu7423ey n3hqoq4p r86q59rh b3qcqh3k fq87ekyn bdao358l fsf7x5fv rse6dlih s5oniofx m8h3af8h l7ghb35v kjdc1dyq kmwttqpk srn514ro oxkhqvkx rl78xhln nch0832m cr00lzj9 rn8ck1ys s3jn8y49 icdlwmnq cxfqmxzd d1w2l3lo tes86rjd" href="https://www.facebook.com/hashtag/%E0%A4%B8%E0%A5%8D%E0%A4%AE%E0%A4%B0%E0%A4%A3%E0%A4%B0%E0%A4%82%E0%A4%9C%E0%A4%A8?__eep__=6&__cft__[0]=AZUGr7-c6W2Df1gK4RUOS-SSdYLwp7yzizKz6ibtpbSPDI6Z4ez-Qv3FeXrGKrb909cy-f8QFeqvBgvHmAkslMJwZWNugVehJn9PF48CO0ju2A&__tn__=*NK-R" role="link" style="border: 0px; box-sizing: border-box; color: var(--accent); cursor: pointer; display: inline; font-family: inherit; list-style: none; margin: 0px; outline: none; padding: 0px; text-align: inherit; text-decoration: none; touch-action: manipulation;" tabindex="0">#स्मरणरंजन</a></span> <span style="font-family: inherit;"><a class="qi72231t nu7423ey n3hqoq4p r86q59rh b3qcqh3k fq87ekyn bdao358l fsf7x5fv rse6dlih s5oniofx m8h3af8h l7ghb35v kjdc1dyq kmwttqpk srn514ro oxkhqvkx rl78xhln nch0832m cr00lzj9 rn8ck1ys s3jn8y49 icdlwmnq cxfqmxzd d1w2l3lo tes86rjd" href="https://www.facebook.com/hashtag/%E0%A4%AD%E0%A5%82%E0%A4%A4%E0%A4%95%E0%A4%BE%E0%A4%B3%E0%A4%BE%E0%A4%A4%E0%A4%B2%E0%A5%8D%E0%A4%AF%E0%A4%BE%E0%A4%A6%E0%A4%BF%E0%A4%B5%E0%A4%B8%E0%A4%AD%E0%A4%B0%E0%A4%BE%E0%A4%9A%E0%A5%8D%E0%A4%AF%E0%A4%BE%E0%A4%95%E0%A4%BE%E0%A4%AE%E0%A4%BE%E0%A4%A4%E0%A4%B2%E0%A5%87?__eep__=6&__cft__[0]=AZUGr7-c6W2Df1gK4RUOS-SSdYLwp7yzizKz6ibtpbSPDI6Z4ez-Qv3FeXrGKrb909cy-f8QFeqvBgvHmAkslMJwZWNugVehJn9PF48CO0ju2A&__tn__=*NK-R" role="link" style="border: 0px; box-sizing: border-box; color: var(--accent); cursor: pointer; display: inline; font-family: inherit; list-style: none; margin: 0px; outline: none; padding: 0px; text-align: inherit; text-decoration: none; touch-action: manipulation;" tabindex="0">#भूतकाळातल्यादिवसभराच्याकामातले</a></span> <span style="font-family: inherit;"><a class="qi72231t nu7423ey n3hqoq4p r86q59rh b3qcqh3k fq87ekyn bdao358l fsf7x5fv rse6dlih s5oniofx m8h3af8h l7ghb35v kjdc1dyq kmwttqpk srn514ro oxkhqvkx rl78xhln nch0832m cr00lzj9 rn8ck1ys s3jn8y49 icdlwmnq cxfqmxzd d1w2l3lo tes86rjd" href="https://www.facebook.com/hashtag/%E0%A4%95%E0%A5%89%E0%A4%B6%E0%A5%8D%E0%A4%9A%E0%A5%8D%E0%A4%AF%E0%A5%81%E0%A4%AE%E0%A4%B6%E0%A5%89%E0%A4%AA%E0%A4%9A%E0%A5%8D%E0%A4%AF%E0%A4%BE%E0%A4%97%E0%A5%8B%E0%A4%B7%E0%A5%8D%E0%A4%9F%E0%A5%80?__eep__=6&__cft__[0]=AZUGr7-c6W2Df1gK4RUOS-SSdYLwp7yzizKz6ibtpbSPDI6Z4ez-Qv3FeXrGKrb909cy-f8QFeqvBgvHmAkslMJwZWNugVehJn9PF48CO0ju2A&__tn__=*NK-R" role="link" style="border: 0px; box-sizing: border-box; color: var(--accent); cursor: pointer; display: inline; font-family: inherit; list-style: none; margin: 0px; outline: none; padding: 0px; text-align: inherit; text-decoration: none; touch-action: manipulation;" tabindex="0">#कॉश्च्युमशॉपच्यागोष्टी</a></span></div></div>NeeDhaPahttp://www.blogger.com/profile/17934841959057049889noreply@blogger.com0tag:blogger.com,1999:blog-6255538695044975848.post-1287065182008430652021-07-03T17:08:00.003+05:302021-07-03T17:08:50.870+05:30पुदिना पास्ता आणि गार्लिक ब्रेड<div style="text-align: left;"><span style="font-family: times;"><div class="separator" style="clear: both; text-align: center;"><a href="https://1.bp.blogspot.com/-5evpZNaPpMA/YOBL2NC864I/AAAAAAAAFv8/KUI7I7vBi_kxQySEGvGaEO-eePWVI3q1QCLcBGAsYHQ/s2048/168721821_10158385171142151_5412198825944728765_n.jpeg" imageanchor="1" style="margin-left: 1em; margin-right: 1em;" target="_blank"><img border="0" data-original-height="2048" data-original-width="2048" height="320" src="https://1.bp.blogspot.com/-5evpZNaPpMA/YOBL2NC864I/AAAAAAAAFv8/KUI7I7vBi_kxQySEGvGaEO-eePWVI3q1QCLcBGAsYHQ/w320-h320/168721821_10158385171142151_5412198825944728765_n.jpeg" width="320" /></a></div><span style="background-color: white;"><br /></span></span></div><div style="text-align: left;"><span style="background-color: white; font-family: times;">त्या दिवशी </span><span style="background-color: white; color: #050505; font-family: times;">पास्त्याचा मूड होता. काहीतरी Summery लाईट पास्ता हवा होता. बेसिल खूप आवडते पण फ्रेश बेसिल गेल्यावर्षी लॉकडाऊनमधे मिळालं तेवढंच त्यानंतर अजून फ्रेश बेसिलचे दर्शन झाले नाहीये. (निर्जाबै, घरात बेसिल लावा!)</span></div><div style="text-align: left;"><span style="font-family: times;"><span style="background-color: white; color: #050505;">नेटवर शोधल्यावर ही एक सोप्पी पाकृ मिळाली त्यात मला आदल्याच दिवशी गृहकृत्यदक्षतेचा अटॅक येऊन गेल्याने घरात पुदिना चटणी तयार होती. मग काय हाच तो दिवस, हीच ती वेळ... हा पास्ता करायचाच असे ठरले. अर्थात नेटवर सापडलेल्या रेसिपीमध्ये थोडी भर घालून.<br /></span><span style="background-color: white; color: #050505;">चटणी म्हणजे पुदिना, कोथिंबीर, मिरच्या, आले, लसूण, लिंबू, मीठ हे सगळे घालून घुर्र करून घेतले इतकेच.<br /></span><span style="background-color: white; color: #050505;">घरात fusili आणून ठेवलेला होता. तो पाण्यात मीठ घालून ते उकळून शिजायला घातला.<br /></span><span style="background-color: white; color: #050505;">घरात एका टोमॅटोने एका बाजूला तोंड वाकडे केले होते. हल्ली पटापट खराब होतात टो. असो.. तर त्या वाकड्या बाजूला सदगती देऊन बाकी टो चिरून घेतला.<br /></span><span style="background-color: white; color: #050505;">घरात एक काकडी होती ती सोलून त्याचे पातळ काप करून घेतले. चटणीत लसूण होतीच त्यामुळे लसणीच्या तीनच छोट्या पाकळ्या सोलून तुकडून घेतल्या.<br /></span><span style="background-color: white; color: #050505;">लाईट ऑलिव्ह ऑइल वर लसूण परतली, त्यात वाळका भुगा रुपातले ओरेगानो आणि बेसिल भुरभुरले. सगळ्याच मिळून एक टिपिकल अरोमा असतो. तो आल्यावर पुदिन्याची चटणी ओतली पास्त्याच्या प्रमाणात. मग टोमॅटो घातला. पुदिन्याचा करकरीत कच्चा वास जाईपर्यंत हे परतलं. मग ड्रेन करून ठेवलेला पास्ता त्यात ओतला. एकेक फुसलीला सगळं मिश्रण लागेतो ढवळला. ड्रेन केलेले पाणी घातले दोन डाव सगळे मिळून येण्यासाठी. मग वरून काकडीचे काप घातले. त्यावर मिरपूड आणि मीठ घातले. एक ढवळा मारून मग नावाला थोडेसे (बोटभर. किंवा अमूलचा छोटा ब्लॉक असतो त्यातला पाव ब्लॉक) चीज किसून घातले. ते मिक्स होईतो एकदा ढवळा मारला आणि गॅस बंद केला. आणि पास्ता उतरून झाकून ठेवला.<br /></span><span style="background-color: white; color: #050505;">भाकरीच्या लोखंडी तव्यात बटर गरम केले, बारीक क्रश केलेली लसूण परतली, ओरेगानो भुरभुर, आणि ब्रेडचे अर्धे अर्धे तुकडे करून या बटरवर भाजून घेतले. लोखंडी तव्यावर केल्याने बहुतेक मस्त खमंग झाले. गार्लिक ब्रेड तय्यार.</span><br style="background-color: white; color: #050505;" /><span style="background-color: white; color: #050505;">मग प्लेटिंग. प्लेटमध्ये घेतल्यावर वरून चमचाभर एक्स्ट्रॉ व्हर्जिन ऑलिव्ह ऑइल गार्निश म्हणून घातले. ब्रेडवर जे चमकतय ते तेच आहे.</span><br style="background-color: white; color: #050505;" /><span style="background-color: white; color: #050505;">टेस्ट मस्त आलीये. बरोबर सॅलड मस्त वाटले असते पण वसई गावात लेटयूस मिळत नाहीये मला. त्यामुळे ते राह्यले. यात अजूनही काही summery गोष्टी घालता येतील.<br /></span><span style="background-color: white; color: #050505;">चीज नको असेल तर नाही घातले तरी चालेल. पन नंतरचे EV ऑलिव्ह ऑइलचे गार्निश टाळू नका.</span><br style="background-color: white; color: #050505;" /><span style="background-color: white; color: #050505;">वि सू: काकडी चुकूनही टोमॅटोबरोबर घालू नका. शेवटीच घाला. Crunch नाही गेला पाहिजे.</span></span></div>NeeDhaPahttp://www.blogger.com/profile/17934841959057049889noreply@blogger.com0tag:blogger.com,1999:blog-6255538695044975848.post-28447312053316750292021-03-30T10:06:00.001+05:302021-03-30T10:06:17.804+05:30कपडे, माणूसपण इत्यादी<p dir="ltr" id="docs-internal-guid-3e07b015-7fff-c065-247d-d6f3362c6df8">"हे कपडे घालून त्या ठिकाणी जाणं बरं दिसेल का?" कुणीतरी कुणाला तरी टोकलं. कुणीतरी हाच प्रश्न आरशात बघत स्वतःशीच उच्चारला. कुणीतरी मॉलमधल्या रॅकवरचा कपडा अंगाला लावून दाखवत बरोबरच्या कुणालातरी विचारला. खूप खूप प्रकारे हाच प्रश्न अनेकांनी खेळवून बघितला. हे आजचं नाही. मानवाच्या इतिहासात अंगावर विविध गोष्टी वागवण्याची सुरुवात झाली तेव्हापासून लाखो करोडोवेळा प्रत्येक व्यक्तीचा, प्रत्येक समूहाचा या प्रश्नाशी सामना झाला आहे. </p><p dir="ltr">ह्याच प्रश्नाला संस्कृतीची फोडणी घालून नुकतेच उत्तराखंडाच्या मुख्यमंत्र्यांनी असेच एक विधान केले. फाडलेल्या जीन्स, त्यातून दिसणारे गुडघे आणि त्यामुळे कातरून गेलेली आपली थोर संस्कृती अश्या एकमेकांशी संबंध नसलेले मुद्दे त्या विधानात होते. गुडघे उघडे ठेवणे हे पाश्चिमात्यांचे अनुकरण आणि अंग झाकण्याची आपली संस्कृती असेही त्यांचे म्हणणे होते. मुळात अंग झाकण्याचा अवास्तव सोस हे प्रकरणच आपल्या अनुकरणप्रियतेचे निदर्शक आहे. दीड पावणेदोनशे वर्षांपूर्वी म्हणजे राणी व्हिक्टोरियाच्या कालखंडातला हा पाश्चिमात्यांचा सोस सरळ सरळ उचलून आपली संस्कृती म्हणून खपवतो आहोत हे मुख्यमंत्री महोदय सोयीस्कररीत्या विसरून गेलेले आहेत. </p><p dir="ltr">‘फाडलेल्या जीन्स मधून संस्कृती कातरून पडते’ हे एकच विधान नाही. या वाटेवरची विधाने सतत चालू आहेत. आणि ती सभ्यता किंवा सभ्यतेचे मापक म्हणून खपून जातायत. माणसांची प्रतवारी केली जातेय त्यावरून. अमुक प्रकारचे कपडे ही आपली संस्कृती नाही असे कुणी ना कुणीतरी रोज अतिशय अपमानास्पदरित्या सांगत राहतेच. कुणाला राहीबाई पोफळेंच्या कार्यापेक्षा त्यांनी पुरस्कार स्वीकारताना डोक्यावर पदर घेणे याचेच फक्त कौतुक वाटते. कुणाला मंगलयानाच्या बातमीतल्या फोटोत सर्व वैज्ञानिक स्त्रिया त्या वैज्ञानिक आहेत याच्यापेक्षा त्या साडी, मंगळसूत्र, कुंकू वगैरे पेहरावात आहेत हे बघून भरून येते. </p><p dir="ltr">पण हे बरेचसे स्त्रियांसाठी असते. केवळ स्त्रियांच्यावर असलेली धार्मिक वा सामाजिक ड्रेसकोडची सक्ती ही वरकरणी स्त्रियांची सुरक्षितता वगैरेसाठी असते असे म्हणले जाते. आणि स्त्रीच्या शरीराच्या झाकलेल्या क्षेत्रफळानुसार स्त्रीचे वर्गीकरण केले जाते. याच्या मुळाशी स्त्रीचे वस्तूकरण किंवा मालमत्ताकरण हे पितृसत्ताक मूल्यच आहे हे सत्य नाकारता येणार नाही. तसेच ठराविक चौकटीच्या बाहेरचे काही जामानिम्यात असेल तर त्या व्यक्तीला असभ्यतेचे लेबल लावले जाणे हे बालिश आणि अमानुष आहे. हे ही विसरून चालणार नाही. </p><p dir="ltr">हे का आणि कसे झाले? शरीरावर ल्यायच्या गोष्टी या निव्वळ उपयुक्तता किंवा शरीर सजवणे या उद्देशांच्या पलीकडे जाऊन माणूसपणापेक्षा मोठ्या कधी झाल्या? अंगावर परिधान करायच्या वस्तूंमध्ये वैविध्य येत गेले तसे माणसांचेही कप्पे पडत गेले. कपडे ही दृश्य संवादाची भाषा होत गेली. परिधान केलेली प्रत्येक गोष्ट एखादे चिन्हस्वरूप वापरली वा बघितली जाऊ लागली. सगळ्या जाम्यानिम्यावरून व्यक्तीबद्दल मत तयार केले जाऊ लागले. </p><p dir="ltr">आणि मग हीच प्रक्रिया वळवून ठराविक ठिकाणी एखाद्या व्यक्तीबद्दल काय मत व्हायला हवे हे ठरवत म्हणजेच "हे कपडे घालून त्या ठिकाणी जाणं बरं दिसेल का?" या प्रश्नाच्या भोवती फेऱ्या मारत मारतच कपडे व इतर परिधानाच्या गोष्टींचे संकेत बनवले गेले. या प्रश्नाला समाजाच्या वेगवेगळ्या उतरंडीचे असंख्य कंगोरे, पैलू, पापुद्रे सुटून मग हळूहळू त्या संकेतांचे नियम बनले. </p><p dir="ltr">वेगवेगळे मुद्दे धरून हे नियम घडवलेले असतात, घडत असतात. बदलतही असतात. नियम आहेत म्हणजे ते पाळलेच पाहिजेत अशी अपेक्षा असते. पाळले न गेल्यास त्याचे परिणामही भोगावे लागणारच अशी धारणा होणे साहजिक आहे. पण हे इतकं साधं, सोपं, सरळ, एकरेषीय नसतं. </p><p dir="ltr">ड्रेसकोडमध्ये कपडे कसे असावेत याचे नुसते सूचन केलेले असते. ते सभ्य असावेत किंवा तत्सम असे नुसते संकेत असतात. अश्यावेळी अनेक अर्थ संभवतात आणि संघर्ष होतो. अशीच एक घटना याच आठवड्यात घडली. गुजरात विधानसभेत जीन्स व टीशर्ट घालून आल्याबद्दल आमदार विमल चुडासामा यांना बाहेर काढले गेले. वास्तविक पाहता विधानसभेचा काहीही लिखित ड्रेसकोड नाही. ‘मला याच कपड्यात बघून मतदारांनी निवडून दिले त्यामुळे मी त्याच कपड्यात असणे योग्य आहे.’ असा युक्तिवाद चुडासामा यांनी केला. तो मान्य झाला नाही. </p><p dir="ltr">जगभरात विविध देशांच्या संसदेत गेल्या काही वर्षांमध्ये एक राजकीय विधान म्हणून किंवा निषेध म्हणून पाश्चिमात्य किंवा मूळ युरोपियन असलेल्या ड्रेसकोडला आव्हान दिले जाते आहे. भारतीय राजकीय पोशाखांच्या संदर्भात बघायचे तर स्वातंत्र्य मिळण्यापूर्वीच १९३१ साली इंग्लंडच्या राजाला भेटायला जाताना सभ्यतेच्या सर्व कल्पनांना धुडकावून लावून गांधीजी खादीचे धोतर आणि शाल लेवून गेले होते. सभ्यतेच्या कल्पना आणि वावर याबाबत काटेकोर असणाऱ्या इंग्रजांच्या जगात यावरून गदारोळ उठला नसता तरच नवल. गांधीजींनी अतिशय हुशारीने केलेले हे राजकीय विधान होते. जाडेभरडे, अर्धे कपडे घालणाऱ्या जनतेने तश्याच प्रकारचे कपडे घालून इंग्लंडच्या राजाला भेटायला गेलेल्या माणसाला आपला, आपल्यातला आणि म्हणून आपला नेता मानणे हे साहजिकच. खादीच्या चळवळीच्या परिणामस्वरूप स्वातंत्र्यानंतर कैक वर्षे भारतीय राजकीय पोशाख खादीचे भारतीय वळणाचे कपडे असाच राह्यला. हे भारतीयत्व मानलं गेलं होतं. विविधतेत एकता या तत्त्वाचे हे थोडे भाबडे स्वरूप म्हणता येईल. उदारीकरणानंतर आणि मग नवीन शतकात राजकारणात आलेल्यांना खादीचे ऐतिहासिक महत्व माहिती असले तरी ते स्वतःच्या जगण्याचा भाग म्हणून बघता येणे अशक्य होते. ते ज्यांचे नेते म्हणून आले त्यांनाही त्यांच्यासारखाच वाटणारा जीन्स टीशर्टवाला नेता आपला वाटणे हे ओघानेच आले. </p><p dir="ltr">जगभरात कुठेही जीन्स व टीशर्ट या गोष्टींना फॉर्मल म्हणून मान्यता नाही हे खरे असले तरी फॉर्मल या गोष्टीच्या व्याख्या धूसर नक्की होतायत. त्यामुळे अश्या मान्यतांचा बाऊ आपण न करणे हेच योग्य ठरेल. </p><p dir="ltr">पण यामुळे कपड्यांवरून माणसाचा अंदाज बांधणे थांबणार नाही. शेवटी कपडे हे दृश्य संवादाचे एक साधन आहे. कपड्यांना बघून समोरच्या माणसाबद्दल आडाखे बांधणे ही मानवी प्रवृत्ती आहे. आजवर बघितलेल्या माणसांच्यावर आधारित हे आडाखे बांधणे प्रत्येकाच्या नकळत होतच असते. होतच राहणार. पण या सगळ्यापेक्षा माणूस आणि माणूसपण मोठं आहे, असायला हवं ही जाणीव मात्र पक्की ठेवायला हवी.</p><p dir="ltr">- नी</p><p dir="ltr">---------</p><p dir="ltr">हा लेख दैनिक लोकमतमध्ये २३ मार्च २०२१ रोजी प्रसिद्ध झाला होता. ही त्याची लिंक</p><p dir="ltr"><a href="https://m.lokmat.com/editorial/article-uttarakhand-cm-tirath-singh-rawat-controversial-comment-women-ripped-jeans-a629/">कोणी, कसे कपडे घालावे, हे कोण ठरवणार?</a><br></p>NeeDhaPahttp://www.blogger.com/profile/17934841959057049889noreply@blogger.com1tag:blogger.com,1999:blog-6255538695044975848.post-10932342054582407762021-03-01T12:07:00.001+05:302021-03-01T12:07:46.964+05:30प्रवास<div>मराठी शाळेत असल्यामुळे आमच्या शाळेच्या सहली असत. एका दिवसाच्या सहली. कुठेतरी जाऊन काहीतरी बघायचं. दिलेले सगळे डबे संपवायचे हा मुख्य कार्यक्रम असे. डब्याचा मेन्यू दरवर्षी ठरलेला होता. सकाळी खायला (नाश्ता आणि ब्रेकफास्ट हे शब्द तेव्हा रुळले नव्हते आमच्या जगात) चटणी आणि जाम सँडविचेस असायची. अश्विनी आणि माझी एकत्र असायची सँडविचेस. तिच्याकडे सगळी जॅमची आणि माझी सगळी चटणीची किंवा उलट. खायच्या वेळेला अर्ध्यांची अदलाबदल करायची असे दोघींच्या आयांनी मिळून ठरवलेले असायचे. त्यामुळे बिचारी स्कॉलर ग्रुपमधली अश्विनी बसमध्ये माझ्याबरोबर बसायची. दुपारच्या जेवणाच्या डब्याचे मुख्य आकर्षण होते रसाच्या पोळ्या. त्या केवळ प्रवासासाठीच करायच्या असा कुणीतरी नियम घातला होता बहुतेक. त्या लुसलुशीत आणि गोडसर अश्या रसाच्या पोळ्या सहली संपल्या तश्या आयुष्यातूनही संपल्या. त्या रसाच्या पोळ्यांबरोबर जर चमचमीत अशी कांदाबटाटा काचऱ्याभाजी आणि केळं, बेदाणे घातलेला गोडच शिरा असा भरभक्कम डबा असायचा. संध्याकाळचे स्नॅक म्हणून चिवडा-लाडू-गोळ्या वगैरे दिलेले असेच. </div><div>या खादाडीच्या दरम्यान अधेमधे खेळायचं, घसा फाटेस्तो गाणी म्हणायची. हुजूरपागेचा जयजयकार वगैरे आरोळ्या ठोकायच्या आणि संध्याकाळी घरी यायचं. हा शाळेच्या सहलीचा कार्यक्रम. मोठे होत गेलो तसे यात खरेदी नावाच्या कार्यक्रमाची भर पडली. तिसरीतल्या लोणावळा खंडाळा सहलीला आयुष्यात पहिल्यांदाच दोनपाच रुपये हातात मिळालेले होते त्यामुळे आम्ही चिक्कीच्या दुकानात घसघशीत खरेदी केली होती लोणावळ्यात. </div><div>चौथीत असताना मुंबईला राहायची सहल होती शाळेची. पहाटे सिंहगड पकडायला मला आणि अश्विनीला बाबांनी स्कूटरवरून सोडले होते. अश्विनीची की माझी चप्पल गाडीत चढताना रुळावर पडली आणि ती बाबांनी बाहेर काढली होती. आम्ही किंग जॉर्ज शाळेत राह्यलो होतो. तिथे त्या दिवशी एक लग्नही होते. तारापोरवाला मध्ये मासे बघितले होते. दुसऱ्यादिवशी सिंहगडनेच परत आलो होतो. घरी येताना अश्विनीच्या बाबांबरोबर आम्ही टांग्यातून घरी आलो होतो. इतकेच आठवते. आईचा सगळाच गोतावळा मुंबईत असल्याने लहानपणापासून पुणे-मुंबई कितीतरी वेळेला केले पण टक्क लक्षात राह्यलेल्या थोडक्या वेळांपैकी हीच एक. </div><div>रँ. र. पु. परांजपे प्राथमिक मधून हि. हा. चिं. प. हायस्कुलात आल्यावर या सहली अश्याच चालू होत्या पण त्या लक्षात नाहीत फारश्या. मग अजून मोठे झाल्यावर शाळेच्या सहली दोन किंवा तीन दिवसांच्या व्हायला लागल्या. तेव्हा मात्र त्यांचे नाव शाळेची ट्रिप असे झाले. एक दिवसाची सहल, अनेक दिवसांची ट्रिप. त्या पक्क्या लक्षात आहेत.</div><div>काळे ट्रॅव्हलसकडे त्या ट्रिप्सची व्यवस्था असायची. ट्रिपच्या आधीच शाळेत येऊन काळे काका आपल्या गडगडाटी हास्यासहित सगळ्या सूचना देऊन गेलेले असायचे. तुकड्यांप्रमाणे बसेस आणि राहायची व्यवस्था असायची. तेव्हा तुकड्या तुकड्यांच्यातली खुन्नस; विशेषतः अ आणि ब तुकडीतली; जबरदस्त असायची. केवळ मुलींची शाळा असल्याने त्याचे पर्यावसान गंभीर मारामारीत वगैरे व्हायचे नाही. पण उगाचच नाक उडवून दाखवणे असायचे. ते ट्रिपमध्येही असायचे. </div><div>शाळेच्या गणवेषाला 2/3/4 दिवस सुट्टी आणि दिवसभर फिरून आल्यावर रात्री सिनेमे बघून झोपी जाणे हे हायलाईटस असायचे या ट्रिप्सचे. व्हीसीआर-टीव्ही वगैरे मागवून सगळ्या मुलींना विचारून सिनेमे ठरवले जायचे. नगिना बघितला होता एका ट्रिपमध्ये. आणि घरी येऊन आईला साभिनय(स-नृत्य to be precise) स्टोरी सांगितली होती. हैदराबादच्या ट्रिपमध्ये इतर काही तुकड्यातल्या मुलींच्या हट्टामुळे हिम्मत और मेहनत नावाचा सुपरडुपर टुकार सिनेमा पाह्यला होता. आणि खूप खिदळलो होतो. त्या खिडळण्यात आमच्या आवडत्या शिक्षिका म्हणजे संगम बाईही सामील होत्या त्यामुळे आम्हाला भारीच कूल वाटले होते. </div><div>कॉलेजमध्ये अश्या ट्रिपा नव्हत्या पण मग एनसीसी कॅम्प, जनता राजाचे दौरे वगैरे निमित्ताने भटकंती चालूच राह्यली.</div><div>आणि मग बॉटनीच्या कलेक्शन टूर्स. वरंधा घाटातली भर पावसातली एक दिवसाची आणि बंगलोर-म्हैसूर-उटी अशी 8-10 दिवसांची कलेक्शन टूर. कलेक्शनचे दिवसातले काही थोडे तास सोडले तर ट्रिप असल्यासारखाच भरपूर दंगा करून घेतला होता.</div><div>यानंतर मात्र आयुष्यातला मजा म्हणून प्रवास संपल्यात जमा झाला. नाटकासाठी, शिक्षणासाठी, कामासाठी प्रवास भरपूर केले. कामासाठी जात असल्याने एकाच जागी वारंवार जात राहणे, वेगवेगळ्या पैलूतून ती ती जागा अनुभवणे, आत उतरवणे हेही झाले. </div><div>सध्या थांबलेय सगळेच आणि ही प्रवासाची तहान अस्वस्थ करतेय.</div><div>- नी</div>NeeDhaPahttp://www.blogger.com/profile/17934841959057049889noreply@blogger.com0tag:blogger.com,1999:blog-6255538695044975848.post-63887297111180793332021-03-01T12:06:00.001+05:302021-03-01T12:06:37.525+05:30मराठी भाषा दिन<div>भ्रमणध्वनीवरून चेहरेपुस्तकावर मराठीत टपाल लिहून आजचा मराठी भाषा दिनाचा सोहळा करायचा आहे. त्यानिमित्ताने काही मराठी वाक्ये. अश्या स्वरूपाच्या वाक्यांचा आपल्या वाचेत विनियोग केला की मराठीचे सुवर्णयुग साकारलेच म्हणून समजा. </div><div>१. स्वयंचलित दुचाकी लत्ताप्रहाराने कार्यान्वित करण्याऐवजी हातदंडावर असलेली कळ दाबून कार्यान्वित करण्याचे नवीन तंत्रज्ञान आताशा उपयोजिले जाते.</div><div>२. पद्धत जामानिम्यात अलंकारांबरोबरच शिरोवस्त्रे व शिरोभूषणे, पट्टे, कालगणक डबी, चक्षुसुख भिंगे, झोळ्या, बटवे आणि पादत्राणे यांचा समावेश असतो. </div><div>3. कलाकुसरसामान विकणाऱ्या दुकानात विनाआम्ल कागद, पाणीरंग, कृत्रिमरंग, तेलरंग, कडककापडफलक, कुंचले, झरलेखण्या, शिसलेखण्या, चिकटघोळ, चिकटपट्ट्या, चिकट्याची बंदूक, मणी, दोरे, सुया, लोकर, उष्णतावरोधक सफेद व रंगीत पुठ्ठे आणि इतर अनेक वस्तू मिळतात. </div><div><br></div><div>तसेच वस्तूंना व कृतींना मराठी प्रतिशब्द मिळेपर्यंत त्यांना विचारात अथवा विनियोगात घ्यायचे नाही अशी आज या मराठी भाषा दिनी आम्ही प्रतिज्ञा करतो आहोत. </div><div><br></div><div>- नी</div><div><br></div><div>#प्रतिशब्द_आतंकवाद #मराठीभाषादिन_नव्हे_दीन #प्रतिशब्दसंस्कृतप्रचुरचहवा</div><div><br></div><div> गरजूंसाठी(असे लोक आहेत) सूचना: प्रत्येक शब्दाला ओढूनताणून मराठी प्रतिशब्द शोधण्याच्या वा तयार करण्याच्या ध्येयाने प्रेरित झालेल्या मराठीवाचव्या जनांच्या फुकाच्या अट्टाहासासंदर्भाने उपहासात्मक विनोद म्हणून ही पोस्ट लिहिलेली आहे. </div><div>मराठीच्या आग्रहाबद्दल माझे तारतम्य शाबूत आहे. त्याबद्दल शंका घेऊ नये आणि मला लेक्चर मारू नये. धन्यवाद!</div>NeeDhaPahttp://www.blogger.com/profile/17934841959057049889noreply@blogger.com1tag:blogger.com,1999:blog-6255538695044975848.post-34459014728364961072021-03-01T12:05:00.001+05:302021-03-01T12:05:16.503+05:30वास<div>संध्याकाळी दिवेलागणीच्या वेळेला निमशहरी किंवा ग्रामीण भागात रस्त्यांवर एक विशिष्ट वास असतो. बटाट्याचा खीस घालावा त्या जातकुळीचा वास असतो तो. कशाचा नक्की ते माहीत नाही पण असतो. </div><div>एवढे वर्षांच्या सगळ्या फिरफिरीत तो वास, आजूबाजूचे मावळत जाणारे वातावरण, दिवसाचे काम संपवून राहण्याच्या ठिकाणी परत जायचा प्रवास, लोक घरी जातायत आणि आपण हॉटेलवर जातोय - आपण इथले नाही हे अधोरेखित होणे, हा वास येतो तिथे आपलं काही असण्याची ओढ असं सगळं आणि अजून बरंच त्या वासाशी जोडलेलं आहे. </div><div>एक काळ असा होता की ही फिराफीरी इतकी सततची होती की त्या वासाची सवय झाली होती. इतकी की तेच घर वाटे. उबदार वाटे. मग ते फिरणं थांबलं. तो वास आठवणीत राह्यला. आणि सगळंच तुटल्यासारखं झालं. </div><div>हल्लीच इकडे आसपासच भटकत असताना एका संध्याकाळी हवेला त्या वासाची नोट होती. मी थांबले. वासाची दिशा शोधायचा प्रयत्न केला. हरवली ती नोट. </div><div>फिरायला हवं, मला सतत फिरायला हवं.</div><div>- नी</div>NeeDhaPahttp://www.blogger.com/profile/17934841959057049889noreply@blogger.com0tag:blogger.com,1999:blog-6255538695044975848.post-28683536045075328202021-02-13T09:30:00.001+05:302021-02-13T09:30:27.634+05:30माझं काम माझा अभिमान<div>#माझं_काम_माझा_अभिमान अश्या हॅशटॅगने आपल्या कामाबद्दल, आपल्या करिअरच्या प्रवासाबद्दल लिहायचे असे फेसबुकवर सुरू होते. </div><div>त्यात माझ्या not so प्रेरणादायी वगैरे प्रवासाबद्दल.. प्रवास कसला.. इकडून तिकडे उडयांच्याबद्दल लिहून काढले. ती ही पोस्ट. </div><div>सुरुवात करण्यापूर्वी हा वैधानिक इशारा.</div><div>हा माझा प्रवास असल्याने त्यात मी मी मी मी खूप आहेच. त्याला पर्याय नाही. दुसरं म्हणजे ही काही परिस्थितीशी दोन हात प्रकारच्या संघर्षाची गोष्ट नाही. जो काय थोडाफार संघर्ष असेल तो 'आपुला आपणासी' प्रकारचाच आहे. स्टोरी बडी और बडी बोरिंग है. </div><div>----------------</div><div><br></div><div>'मोठेपणी कोण होणार?' याची उत्तरं लहानपणी सतत बदलत असतात. माझीही होती. फरक इतकाच की वयाने वाढल्यावरही ती बदलतीच राह्यली. </div><div>मेडिकल वा इंजिनिअरिंगच्या वाटेला जाणार नाही हे शाळेतच पक्के करून टाकल्यावर मग दहावीनंतर 'कोठे जावे, काय करावे, काही कळेना' अशी अवस्था होती. मग बरे मार्क होते म्हणून सायन्सची वाट धरली. </div><div>कॉलेजात असताना नाटकाचा किडा चावला. काही वर्कशॉप्स केली. तिथून काही चांगले ग्रुप्स मिळाले. चांगली माणसे भेटली. हे आवडतंय असं झालं. पण माझ्याकडे कॉन्फिडन्सची बोंब. कोण काम देणार होतं मला? मला थोडीच जमणार होतं? इथेच माझी गाडी अडकलेली. अपवाद वगळता बहुतेक मित्रमंडळी अवसानघातकीच होती. त्यामुळे आपण काहीतरी करायचं ठरवायचं आणि मित्रमंडळींनी आपल्याला हसायचं हे ठरलेलंच. </div><div>याच दरम्यान विक्रम गायकवाडकडे मेकप शिकले. मग हे बरंय असं वाटलं. हाताने काहीतरी रंगवणे, घडवणे हे आयुष्यात असायलाच हवे. नाही जमणार त्याशिवाय हे यावेळेला थोडंसं स्पष्ट व्हायला लागलं. </div><div>बीएस्सी उरकल्यावर आता सायन्स पुरे हे पक्के ठरवले. एम ए नाटक शिकायला पुणे विद्यापीठात गेले. मित्रमंडळी हसायचीच. मला सवय झाली होती त्याची. त्यामुळे दुनिया फाट्यावर वगैरे मी आपोआप शिकले. विद्यापिठात शिकत असताना इतिहास पहिल्यांदा मनापासून आवडायला लागला. एम ए करत असतानाच ग्रीप्सची काही नाटके, वामन केंद्रे यांनी डिरेक्ट केलेलं एक नाटक वगैरे केले. </div><div>याच काळात कॉश्च्युमच्या जगाशी तोंडओळख झाली. आणि मी हेच करायचं ठरवलं. करायचं तर शिकायला हवे. ते कुठे शिकावं हे शोधू गेले तर देशात कॉश्च्युम डिझायनिंगचा कोर्सच नाही हे लक्षात आले. त्याच वेळेला युनिव्हर्सिटी ऑफ जॉर्जियाचे तेव्हाचे नाट्यविभागप्रमुख डॉ. फार्ली रिचमंड आमच्या ललित कला केंद्रात(पुणे विद्यापीठ) आले होते ते जॉsज्याला कॉश्च्युम शिकायला चल म्हणाले. मग मी गेलेच तिकडे कॉश्च्युम मध्ये (नाटकाच्याच विभागात) तीन वर्षांचे एमएफए करायला. मित्रमंडळी खदखदून हसली. </div><div>ती तीन वर्षे माझ्या आयुष्यातली सगळ्यात भन्नाट वर्षे होती. शिक्षणाबरोबरच स्वातंत्र्य, क्षणाक्षणाला येणारे नवीन अनुभव, समोर येत जाणाऱ्या नवीन संकल्पना, हळूहळू तुटून गेलेली झापडं हे सगळं होतं. तेव्हा नाटक शिकणे यावर हसायची मराठी किंवा थोडीफार भारतीय परंपरा असल्याने आमच्या डिपार्टमेंटला मी सोडून एकही भारतीय व्यक्ती नव्हती. त्यामुळे देशी कोंडाळ्यापासून वाचले. जगभरातले लोक मिळाले. सगळे नाटकवाले त्यामुळे देशी लोकांपेक्षा 'माझिया जातीचे'. तिथे असताना तीन उन्हाळी सेमिस्टर्समध्ये सॅण्टा फे ऑपेरा कंपनीच्या कॉश्च्युम शॉपमध्ये काम केले. पहिल्या वर्षी शिवणविभागात तर पुढची दोन वर्षे कॉश्च्युम क्राफ्ट विभागात. कॉश्च्युम क्राफ्ट मध्ये चपलाबूट, बेल्टस, दागिने, मुखवटे वगैरे सर्व गोष्टी येतात. त्या त्या सीझनमधल्या ऑपेरांच्यासाठी डिझाईनबरहुकूम या सर्व वस्तू बनवणे हे या विभागाचे काम. इथे तारकाम व इतर दागिने बनवणे, लेदरचे बेसिक काम, विविध प्रकारची रंगवारंगवी, विविध प्रकारचे मटेरियल हाताळणे हे शिकले. शिकले असं वाटलंच नाही इतकी मजा यायची हे करताना. सॅण्टा फे हे गावही जादुई आहे. नेटिव्ह अमेरिकन आणि हिस्पॅनिक संस्कृतीच्या खुणा जागोजागी आहेत. तिथली चित्रसंस्कृती, डिझाईन-संस्कृती आपल्याला माहिती असणाऱ्या संस्कृतीपेक्षा वेगळी आहे आणि तितकीच सुंदरही. माझ्या डोक्यातल्या चौकटी मोडायला इथे सुरुवात झाली. </div><div>मग परत आल्यावर कॉश्च्युममधे काम सुरू केले आणि पुण्याला विद्यापिठात, ललित कला केंद्रात नाटकाच्या एम ए च्या मुलांना कॉश्च्युम आणि मेकप शिकवायला सुरूवात केली. मला शिकवायला आवडतंय हे लक्षात यायला लागले. </div><div>मुंबईत कामाची सुरूवात केली तेव्हाच तीनचार वर्ष ठरवून ठेवलेल्या नवऱ्याशी लग्नही करून टाकले. एकत्र काम करत होतो. ती मजा होतीच. आमची दोघांची एकत्र म्हणजे तो दिग्दर्शक आणि मी कॉश्च्युम डिझायनर म्हणून केलेली पहिली फिल्म झाली. तिला प्रचंड यश मिळाले. हे काम करायची संधी मला माझ्या डिग्रीच्या बळावरच मिळाली होती पण माझ्या कामाला दिग्दर्शकाची बायको असे लेबल लागले. एकदा बायकोपणामुळे सगळं मिळतंय असं जगाने ठरवलं तुमच्याबद्दल की मग तुमचे शिक्षण, तुमचे काम, तुमची गुणवत्ता हे भारतीय डोळ्यांना चुकूनही दिसत नाही. ती मजा माझ्याबाबतीतही झाली. अजूनही होते. </div><div>२००५ मधे दिल्लीच्या रिता कपूर यांनी त्यांच्या मोठ्या प्रकल्पातल्या एका भागाबद्दल मदत करण्यासाठी विचारले. तेव्हा मला रिता कपूर कोण ते काहीही माहिती नव्हते पण नऊवारी साडीचा विषय होता. नाही म्हणणे शक्यच नव्हते. नऊवारी साड्यांची नेसण या संदर्भाने त्यांना माहिती द्यायची होती. एकेकाळी जाणता राजामधे काम केलेले असल्याने नऊवारी नेसण्याचे काही बेसिक प्रकार येत होतेच. ते सांगितले आणि त्यांच्या फोटोग्राफरबरोबर वाड्यावस्त्यांवर जाऊन कातकरी, ठाकरी, कोळी, आग्री वगैरे साड्यांची नेसणही शिकून घेतली. नंतर वर्षभरात दिल्लीवारी झाली तेव्हा रिता कपूर यांच्या स्टुडिओ/ ऑफिसमधले दृश्य बघितले तेव्हा त्यांचा हा प्रकल्प किती मोठा आणि किती महत्वाचा आहे हे लक्षात आले. माझे त्या प्रकल्पातले काम झाले होते पण माझ्या डोक्यात किडा पडला होता. पुढे नदी वाहतेच्या रिसर्चसाठी फिरताना रत्नागिरी, सिंधुदुर्ग आणि गोव्यातल्या वेगवेगळ्या जातींजमातींच्या साडी नेसण्याच्या पद्धती गोळा करायला, फोटो/ व्हिडिओ काढून ठेवायला सुरूवात केली होती. त्या त्या लोकांचे जगणे आणि त्यांच्या साड्या नेसण्याच्या पद्धती यांची सांगड घालणे, या सगळ्यात एक सूत्र काही मिळतेय का ते बघणे हे माझ्याही नकळत माझ्या डोक्यात चालू झालेले होते. एकही पुस्तक मात्र मला नेसण्याच्या पद्धतींविषयी, त्या इतिहासाविषयी फार काही सांगत नव्हते. अखेर २०१०-२०११ दरम्यान कधीतरी रिता कपूरचा 'Sarees: Tradition and Beyond' नावाचा ग्रंथ प्रकाशित झाला. भारतभरातील साड्यांचा इतका मोठा पसारा आणि तरीही योग्य माहिती असलेला हा एकमेव ग्रंथ आहे. या विषयात अभ्यास असलेल्यांना या ग्रंथाचे महत्व नक्कीच कळेल. मराठी साड्यांच्या नेसण पद्धतींबद्दल रिता कपूरने त्या ग्रंथात मला क्रेडिट दिलेले आहे. हे काहीतरी भन्नाट होते. कामापुरता रिसर्च पासून रिसर्च हेच काम हा एक मार्ग मला खुणावू लागला. त्या मार्गावरच्या एका प्रकल्पाला हात घालण्याचा प्रयत्न आता चालू आहे. <br></div><div>नाटकाचा किडा स्वस्थ बसवेना म्हणून एक कवितांचा रंगमंचीय आविष्कार धर्तीवरचं प्रकरण उभं केलं. संकल्पना, कवितांची निवड, त्यातून संहिता तयार करणे, दिग्दर्शन वगैरे माझे. खूप शिकले मी हे करताना. अकरा प्रयोग झाले आणि एवढ्या लोकांची मोट बांधत सगळी मॅनेजमेंट खेचणे मला झेपेनासे झाले. मग बंद केले ते. </div><div>एक दिवस सतीश मनवरने त्याच्या नाटकासाठी विचारले. मनस्विनीने लिहिलेले नाटक सतीश दिग्दर्शित करत होता. खूप वर्षांनी रंगमंचावर उभे राहायचे हे फार मस्त वाटले. मजा आली होती. अभिनय ही बाब आपल्याला कधीही जमणारी नाही असे जे मी ठरवले होते कधीच्याकाळी त्याला सुरुंग लागला. बरं जमलं होतं तेही. अर्थात त्यात यापुढे जाऊन काही प्रयत्न करावे इतपत बळ माझ्याच्याने एकवटले नाही. जे शिकलेय त्यातच काम करायला हवे हा विचार सगळीकडून पक्का घट्ट बसवलेला होता. तो खिळखिळा व्हायला अजून वेळ होता.</div><div>याच दरम्यान लिहायची ऊर्जा छळू लागली. पेनाने कागदावर लिहायची गरज आता उरलेली नव्हती. युनिकोड देवनागरी जगात आलेले होते. वाईट अक्षरापायी आता काही अडणार नव्हते. मग ब्लॉगिंग सुरू केले. मी लिहिलेलं आवडतंय लोकांना असे वाटल्याने नियमित ब्लॉगिंग करत राह्यले. कथा लिहिणे सुरू केले. काही कथांना साप्ताहिक सकाळ, मिळून साऱ्याजणी वगैरेंची बक्षिसे मिळाली. मी लिहायला सुरू केले हे बघून सगळ्यात जास्त आनंद माझ्या आईला झाला. पहिल्या कथेला बक्षीस मिळाल्याचे बघितले तिने आणि महिन्याभरात ती गेली. माझं सगळं बळ संपलं. पण मी लिहीत राह्यले. कथा, कविता आणि ब्लॉग्ज वगैरे. </div><div>मग पेणमधल्या एका एनजीओसाठी एक डॉक्युही करून दिली. तेही आवडले काम. </div><div>दरम्यानच्या काळात कॉश्च्युम्सचे काम करत होतेच छोटेमोठे. करत राह्यले पण हळूहळू त्यात मजा यायची बंद झाली. या इंडस्ट्रीची मागणी आणि मी जे शिकून आले होते ते याचा मेळ बसेना. </div><div>एकदा तुम्ही एखाद्या विषयात स्पेशलाईज्ड शिक्षण घेतलेत की त्या तेवढ्याच गोष्टीपलिकडच्या इतर कशातलेही तुमचे काम, मत, विचार हे पूर्ण इनव्हॅलीड होतात. 'कॉश्च्युम करताय ना तर तेवढे नीट पुरवा, उगाच सीनच्या व्हिज्युअल ट्रीटमेंटमध्ये आणि बाकी फ्रेमच्या रंगसंगतीमध्ये नाक खुपसू नका.' असा साधारण खाक्या असतो. आणि मला या गोष्टी समजून न घेता कॉश्च्युम्स करणे मेंदूला थकवणारे व्हायला लागले होते. व्यक्तिरेखा कपड्यातून घडवताना जी क्रिएटिव्ह गंमत असते ती मिळेना. कपडे पुरवठादार म्हणून काम करताना कंटाळा येऊ लागला. त्यातच नाटक, लिखाण, डॉक्युमेकिंग वगैरे करताना जी तरतरी यायची मेंदूला ती सोसाने शिक्षण घेतलेल्या या विषयात काम करताना मिळत नव्हती. मग चालढकलही व्हायचीच अर्थात. </div><div>यातच नदी वाहते स्वतः प्रोड्युस करायचा निर्णय आम्ही घेतला. त्याचे सर्व ताण, वेळेची मागणी, हजारो नव्या गोष्टी शिकणे हे सगळे संदीपपेक्षा कणभर कमी पण माझ्याही वाट्याला होतेच. अशी मी अनेक गोष्टीत विखुरलेली होते. <br></div><div>'आपण या गोष्टीत स्पेशलाईज्ड शिक्षण घेतलंय. त्यामुळे यातच काम करणे, यातच पुढे जाणे, यातच एक्सेल करणे हे आणि हेच अनिवार्य आहे. मुख्य आहे. बाकी सगळे दुय्यम.' हे भूत मानेवर घट्ट जखडून बसले होते. आणि कॉश्च्युमच्या पलिकडच्या शक्यता माझ्या मलाच दिसत होत्या. या दोन्हीत झगडा चालू होता माझ्या आत. परिणामी बाहेरच्या बाजूला मी अजूनच डल पडत चालले होते. असे व्हायला लागले की तुमच्यावर फुल्या मारणाऱ्यांची कमतरता नसतेच. </div><div><div>हा झगडा निपटण्यासाठी म्हणा किंवा हात शिवशिवत होते म्हणून म्हणा किंवा अजून काही कारणाने म्हणा, मी काहीतरी कलाकुसर सुरू करायला हवी हे ठरवले. सॅण्टा फे ऑपेरामध्ये काम करताना तारेच्या कामाची अगदी तोंडओळख झाली होती. आता तार आणि कापड असे काहीतरी सुचत होते. ज्याची सुरुवात कमी जागेत, थोडक्या खर्चात करणे शक्य होते. मग एक दिवस सम्राट (तुळशीबाग) मधून तारेचे एक पाकीट आणले. ती भयानक तार आणि कापडांचे मणी बनवून त्यातून एक नेकलेस सारखे करून पाह्यले. मजा आली. जे झाले होते ते काही खास नव्हते पण. ती तार अगदीच टुकार होती. ही 2011 मधली गोष्ट. फेसबुकवर वायर रॅप ज्वेलरी नेटवर्क नावाच्या ग्रुपमध्ये बरंच शिकायला मिळत होतं. तार कामातल्या कलाकुसरीबद्दलही आणि तारकलाकार म्हणून एथिक्सबद्दलही. ते सगळे पल्याडच्या देशांच्यातले लोक. एकही वस्तू कुठे मिळेल कुणीच सांगू शकत नव्हते. मग एक दिवस भुलेश्वर गाठले. या दुकानातून त्या दुकानात शोधत शोधत तांब्याच्या तारांची दोन भेंडोळी आणि अगदी बेसिक हत्यारे घेऊन आले. आणि सुरू केले तारा वळणे. चुकत,माकत, शिकत प्रवास सुरु झाला. २०१३ मधे मी पहिला संपूर्ण नेकलेस बनवला एका मैत्रिणीला गिफ्ट द्यायला. पण अजून तरी माझी स्टाइल किंवा असे काहीच सापडलेले नव्हते. </div><div>एक दिवस असेच सराव म्हणून घरात असलेला एक दगड तारेने बांधून बघितला. पॉलिश न केलेली तार आणि दगडाचे रांगडेपण या दोघांची एकमेकांशी कुंडली चांगलीच जुळली आणि मला माझी शैली मिळाली. तेव्हा आमचे नदी वाहतेचे शूटींग सुरू व्हायच्या बेतात होते. प्रॉडक्शन डिझायनर म्हणून माझे काम सुरू झालेले होते. एका सीनमधे नदीतल्या साती आसरांशी नाते सांगणाऱ्या सात मुली असणार होत्या. नदी, माती, दगड, झाडे, पाने, आकाश, निसर्ग या सगळ्याचा भाग असल्याप्रमाणे त्या दिसणे अपेक्षित होते. त्या सातही जणींना काही थोडके असे दगडाचे तारेत बांधलेले दागिने घालायचे ठरवले. त्याप्रमाणे प्रत्येकीला एकेक नेकलेस आणि एकेक केसात माळायचा दागिना बनवला. नदी, निसर्ग आणि रस्टिक असे काहीतरी अस्तित्व या गोष्टींनी डिफाइन केले. </div><div>नदी वाहतेच्या भरपूर जबाबदाऱ्यांच्यात मला ठिकाणावर राहायला तारांनी मदत केली हे नक्की. त्यात माझे काहीतरी सापडत होते. नदी वाहतेचे शूटिंग संपेस्तोवर माझा आतला झगडा संपत आला होता. माझी कॉश्च्युम डिझायनर म्हणून ओळख रेटत राहायचे भूत फेकून द्यायचे मी ठरवले होते. तारकामाचे रूपांतर व्यवसायात करता येईल कदाचित ह्या विचाराने उचल खाल्ली होती. तारकामात हळूहळू प्रगती होत होती. एका मैत्रिणीने माझ्याकडून दगडाचे तारेत बांधलेले पेंडंट आणि तारेची चेन असे नेकलेस करून घेतले. ती माझी या कामातली बोहनी. तिला द्यायचे म्हणून मग माझ्या ब्रॅण्डचे नाव नी नक्की केले. पण प्रत्यक्ष दागिन्यांचे कलेक्शन वगैरे असे काही तेव्हा करण्याइतकी माझी तयारी झालेली नव्हती.</div><div>याच दरम्यान एका नाटकाच्या कॉश्च्युम डिझायनिंगचे काम आले. बाई(विजया मेहता) डिरेक्ट करत होत्या. काम करायला मजा आलीच पण बाकी त्यांच्या हातात नसलेले अनेक फॅक्टर्स होते. काम चांगले झाले तरी इथे मी स्वतःला लांबून तपासत राह्यले आणि अखेर माझ्या आवडत्या कामापासून तात्पुरती किंवा कायमची फारकत घेण्याचे ठरवले. स्वत:शीच ठरवले पण ती हिंमत गोळा करायला बरंच बळ लागलं होतं. हे नाटकाचे प्रोजेक्ट मधेच थांबले एकदोन महिन्यांसाठी. आणि मी ठरवले आता खेळ फार झाले. आता निर्णय झालाय तर पुढच्या वाटेची काहीतरी ठोस सुरूवात व्हायला हवी. आणि नाव ठरल्यावर तब्बल 6-7 महिन्यांनी 10 एप्रिल 2015 ला माझे पहिले कलेक्शन मी फेसबुक पेजवर लॉन्च केले. छान रिस्पॊन्स होता लोकांचा. मी ही शिकत होते. तेव्हापासून आतापर्यंत 5 छोटी छोटी कलेक्शन्स, कलेक्शन शिवायच असेच एकेकटे दागिने, अगणित कस्टम डिझाइण्ड दागिने बनवले आहेत. माझे तारेतले क्राफ्ट, मटेरियलची समज यांचा आलेख चढता ठेवायचा प्रयत्न आहे. काही गोष्टी मी पहिल्यापासून ठरवल्या होत्या त्या आजही पाळतेय. एक म्हणजे बाजारात ज्या प्रकारचे, ज्या पोताचे दागिने मिळत होते ते बघून मला कंटाळा आला होता म्हणून मला काहीतरी वेगळे हवे होते. ही दिशा, हा हेतू सोडायचा नाही. आणि दुसरे म्हणजे कुठलेही ठराविक ट्युटोरियल बघून त्याबरहुकूम वस्तू बनवणार नाही. ट्युटोरियल हे टेक्निक शिकण्यापुरतेच असेल, तयार झालेली वस्तू पूर्णपणे माझ्या शैलीची, माझ्या डोक्यातून आलेली असेल. </div><div>आता कुठे तारेची नस समजायला लागलीय. आता तारांच्यातून ब्रह्मांड उभं होताना दिसतंय डोक्यात. व्यवसाय म्हणूनही या मार्गावरचे दिवे हळूहळू उजळतायत अशी शक्यता वाटायला लागलीये. </div><div>नी च्या पहिल्या पाच वर्षात माझ्या बाकी आयुष्यातही प्रचंड उलथापालथ झाली. त्यातून आम्ही तावून सुलाखून जातो आहोत अजूनही. अनेक पातळ्यांवरची ओढाताण चाालोो आहे. यात टिकून राहायला मला माझ्या तारकामाचा सर्वच पातळ्यांवर खूप उपयोग झाला हे नक्की. पार्ल्यातून वसईला राहायला जाणे हे ही घडले या काळात. वसईने शांतता आणि होप्स दिल्या आहेत. </div><div>याच पाच वर्षात अजून एक महत्वाची गोष्ट घडली. एम ए करत असताना इतिहास आवडू लागला हे मी आधी सांगितले आहेच. एम एफ ए करत असताना वेशभूषेचा इतिहास असा विषय होता. इतिहास ही कशी आपल्या सगळ्या सगळ्याला कारणीभूत गोष्ट असते याचा प्रत्यय ठायी ठायी येऊ लागला. त्याबद्दल थोडे थोडे लिहायला सुरू केले होते. 2018 मधे कपड्याच्या इतिहासातल्या गमतीजमतींबद्दल, प्रवाहांबद्दल, समजुतींबद्दल मी एक सदर लिहिले. तसे त्रोटक स्वरुपाचेच होते पण ते लिहिले जाणे मला गरजेचे वाटत होते. त्यावर पुढे करायचे काम माझी वाट बघते आहे. </div><div>कोविडने जग थांबले तेव्हा ड्रामा स्कूल, मुंबई या संस्थेत कॉश्च्युम आणि सेट डिझाइन शिकवत होते तसेच तिथल्या डिझाइन विभागाची प्रमुख म्हणूनही काम बघत होते. अर्थात व्हिजिटिंग. हे वर्ष शिकवण्याचे काम सगळे थांबलेच आहे. पण जग जाग्यावर येईल, संस्था, विद्यापिठेही जाग्यावर येतील आणि नाट्यविभाग सुरू होतीलच. तेव्हा मी शिकवत असेनच. </div><div><br></div><div>याच काळात कधीतरी मी माझे असे कैक गोष्टीत विखुरलेले असणे स्वत:शीच स्वीकारले. करीअर उपदेश वगैरे असतात त्यात सांगितले जाते की तुम्हाला अखेरीस एक काहीतरी काम करायला हवे. एक काहीतरी तुमचे शीर्षक असायला हवे अन्यथा तुम्हाला व्यावसायिक म्हणून पुरेश्या गांभिर्याने स्वीकारले जाणार नाही. हे सूत्रही तसे ओव्हररेटेड आहे. मुळात फ्रीलान्सर असायचे तेच एका खुंटाला बांधले न जाण्यासाठी तर मग तुम्हाला दहा गोष्टी खुणावत असतील आणि त्यातल्या चार गोष्टी तुम्ही उत्तम करू शकत असाल तर एकच एक ओळख हवी याचा सोस फार छळतो तुम्हाला. त्यापेक्षा असू द्यावी विखुरलेली ओळख. </div><div>अजून सगळ्यात महत्वाची गोष्ट म्हणजे हे जग वयाचा फार मोठा बागुलबुवा करून बसतं. अमुक एका वयानंतर नवी सुरूवात असूच शकत नाही अशी समजूत करून ठेवलेली असते जगाची. त्या अमुक वयाच्या टप्प्यानंतरही माणूस म्हणून मनात, शरीरात आख्खा डाव परत नव्याने खेळता येण्याची ताकद असते. हे मी मानते, अनुभवते आहे त्यामुळे दहा वर्षांनी कदाचित या माझ्या उड्यांमधे काहीतरी वेगळ्यात गोष्टीची भर पडलेली असूच शकते कुणी सांगावं! </div><div> </div><div>हा माझा प्रवास कुणाला फार प्रेरणादायी वगैरे असणार नाहीये पण कुणा माझ्याइतकेच विखुरले असलेलीला किंवा चाळीशीनंतर नवीन नवीन स्वप्ने पडत असलेल्या कुणाला 'आहे कुणीतरी सोबतीला!' इतके वाटले तरी पुरे आहे. </div><div><br></div><div>सध्यासाठी समाप्त!</div><div><br></div><div>-नी</div><div><br></div></div>NeeDhaPahttp://www.blogger.com/profile/17934841959057049889noreply@blogger.com0tag:blogger.com,1999:blog-6255538695044975848.post-56987164530641133592020-09-25T13:04:00.001+05:302021-11-27T09:00:37.510+05:30कापडाचोपडाच्या गोष्टी - सर्व लेखांचे दुवे. <p> </p><div style="line-height: 1.38; margin-bottom: 0pt; margin-top: 0pt;"><h2 style="background-color: white; border: 0px; box-sizing: border-box; line-height: 31px; margin: 0px 0px 5px; padding: 0px;"><span style="color: #1b1a1a; font-weight: normal;"><span style="font-family: Times, Times New Roman, serif; font-size: small;"><span style="vertical-align: baseline; white-space: pre-wrap;">वेशभूषेचा इतिहास शिकताना समाज, राजकारण, अर्थशास्त्र, विज्ञान अश्या सर्व गोष्टींच्या इतिहासाला समजून घेतल्याशिवाय पुढे जाता येत नाही. थोडक्यात आपले कपडे हे आपल्या जगाची कहाणी सांगतात असं म्हणता येईल. हे मला फार गमतीशीर आणि महत्वाचं वाटतं. </span><span style="font-family: Times, Times New Roman, serif;"><span style="vertical-align: baseline; white-space: pre-wrap;">तर तेच सगळं तुमच्या पर्यंत पोचावं म्हणून जानेवारी २०१८ मधे लोकमतमधे हा विषय घेऊन सदर लिहिले होते. सदराचे नाव ‘</span><span style="vertical-align: baseline; white-space: pre-wrap;">कापडाचोपडाच्या गोष्टी’</span><span style="vertical-align: baseline; white-space: pre-wrap;">.
</span><span id="docs-internal-guid-6769e9e9-dae5-aef5-f8eb-4b5066558a7f"><span style="white-space: pre-wrap;">थोडी गम्मत, थोडी माहिती असे काहीसे स्वरूप आहे या सदराचे.
</span></span></span><span style="white-space: pre-wrap;">या सदरातील सर्व लेख तसेच याच विषयावरचे इतरत्र लिहिलेले लेख हे सगळे याच ब्लॉगवर आहेत. पण लेबलने शोधल्यावर सगळे लेख एकदम सापडत नाहीत म्हणून इथे सर्व लेखांचे दुवे इथे टाकते आहे. </span><br></span></span><ul style="color: #1b1a1a;"><li><span style="font-family: Times, Times New Roman, serif; font-size: small;"><span style="font-weight: normal; white-space: pre-wrap;"><span style="color: #1b1a1a; white-space: normal;">माणसाच्या मूलभूत गरजा तीन - अन्न, वस्त्र आणि निवारा हे आपण शाळेत असताना पाठ केलेले आहे. या तिन्ही गरजांचा इतिहास म्हणजे अख्ख्या मानवजातीचा इतिहास आहे. राजकीय, सामाजिक, वैज्ञानिक सर्व प्रकारच्या स्थित्यंतरांचे प्रतिबिंब या इतिहासात पडलेले दिसते. विविध कारणांमुळे मोठ्या प्रमाणावर माणसांचे स्थलांतर होते. अशा स्थलांतरानंतर जी देवाणघेवाण होते त्यातून कपड्यांचा इतिहास नवे वळण घेत जातो. </span></span><span style="font-weight: normal; white-space: pre-wrap;">
</span><a href="https://aatalyaasahitmaanoos.blogspot.com/2020/05/blog-post.html" style="white-space: pre-wrap;" target="_blank">हे सर्व कुठून येते?</a> </span><span style="color: #1b1a1a; font-family: Times, "Times New Roman", serif; font-size: small;">- </span><span style="font-family: Times, "Times New Roman", serif; font-size: small; white-space: pre-wrap;">२९ जानेवारी २०१८</span></li></ul><ul style="color: #1b1a1a;"><li><span style="font-family: Times, Times New Roman, serif; font-size: small;"><span style="color: #1b1a1a; font-weight: normal;">आजच्या जगाचा विचार केला तर अंगाभोवती वेगवेगळ्या प्रकारे कापडाचे वेढे घालून बनवायची वस्त्रं ही केवळ भारतीय उपखंडात किंवा भारतीय उपखंडात मूळ असलेल्या लोकांच्यातच दिसतात. त्यामुळे भारतीयांनाच केवळ ही भन्नाट आयडिया सुचलेली आहे असा गैरसमज व्हायला भरपूर वाव असतो. </span><br><a href="https://aatalyaasahitmaanoos.blogspot.com/2020/05/blog-post_18.html" target="_blank">नेसूचे आख्यान </a></span><span style="color: #1b1a1a; font-family: Times, "Times New Roman", serif; font-size: small;">-</span><span style="color: #1b1a1a; font-family: Times, "Times New Roman", serif; font-size: small;"> </span><span style="font-family: Times, "Times New Roman", serif; font-size: small;">२७ फेब्रुवारी </span></li></ul><ul style="color: #1b1a1a;"><li><span style="font-family: Times, Times New Roman, serif; font-size: small;"><span style="font-weight: normal;">अंगाभोवती कपडे गुंडाळून वस्त्रे तयार करण्याची आयडिया फक्त भारतीय उपखंडातली नसली तरी अंतरीयाचे किंवा कमरेवर बांधलेल्या वस्त्राचे काष्टा घालून दुटांगीकरण हे मात्र केवळ भारतीय उपखंडातच दिसून येते. </span><span style="caret-color: rgb(59, 59, 59); margin: 0px; padding: 0px;"><br><span style="color: blue;"><a href="https://aatalyaasahitmaanoos.blogspot.com/2020/05/blog-post_23.html">'साडी नेसणं...' </a></span></span></span><span style="font-size: small;">- २७ मार्च </span></li></ul><ul style="color: #1b1a1a;"><li><span style="font-family: Times, Times New Roman, serif; font-size: small;"><span style="font-weight: normal;">उगाचच शरीर झाकून ठेवण्याला नकार देणारी, शरीराचे आकार-उकार स्पष्ट करणारी वस्रं ही आपल्या भारतातच अस्तित्वात होती. ऐकायला, वाचायला गैरसोयीचं वाटलं तरीही हे आपल्याच महान संस्कृतीत घडलं.. </span><span style="caret-color: rgb(59, 59, 59); margin: 0px; padding: 0px;"><span style="color: blue;"><br><a href="https://aatalyaasahitmaanoos.blogspot.com/2020/05/blog-post_80.html" target="_blank">'झाकपाक'</a> </span></span></span><span style="color: #3b3b3b; font-family: Times, "Times New Roman", serif; font-size: small;">- </span><span style="color: #3b3b3b; font-family: Times, "Times New Roman", serif; font-size: small; margin: 0px; padding: 0px;">२४ एप्रिल</span></li></ul><ul><li><span style="color: #1b1a1a;"><span style="font-family: Times, Times New Roman, serif; font-size: small; font-weight: normal;">माणसं प्रवास करतात, स्थलांतर करतात, नवीन प्रदेश पादाक्रांत करतात. आपल्या जगण्याच्या पद्धती या नवीन ठिकाणी घेऊन जातात आणि नवीन ठिकाणच्या पद्धती आत्मसात करतात. नवीन प्रदेश पाहून, तिथल्या नवीन आणि मजेमजेच्या गोष्टी प्रवासी लोक आपल्या बरोबर घेऊन येतात. नवीन आलेल्या पद्धती आणि स्थानिक पद्धतींचा मिलाप होतो आणि संस्कृतीची कथा नवं वळण घेते..<br></span></span><span style="font-size: small;"><a href="https://aatalyaasahitmaanoos.blogspot.com/2020/05/blog-post_49.html" target="_blank">आपलं काय काय म्हणायचं?</a><span id="goog_581451544"></span><a href="https://www.blogger.com/"></a><span id="goog_581451545"></span></span><span style="color: #1b1a1a; font-family: Times, "Times New Roman", serif;"><span style="font-size: small;"> - २९ मे <br></span><br></span></li><li><span style="font-weight: normal;"><span style="font-size: small;">ब्रिटिश भारतात आले तोपर्यंत भारताच्या वस्त्नकलेनं खूप प्रगती केलेली होती. भारतभरात प्रदेशानुसार कापड विणण्याचे प्रकार, त्यावरची नक्षी, कलाकुसर, कापड रंगवण्याची भारतीय साधनं आणि प्रक्रि या या सर्व गोष्टींचं प्रचंड वैविध्य होतं. काश्मिरी शालींबरोबरच याही सगळ्याची युरोपातून आलेल्या व्यापार्यांना भुरळ पडली. </span></span><br><span style="font-family: Times, Times New Roman, serif; font-size: small;"><a href="https://aatalyaasahitmaanoos.blogspot.com/2020/06/blog-post_7.html" target="_blank">भारतीय वारसा</a></span><span style="color: #1b1a1a; font-family: Times, Times New Roman, serif; font-size: small;"><a href="https://aatalyaasahitmaanoos.blogspot.com/2020/06/blog-post_7.html" target="_blank"> </a>- २६ जून<br><br></span></li><li><span style="font-weight: normal;"><span style="font-size: small;">एखाद्या संस्कृतीशी जोडलेली प्रतीकं, चिन्हं यांची देवाणघेवाण होणं हे अपरिहार्य आहेच,काही प्रमाणात!ते स्वागतार्हही आहे. नक्की किती आणि काय योग्य आणि अयोग्य याविषयी मात्र अजून संभ्रम आहेत.</span></span><br><u style="color: #1d2129; font-family: Times, "Times New Roman", serif; font-size: medium; white-space: pre-wrap;"><a href="https://aatalyaasahitmaanoos.blogspot.com/2020/06/blog-post_24.html" target="_blank">थांब सेलिना बिंदी लावते!</a></u><span style="color: #1d2129; font-family: Times, "Times New Roman", serif; font-size: small; white-space: pre-wrap;"> - ३१ जुलै </span><span style="color: #1d2129; font-family: Times, "Times New Roman", serif; font-size: small; font-weight: normal; white-space: pre-wrap;">
</span></li><li><span style="font-weight: normal;"><span style="font-size: small;">रोमानिया देशाचं फॅशनला वाहिलेलं एक मासिक.बिहोरच्या लोकांबरोबर त्यांच्या पारंपरिक भरतकाम कलेसाठी उभं राहिलं. आयुष्यभर भरतकाम करणा-या हातांनी आपल्या सुया, कात्र्यांनीशी लढायचं ठरवलं. बिहोरचे लोक अणि हे मासिक यांनी एकत्र येऊन बिहोर फॅशनचा एक ब्रॅण्ड तयार केला. आपल्या हातांनी बनवलेल्या सगळ्या पारंपरिक वस्तू योग्य नफा आकारून, पण तरीही सामान्य माणसाला परवडेल अशा किमतीत ऑनलाइन विकायला सुरूवात केली. थोड्याच दिवसात दणदणीत विक्रीचा एक उच्चांक गाठला गेला. </span></span><br><a href="https://aatalyaasahitmaanoos.blogspot.com/2020/06/blog-post_76.html" style="background-color: transparent; font-family: Times, "Times New Roman", serif; font-size: medium; white-space: pre-wrap;" target="_blank">बलाढ्य दुष्टाचा पराजय आणि इतर गोष्टी</a><span style="background-color: transparent; color: #434343; font-family: Times, "Times New Roman", serif; font-size: small; white-space: pre-wrap;"> - २८ ऑगस्ट</span><span style="background-color: transparent; color: #434343; font-family: Times, "Times New Roman", serif; font-size: small; white-space: pre-wrap;"> </span><span style="background-color: transparent; color: #434343; font-family: Times, "Times New Roman", serif; font-size: small; font-weight: normal; white-space: pre-wrap;">
</span></li><li><span style="font-weight: normal;"><span style="font-size: small;">युरोपातले उच्च खानदानी लोक आणि सत्ताकेंद्र यावर फॅशनच्याद्वारे नियंत्नण ठेवण्याची चौदाव्या लुईची योजना होती. उच्च अभिरूची, चोखंदळ,शानदार राहणीमान, विलासी जीवन या गोष्टींचं केंद्र फ्रान्स असलं पाहिजे अशी त्याची इच्छा होती. उंची आणि महागडी कापडं,कपडे, आभूषणं आणि इतर वस्तू फ्रान्समध्ये बनवल्या जाव्यात हे त्यानं घडवून आणलं.</span></span><br><span style="font-family: Times, Times New Roman, serif; font-size: small;"><a href="https://aatalyaasahitmaanoos.blogspot.com/2020/06/blog-post_31.html" target="_blank">कूत्यूरोद्योग</a></span><span style="color: #1b1a1a; font-family: Times, "Times New Roman", serif; font-size: small;"><a href="https://aatalyaasahitmaanoos.blogspot.com/2020/06/blog-post_31.html" target="_blank"> </a>- २५ सप्टेंबर </span></li></ul></h2><h2 style="background-color: white; border: 0px; box-sizing: border-box; line-height: 31px; margin: 0px 0px 5px; padding: 0px;"><ul style="color: #1b1a1a;"><li><span style="font-family: Times, Times New Roman, serif; font-size: small;"><span style="color: #1d2129; font-weight: normal;">ती कार्यकर्ती आहे? वाटत नाही अजिबात. साडी पाहिलीस का तिची? कॉटनबिटन नाहीये. व्यवस्थित फुलांचं डिझाइन आहे आणि नायलॉनची दिसते आहे. कार्यकर्तीचा साधेपणा कुठेय यात?’ ठकूच्या कार्यकर्त्या मैत्रिणीबद्दल कुणी तरी कुजबुजलं. कुजबूजकाकू पण कार्यकर्त्या होत्या. त्यांचा कार्यकर्ती म्हणून गणवेश एकदम मान्यताप्राप्त होता. <br></span></span><span style="font-family: Times, "Times New Roman", serif; font-size: small;"><span style="color: #1d2129;"><a href="http://www.lokmat.com/sakhi/aspects-simplicity/?fbclid=IwAR2l-4jFrkRpUVVa48bISAiSlTViqj9wwWD_M5OL1wBmMy_-OzEehdjYe10" target="_blank"></a></span><a href="https://aatalyaasahitmaanoos.blogspot.com/2020/06/blog-post_95.html">साधेपणाच्या नोंदी </a><span style="color: #1d2129;"><a href="http://www.lokmat.com/sakhi/aspects-simplicity/?fbclid=IwAR2l-4jFrkRpUVVa48bISAiSlTViqj9wwWD_M5OL1wBmMy_-OzEehdjYe10" target="_blank"></a>- </span></span><span style="color: #1d2129; font-family: Times, "Times New Roman", serif; font-size: small;">३० </span><span style="color: #222222; font-family: Times, "Times New Roman", serif; font-size: small;"><span id="docs-internal-guid-e3b0c6f3-7fff-cbc6-7445-d2662efed503"><span style="background-color: transparent; color: #434343; vertical-align: baseline; white-space: pre-wrap;">ऑ</span></span></span><span style="color: #222222; font-family: Times, "Times New Roman", serif; font-size: small;">क्टोबर </span></li></ul><ul style="color: #1b1a1a;"><li><span style="color: #222222;"><span style="color: #1d2129;"><span style="font-family: Times, Times New Roman, serif; font-size: small;"><span style="font-weight: normal;">माणसानं कापड, रंग यांच्या साहाय्यानं शरीर झाकायला आणि सजवायला सुरू केलं तेव्हापासून कातडीवरचं आवरण हे त्या माणसाबद्दल बरंच काही सांगणारी दृश्यभाषा आहे. आणि ती वाचायला शिकणं ही मजेची गोष्ट आहे.</span><span style="font-weight: 400;"><br></span></span></span></span><span style="font-size: small;"><span style="color: #1d2129;"><a href="https://aatalyaasahitmaanoos.blogspot.com/2020/06/blog-post_85.html" target="_blank">शब्देविण संवादु!</a> - २७ </span><span id="docs-internal-guid-bad541b3-7fff-6bd5-11dc-b6776af4b87f" style="font-family: Times, "Times New Roman", serif;"><span style="font-variant-east-asian: normal; font-variant-numeric: normal; vertical-align: baseline; white-space: pre-wrap;">नोव्हेंबर </span></span></span></li></ul><ul style="color: #1b1a1a;"><li><span style="font-variant-east-asian: normal; font-variant-numeric: normal; vertical-align: baseline;"><span style="font-family: Times, Times New Roman, serif; font-size: small;"><span style="font-weight: normal; white-space: pre-wrap;">जानेवारीपासून 'कापडाचोपडाच्या गोष्टी' हे सदर लिहिले. आजच्या 'अजून थोडी इतिहासाची पानं!' या लेखाने सदराचा समारोप करते आहे. </span><span style="font-weight: 400; white-space: pre-wrap;">
</span></span></span><span style="font-size: small;"><a href="https://aatalyaasahitmaanoos.blogspot.com/2020/06/blog-post_13.html" target="_blank">अजून थोडी इतिहासाची पानं </a>- २५ डिसेंबर </span></li></ul><div><span style="color: #1b1a1a; font-size: small;">-----------------------------------</span></div><p></p><ul style="text-align: left;"><li><span style="font-weight: 400;"><span style="font-size: small;"><span face="Lucida Grande, Lucida Sans Unicode, Lucida Sans, Geneva, Verdana, sans-serif">एखादी वस्तू अंगावर असणे वा नसणे यामुळे चळवळ होत नाही असे म्हणणारे एखादी वस्तू अंगावर असण्यानेच स्त्रीच्या चारित्र्याची ग्वाही मिळते हे मात्र छातीठोकपणे म्हणतात. हे गमतीशीर जरूर आहे पण यात नवल वाटण्यासारखं काही नाही. लाज, इभ्रत, प्रतिष्ठा या केवळ बाईनेच जपायच्या गोष्टी असताना ते सगळं वेशीवर टांगून आपलं एक अंतर्वस्त्र या बाया जाळतात म्हणजे त्यांची डोकीच फिरली असली पाहिजेत असं सहजपणे समजणारा समाज अजून जगाच्या पाठीवर सगळीकडेच आहे.</span><span face="Lucida Grande, Lucida Sans Unicode, Lucida Sans, Geneva, Verdana, sans-serif" style="color: #333333;"> <br></span></span></span><span face="Lato, sans-serif" style="box-sizing: border-box; color: #2b00fe; font-size: small; text-transform: uppercase; transition: none 0s ease 0s;"><a href="https://aatalyaasahitmaanoos.blogspot.com/2013/03/blog-post.html" style="box-sizing: border-box; font-family: Lato, sans-serif; text-transform: uppercase; transition: none 0s ease 0s;" target="_blank">आतली गोष्ट!</a> </span><span face="Lato, sans-serif" style="box-sizing: border-box; font-size: small; text-transform: uppercase; transition: none 0s ease 0s;">- </span><b style="box-sizing: border-box; font-family: "Lucida Grande", "Lucida Sans Unicode", "Lucida Sans", Geneva, Verdana, sans-serif;"><span style="font-size: small;">'माहेर' मासिक मार्च २०११ महिला दिन विशेषांक</span></b></li></ul></h2><h2 style="background-color: white; border: 0px; box-sizing: border-box; line-height: 31px; margin: 0px 0px 5px; padding: 0px;"><ul style="text-align: left;"><li><span face=""Lucida Grande", "Lucida Sans Unicode", "Lucida Sans", Geneva, Verdana, sans-serif" style="font-weight: 400;"><span style="font-size: small;">लहानपणापासून नव्वारी साडी म्हणजे काहीतरी प्रचंड अवघड, गूढ आणि एकदम खानदानी प्रकरण असावं असा एक समज बसला होता डोक्यात. माझी आजी काही नव्वारी नेसत नाही. पण नव्वारी नेसणार्या लांबच्या आज्या घरी आल्या की मला खूप मस्त वाटायचं. आपल्या नात्यात पण हे अवघड आणि खानदानी प्रकरण आहे याचं समाधान वाटायचं. पण तरी कधी नव्वारी नेसून बघण्याचा प्रयत्न केला नव्हता.<br></span></span><strong style="box-sizing: border-box; font-family: Lato, sans-serif; text-transform: uppercase; transition: none 0s ease 0s;"><span style="color: #2b00fe; font-size: small;"><a href="https://aatalyaasahitmaanoos.blogspot.com/2009/09/blog-post.html" style="box-sizing: border-box; font-family: Lato, sans-serif; text-transform: uppercase; transition: none 0s ease 0s;">गुंडाळलेल्या कापडाची कहाणी!!</a> </span><span style="font-size: small;">- मायबोली गणेशोत्सव २००९ <br><br></span></strong></li><li><span style="box-sizing: border-box; font-weight: normal; transition: none 0s ease 0s;"><span style="font-size: small;"><span face="Lato, sans-serif"><span style="text-transform: uppercase;">हॅण्डलूमची</span></span><span style="-webkit-text-stroke-color: rgb(0, 0, 0); box-sizing: border-box; font-family: helvetica; font-stretch: normal; line-height: normal; text-transform: none;"> </span><span style="-webkit-text-stroke-color: rgb(0, 0, 0); box-sizing: border-box; font-family: "Kohinoor Devanagari"; font-kerning: none; text-transform: none;">टापटिपीने</span><span style="-webkit-text-stroke-color: rgb(0, 0, 0); box-sizing: border-box; font-family: helvetica; font-stretch: normal; line-height: normal; text-transform: none;"> </span><span style="-webkit-text-stroke-color: rgb(0, 0, 0); box-sizing: border-box; font-family: "Kohinoor Devanagari"; font-kerning: none; text-transform: none;">नेसलेली</span><span style="-webkit-text-stroke-color: rgb(0, 0, 0); box-sizing: border-box; font-family: helvetica; font-stretch: normal; line-height: normal; text-transform: none;"> </span><span style="-webkit-text-stroke-color: rgb(0, 0, 0); box-sizing: border-box; font-family: "Kohinoor Devanagari"; font-kerning: none; text-transform: none;">साडी</span><span style="-webkit-text-stroke-color: rgb(0, 0, 0); box-sizing: border-box; font-family: helvetica; font-stretch: normal; line-height: normal; text-transform: none;">, </span><span style="-webkit-text-stroke-color: rgb(0, 0, 0); box-sizing: border-box; font-family: "Kohinoor Devanagari"; font-kerning: none; text-transform: none;">डोळ्यात</span><span style="-webkit-text-stroke-color: rgb(0, 0, 0); box-sizing: border-box; font-family: helvetica; font-stretch: normal; line-height: normal; text-transform: none;"> </span><span style="-webkit-text-stroke-color: rgb(0, 0, 0); box-sizing: border-box; font-family: "Kohinoor Devanagari"; font-kerning: none; text-transform: none;">न</span><span style="-webkit-text-stroke-color: rgb(0, 0, 0); box-sizing: border-box; font-family: helvetica; font-stretch: normal; line-height: normal; text-transform: none;"> </span><span style="-webkit-text-stroke-color: rgb(0, 0, 0); box-sizing: border-box; font-family: "Kohinoor Devanagari"; font-kerning: none; text-transform: none;">घुसणारे</span><span style="-webkit-text-stroke-color: rgb(0, 0, 0); box-sizing: border-box; font-family: helvetica; font-stretch: normal; line-height: normal; text-transform: none;"> </span><span style="-webkit-text-stroke-color: rgb(0, 0, 0); box-sizing: border-box; font-family: "Kohinoor Devanagari"; font-kerning: none; text-transform: none;">रंग</span><span style="-webkit-text-stroke-color: rgb(0, 0, 0); box-sizing: border-box; font-family: helvetica; font-stretch: normal; line-height: normal; text-transform: none;">, </span><span style="-webkit-text-stroke-color: rgb(0, 0, 0); box-sizing: border-box; font-family: "Kohinoor Devanagari"; font-kerning: none; text-transform: none;">अगदी</span><span style="-webkit-text-stroke-color: rgb(0, 0, 0); box-sizing: border-box; font-family: helvetica; font-stretch: normal; line-height: normal; text-transform: none;"> </span><span style="-webkit-text-stroke-color: rgb(0, 0, 0); box-sizing: border-box; font-family: "Kohinoor Devanagari"; font-kerning: none; text-transform: none;">मोजके</span><span style="-webkit-text-stroke-color: rgb(0, 0, 0); box-sizing: border-box; font-family: helvetica; font-stretch: normal; line-height: normal; text-transform: none;"> </span><span style="-webkit-text-stroke-color: rgb(0, 0, 0); box-sizing: border-box; font-family: "Kohinoor Devanagari"; font-kerning: none; text-transform: none;">किंवा</span><span style="-webkit-text-stroke-color: rgb(0, 0, 0); box-sizing: border-box; font-family: helvetica; font-stretch: normal; line-height: normal; text-transform: none;"> </span><span style="-webkit-text-stroke-color: rgb(0, 0, 0); box-sizing: border-box; font-family: "Kohinoor Devanagari"; font-kerning: none; text-transform: none;">नसलेलेच</span><span style="-webkit-text-stroke-color: rgb(0, 0, 0); box-sizing: border-box; font-family: helvetica; font-stretch: normal; line-height: normal; text-transform: none;"> </span><span style="-webkit-text-stroke-color: rgb(0, 0, 0); box-sizing: border-box; font-family: "Kohinoor Devanagari"; font-kerning: none; text-transform: none;">दागिने</span><span style="-webkit-text-stroke-color: rgb(0, 0, 0); box-sizing: border-box; font-family: helvetica; font-stretch: normal; line-height: normal; text-transform: none;"> </span><span style="-webkit-text-stroke-color: rgb(0, 0, 0); box-sizing: border-box; font-family: "Kohinoor Devanagari"; font-kerning: none; text-transform: none;">आणि</span><span style="-webkit-text-stroke-color: rgb(0, 0, 0); box-sizing: border-box; font-family: helvetica; font-stretch: normal; line-height: normal; text-transform: none;"> </span><span style="-webkit-text-stroke-color: rgb(0, 0, 0); box-sizing: border-box; font-family: "Kohinoor Devanagari"; font-kerning: none; text-transform: none;">इतर</span><span style="-webkit-text-stroke-color: rgb(0, 0, 0); box-sizing: border-box; font-family: helvetica; font-stretch: normal; line-height: normal; text-transform: none;"> </span><span style="-webkit-text-stroke-color: rgb(0, 0, 0); box-sizing: border-box; font-family: "Kohinoor Devanagari"; font-kerning: none; text-transform: none;">गोष्टी</span><span style="-webkit-text-stroke-color: rgb(0, 0, 0); box-sizing: border-box; font-family: helvetica; font-stretch: normal; line-height: normal; text-transform: none;">, </span><span style="-webkit-text-stroke-color: rgb(0, 0, 0); box-sizing: border-box; font-family: "Kohinoor Devanagari"; font-kerning: none; text-transform: none;">व्यवस्थित</span><span style="-webkit-text-stroke-color: rgb(0, 0, 0); box-sizing: border-box; font-family: helvetica; font-stretch: normal; line-height: normal; text-transform: none;"> </span><span style="-webkit-text-stroke-color: rgb(0, 0, 0); box-sizing: border-box; font-family: "Kohinoor Devanagari"; font-kerning: none; text-transform: none;">बसवलेले</span><span style="-webkit-text-stroke-color: rgb(0, 0, 0); box-sizing: border-box; font-family: helvetica; font-stretch: normal; line-height: normal; text-transform: none;"> </span><span style="-webkit-text-stroke-color: rgb(0, 0, 0); box-sizing: border-box; font-family: "Kohinoor Devanagari"; font-kerning: none; text-transform: none;">छोटे</span><span style="-webkit-text-stroke-color: rgb(0, 0, 0); box-sizing: border-box; font-family: helvetica; font-stretch: normal; line-height: normal; text-transform: none;"> </span><span style="-webkit-text-stroke-color: rgb(0, 0, 0); box-sizing: border-box; font-family: "Kohinoor Devanagari"; font-kerning: none; text-transform: none;">केस</span><span style="-webkit-text-stroke-color: rgb(0, 0, 0); box-sizing: border-box; font-family: helvetica; font-stretch: normal; line-height: normal; text-transform: none;">, </span><span style="-webkit-text-stroke-color: rgb(0, 0, 0); box-sizing: border-box; font-family: "Kohinoor Devanagari"; font-kerning: none; text-transform: none;">साधेपणा</span><span style="-webkit-text-stroke-color: rgb(0, 0, 0); box-sizing: border-box; font-family: helvetica; font-stretch: normal; line-height: normal; text-transform: none;">, </span><span style="-webkit-text-stroke-color: rgb(0, 0, 0); box-sizing: border-box; font-family: "Kohinoor Devanagari"; font-kerning: none; text-transform: none;">नीटनेटकेपणा</span><span style="-webkit-text-stroke-color: rgb(0, 0, 0); box-sizing: border-box; font-family: helvetica; font-stretch: normal; line-height: normal; text-transform: none;"> </span><span style="-webkit-text-stroke-color: rgb(0, 0, 0); box-sizing: border-box; font-family: "Kohinoor Devanagari"; font-kerning: none; text-transform: none;">पुरेपूर</span><span style="-webkit-text-stroke-color: rgb(0, 0, 0); box-sizing: border-box; font-family: helvetica; font-stretch: normal; line-height: normal; text-transform: none;">. </span><span style="-webkit-text-stroke-color: rgb(0, 0, 0); box-sizing: border-box; font-family: "Kohinoor Devanagari"; font-kerning: none; text-transform: none;">हा</span><span style="-webkit-text-stroke-color: rgb(0, 0, 0); box-sizing: border-box; font-family: helvetica; font-stretch: normal; line-height: normal; text-transform: none;"> </span><span style="-webkit-text-stroke-color: rgb(0, 0, 0); box-sizing: border-box; font-family: "Kohinoor Devanagari"; font-kerning: none; text-transform: none;">जामानिमा</span><span style="-webkit-text-stroke-color: rgb(0, 0, 0); box-sizing: border-box; font-family: helvetica; font-stretch: normal; line-height: normal; text-transform: none;"> </span><span style="-webkit-text-stroke-color: rgb(0, 0, 0); box-sizing: border-box; font-family: "Kohinoor Devanagari"; font-kerning: none; text-transform: none;">केलेली</span><span style="-webkit-text-stroke-color: rgb(0, 0, 0); box-sizing: border-box; font-family: helvetica; font-stretch: normal; line-height: normal; text-transform: none;"> </span><span style="-webkit-text-stroke-color: rgb(0, 0, 0); box-sizing: border-box; font-family: "Kohinoor Devanagari"; font-kerning: none; text-transform: none;">व्यक्ती</span><span style="-webkit-text-stroke-color: rgb(0, 0, 0); box-sizing: border-box; font-family: helvetica; font-stretch: normal; line-height: normal; text-transform: none;"> </span><span style="-webkit-text-stroke-color: rgb(0, 0, 0); box-sizing: border-box; font-family: "Kohinoor Devanagari"; font-kerning: none; text-transform: none;">दिसली</span><span style="-webkit-text-stroke-color: rgb(0, 0, 0); box-sizing: border-box; font-family: helvetica; font-stretch: normal; line-height: normal; text-transform: none;"> </span><span style="-webkit-text-stroke-color: rgb(0, 0, 0); box-sizing: border-box; font-family: "Kohinoor Devanagari"; font-kerning: none; text-transform: none;">की</span><span style="-webkit-text-stroke-color: rgb(0, 0, 0); box-sizing: border-box; font-family: helvetica; font-stretch: normal; line-height: normal; text-transform: none;"> </span><span style="-webkit-text-stroke-color: rgb(0, 0, 0); box-sizing: border-box; font-family: "Kohinoor Devanagari"; font-kerning: none; text-transform: none;">आपोआपच</span><span style="-webkit-text-stroke-color: rgb(0, 0, 0); box-sizing: border-box; font-family: helvetica; font-stretch: normal; line-height: normal; text-transform: none;"> </span><span style="-webkit-text-stroke-color: rgb(0, 0, 0); box-sizing: border-box; font-family: "Kohinoor Devanagari"; font-kerning: none; text-transform: none;">ती</span><span style="-webkit-text-stroke-color: rgb(0, 0, 0); box-sizing: border-box; font-family: helvetica; font-stretch: normal; line-height: normal; text-transform: none;"> </span><span style="-webkit-text-stroke-color: rgb(0, 0, 0); box-sizing: border-box; font-family: "Kohinoor Devanagari"; font-kerning: none; text-transform: none;">व्यक्ती</span><span style="-webkit-text-stroke-color: rgb(0, 0, 0); box-sizing: border-box; font-family: helvetica; font-stretch: normal; line-height: normal; text-transform: none;"> </span><span style="-webkit-text-stroke-color: rgb(0, 0, 0); box-sizing: border-box; font-family: "Kohinoor Devanagari"; font-kerning: none; text-transform: none;">विद्वान</span><span style="-webkit-text-stroke-color: rgb(0, 0, 0); box-sizing: border-box; font-family: helvetica; font-stretch: normal; line-height: normal; text-transform: none;">, </span><span style="-webkit-text-stroke-color: rgb(0, 0, 0); box-sizing: border-box; font-family: "Kohinoor Devanagari"; font-kerning: none; text-transform: none;">कर्तुत्ववान</span><span style="-webkit-text-stroke-color: rgb(0, 0, 0); box-sizing: border-box; font-family: helvetica; font-stretch: normal; line-height: normal; text-transform: none;">, </span><span style="-webkit-text-stroke-color: rgb(0, 0, 0); box-sizing: border-box; font-family: "Kohinoor Devanagari"; font-kerning: none; text-transform: none;">उच्चपदस्थ</span><span style="-webkit-text-stroke-color: rgb(0, 0, 0); box-sizing: border-box; font-family: helvetica; font-stretch: normal; line-height: normal; text-transform: none;">, </span><span style="-webkit-text-stroke-color: rgb(0, 0, 0); box-sizing: border-box; font-family: "Kohinoor Devanagari"; font-kerning: none; text-transform: none;">आदरणीय</span><span style="-webkit-text-stroke-color: rgb(0, 0, 0); box-sizing: border-box; font-family: helvetica; font-stretch: normal; line-height: normal; text-transform: none;"> </span><span style="-webkit-text-stroke-color: rgb(0, 0, 0); box-sizing: border-box; font-family: "Kohinoor Devanagari"; font-kerning: none; text-transform: none;">इत्यादी</span><span style="-webkit-text-stroke-color: rgb(0, 0, 0); box-sizing: border-box; font-family: helvetica; font-stretch: normal; line-height: normal; text-transform: none;"> </span><span style="-webkit-text-stroke-color: rgb(0, 0, 0); box-sizing: border-box; font-family: "Kohinoor Devanagari"; font-kerning: none; text-transform: none;">असणार</span><span style="-webkit-text-stroke-color: rgb(0, 0, 0); box-sizing: border-box; font-family: helvetica; font-stretch: normal; line-height: normal; text-transform: none;"> </span><span style="-webkit-text-stroke-color: rgb(0, 0, 0); box-sizing: border-box; font-family: "Kohinoor Devanagari"; font-kerning: none; text-transform: none;">असा</span><span style="-webkit-text-stroke-color: rgb(0, 0, 0); box-sizing: border-box; font-family: helvetica; font-stretch: normal; line-height: normal; text-transform: none;"> </span><span style="-webkit-text-stroke-color: rgb(0, 0, 0); box-sizing: border-box; font-family: "Kohinoor Devanagari"; font-kerning: none; text-transform: none;">आपला</span><span style="-webkit-text-stroke-color: rgb(0, 0, 0); box-sizing: border-box; font-family: helvetica; font-stretch: normal; line-height: normal; text-transform: none;"> </span><span style="-webkit-text-stroke-color: rgb(0, 0, 0); box-sizing: border-box; font-family: "Kohinoor Devanagari"; font-kerning: none; text-transform: none;">सर्वांचा</span><span style="-webkit-text-stroke-color: rgb(0, 0, 0); box-sizing: border-box; font-family: helvetica; font-stretch: normal; line-height: normal; text-transform: none;"> </span><span style="-webkit-text-stroke-color: rgb(0, 0, 0); box-sizing: border-box; font-family: "Kohinoor Devanagari"; font-kerning: none; text-transform: none;">समज</span><span style="-webkit-text-stroke-color: rgb(0, 0, 0); box-sizing: border-box; font-family: helvetica; font-stretch: normal; line-height: normal; text-transform: none;"> </span><span style="-webkit-text-stroke-color: rgb(0, 0, 0); box-sizing: border-box; font-family: "Kohinoor Devanagari"; font-kerning: none; text-transform: none;">होतो</span><span style="-webkit-text-stroke-color: rgb(0, 0, 0); box-sizing: border-box; font-family: helvetica; font-stretch: normal; line-height: normal; text-transform: none;">. </span><span style="-webkit-text-stroke-color: rgb(0, 0, 0); box-sizing: border-box; font-family: "Kohinoor Devanagari"; font-kerning: none; text-transform: none;">आदरणीय</span><span style="-webkit-text-stroke-color: rgb(0, 0, 0); box-sizing: border-box; font-family: helvetica; font-stretch: normal; line-height: normal; text-transform: none;"> </span><span style="-webkit-text-stroke-color: rgb(0, 0, 0); box-sizing: border-box; font-family: "Kohinoor Devanagari"; font-kerning: none; text-transform: none;">विदुषी</span><span style="-webkit-text-stroke-color: rgb(0, 0, 0); box-sizing: border-box; font-family: helvetica; font-stretch: normal; line-height: normal; text-transform: none;"> </span><span style="-webkit-text-stroke-color: rgb(0, 0, 0); box-sizing: border-box; font-family: "Kohinoor Devanagari"; font-kerning: none; text-transform: none;">वेशभूषेचा</span><span style="-webkit-text-stroke-color: rgb(0, 0, 0); box-sizing: border-box; font-family: helvetica; font-stretch: normal; line-height: normal; text-transform: none;"> </span><span style="-webkit-text-stroke-color: rgb(0, 0, 0); box-sizing: border-box; font-family: "Kohinoor Devanagari"; font-kerning: none; text-transform: none;">गाभा</span><span style="-webkit-text-stroke-color: rgb(0, 0, 0); box-sizing: border-box; font-family: helvetica; font-stretch: normal; line-height: normal; text-transform: none;"> </span><span style="-webkit-text-stroke-color: rgb(0, 0, 0); box-sizing: border-box; font-family: "Kohinoor Devanagari"; font-kerning: none; text-transform: none;">अजूनही</span><span style="-webkit-text-stroke-color: rgb(0, 0, 0); box-sizing: border-box; font-family: helvetica; font-stretch: normal; line-height: normal; text-transform: none;"> </span><span style="-webkit-text-stroke-color: rgb(0, 0, 0); box-sizing: border-box; font-family: "Kohinoor Devanagari"; font-kerning: none; text-transform: none;">साधारण</span><span style="-webkit-text-stroke-color: rgb(0, 0, 0); box-sizing: border-box; font-family: helvetica; font-stretch: normal; line-height: normal; text-transform: none;"> </span><span style="-webkit-text-stroke-color: rgb(0, 0, 0); box-sizing: border-box; font-family: "Kohinoor Devanagari"; font-kerning: none; text-transform: none;">हाच</span><span style="-webkit-text-stroke-color: rgb(0, 0, 0); box-sizing: border-box; font-family: helvetica; font-stretch: normal; line-height: normal; text-transform: none;"> </span><span style="-webkit-text-stroke-color: rgb(0, 0, 0); box-sizing: border-box; font-family: "Kohinoor Devanagari"; font-kerning: none; text-transform: none;">आहे</span><span style="box-sizing: border-box; font-stretch: normal; line-height: normal;"><span style="font-family: helvetica;">. <br></span></span></span></span><span face="Lato, sans-serif" style="box-sizing: border-box; color: #2b00fe; font-size: small; text-transform: uppercase; transition: none 0s ease 0s;"><a href="https://aatalyaasahitmaanoos.blogspot.com/2017/11/blog-post.html" style="box-sizing: border-box; font-family: Lato, sans-serif; text-transform: uppercase; transition: none 0s ease 0s;">साडीवरून ट्रेंचकोट!</a> </span><span face="Lato, sans-serif" style="box-sizing: border-box; font-size: small; text-transform: uppercase; transition: none 0s ease 0s;">- </span><span style="font-size: small;">दैनिक लोकमत १९ नोव्हेंबर २०१७ <br><br></span></li><li><span style="font-weight: normal;"><span style="font-size: small;">माणसाचे<span class="s2" style="box-sizing: border-box; font-family: "Times New Roman"; font-kerning: none; font-stretch: normal; font-variant-east-asian: normal; font-variant-numeric: normal; line-height: normal;"> </span><span class="s1" style="box-sizing: border-box; font-family: "Times New Roman"; font-kerning: none; font-stretch: normal; font-variant-east-asian: normal; font-variant-numeric: normal; line-height: normal;">कपडे</span><span class="s2" style="box-sizing: border-box; font-family: "Times New Roman"; font-kerning: none; font-stretch: normal; font-variant-east-asian: normal; font-variant-numeric: normal; line-height: normal;"> </span><span class="s1" style="box-sizing: border-box; font-family: "Times New Roman"; font-kerning: none; font-stretch: normal; font-variant-east-asian: normal; font-variant-numeric: normal; line-height: normal;">ही</span><span class="s2" style="box-sizing: border-box; font-family: "Times New Roman"; font-kerning: none; font-stretch: normal; font-variant-east-asian: normal; font-variant-numeric: normal; line-height: normal;"> </span><span class="s1" style="box-sizing: border-box; font-family: "Times New Roman"; font-kerning: none; font-stretch: normal; font-variant-east-asian: normal; font-variant-numeric: normal; line-height: normal;">दृश्य</span><span class="s2" style="box-sizing: border-box; font-family: "Times New Roman"; font-kerning: none; font-stretch: normal; font-variant-east-asian: normal; font-variant-numeric: normal; line-height: normal;"> </span><span class="s1" style="box-sizing: border-box; font-family: "Times New Roman"; font-kerning: none; font-stretch: normal; font-variant-east-asian: normal; font-variant-numeric: normal; line-height: normal;">संवादाची</span><span class="s2" style="box-sizing: border-box; font-family: "Times New Roman"; font-kerning: none; font-stretch: normal; font-variant-east-asian: normal; font-variant-numeric: normal; line-height: normal;"> </span><span class="s1" style="box-sizing: border-box; font-family: "Times New Roman"; font-kerning: none; font-stretch: normal; font-variant-east-asian: normal; font-variant-numeric: normal; line-height: normal;">भाषा</span><span class="s2" style="box-sizing: border-box; font-family: "Times New Roman"; font-kerning: none; font-stretch: normal; font-variant-east-asian: normal; font-variant-numeric: normal; line-height: normal;"> </span><span class="s1" style="box-sizing: border-box; font-family: "Times New Roman"; font-kerning: none; font-stretch: normal; font-variant-east-asian: normal; font-variant-numeric: normal; line-height: normal;">असते</span><span class="s2" style="box-sizing: border-box; font-family: "Times New Roman"; font-kerning: none; font-stretch: normal; font-variant-east-asian: normal; font-variant-numeric: normal; line-height: normal;">. </span><span class="s1" style="box-sizing: border-box; font-family: "Times New Roman"; font-kerning: none; font-stretch: normal; font-variant-east-asian: normal; font-variant-numeric: normal; line-height: normal;">एखाद्या</span><span class="s2" style="box-sizing: border-box; font-family: "Times New Roman"; font-kerning: none; font-stretch: normal; font-variant-east-asian: normal; font-variant-numeric: normal; line-height: normal;"> </span><span class="s1" style="box-sizing: border-box; font-family: "Times New Roman"; font-kerning: none; font-stretch: normal; font-variant-east-asian: normal; font-variant-numeric: normal; line-height: normal;">व्यक्तीबद्दल</span><span class="s2" style="box-sizing: border-box; font-family: "Times New Roman"; font-kerning: none; font-stretch: normal; font-variant-east-asian: normal; font-variant-numeric: normal; line-height: normal;"> </span><span class="s1" style="box-sizing: border-box; font-family: "Times New Roman"; font-kerning: none; font-stretch: normal; font-variant-east-asian: normal; font-variant-numeric: normal; line-height: normal;">एखाद्या</span><span class="s2" style="box-sizing: border-box; font-family: "Times New Roman"; font-kerning: none; font-stretch: normal; font-variant-east-asian: normal; font-variant-numeric: normal; line-height: normal;"> </span><span class="s1" style="box-sizing: border-box; font-family: "Times New Roman"; font-kerning: none; font-stretch: normal; font-variant-east-asian: normal; font-variant-numeric: normal; line-height: normal;">ठराविक</span><span class="s2" style="box-sizing: border-box; font-family: "Times New Roman"; font-kerning: none; font-stretch: normal; font-variant-east-asian: normal; font-variant-numeric: normal; line-height: normal;"> </span><span class="s1" style="box-sizing: border-box; font-family: "Times New Roman"; font-kerning: none; font-stretch: normal; font-variant-east-asian: normal; font-variant-numeric: normal; line-height: normal;">ठिकाणी</span><span class="s2" style="box-sizing: border-box; font-family: "Times New Roman"; font-kerning: none; font-stretch: normal; font-variant-east-asian: normal; font-variant-numeric: normal; line-height: normal;"> </span><span class="s1" style="box-sizing: border-box; font-family: "Times New Roman"; font-kerning: none; font-stretch: normal; font-variant-east-asian: normal; font-variant-numeric: normal; line-height: normal;">जे</span><span class="s2" style="box-sizing: border-box; font-family: "Times New Roman"; font-kerning: none; font-stretch: normal; font-variant-east-asian: normal; font-variant-numeric: normal; line-height: normal;"> </span><span class="s1" style="box-sizing: border-box; font-family: "Times New Roman"; font-kerning: none; font-stretch: normal; font-variant-east-asian: normal; font-variant-numeric: normal; line-height: normal;">काही</span><span class="s2" style="box-sizing: border-box; font-family: "Times New Roman"; font-kerning: none; font-stretch: normal; font-variant-east-asian: normal; font-variant-numeric: normal; line-height: normal;"> </span><span class="s1" style="box-sizing: border-box; font-family: "Times New Roman"; font-kerning: none; font-stretch: normal; font-variant-east-asian: normal; font-variant-numeric: normal; line-height: normal;">मत</span><span class="s2" style="box-sizing: border-box; font-family: "Times New Roman"; font-kerning: none; font-stretch: normal; font-variant-east-asian: normal; font-variant-numeric: normal; line-height: normal;"> </span><span class="s1" style="box-sizing: border-box; font-family: "Times New Roman"; font-kerning: none; font-stretch: normal; font-variant-east-asian: normal; font-variant-numeric: normal; line-height: normal;">तयार</span><span class="s2" style="box-sizing: border-box; font-family: "Times New Roman"; font-kerning: none; font-stretch: normal; font-variant-east-asian: normal; font-variant-numeric: normal; line-height: normal;"> </span><span class="s1" style="box-sizing: border-box; font-family: "Times New Roman"; font-kerning: none; font-stretch: normal; font-variant-east-asian: normal; font-variant-numeric: normal; line-height: normal;">होते</span><span class="s2" style="box-sizing: border-box; font-family: "Times New Roman"; font-kerning: none; font-stretch: normal; font-variant-east-asian: normal; font-variant-numeric: normal; line-height: normal;"> </span><span class="s1" style="box-sizing: border-box; font-family: "Times New Roman"; font-kerning: none; font-stretch: normal; font-variant-east-asian: normal; font-variant-numeric: normal; line-height: normal;">ते</span><span class="s2" style="box-sizing: border-box; font-family: "Times New Roman"; font-kerning: none; font-stretch: normal; font-variant-east-asian: normal; font-variant-numeric: normal; line-height: normal;"> </span><span class="s1" style="box-sizing: border-box; font-family: "Times New Roman"; font-kerning: none; font-stretch: normal; font-variant-east-asian: normal; font-variant-numeric: normal; line-height: normal;">त्या</span><span class="s2" style="box-sizing: border-box; font-family: "Times New Roman"; font-kerning: none; font-stretch: normal; font-variant-east-asian: normal; font-variant-numeric: normal; line-height: normal;"> </span><span class="s1" style="box-sizing: border-box; font-family: "Times New Roman"; font-kerning: none; font-stretch: normal; font-variant-east-asian: normal; font-variant-numeric: normal; line-height: normal;">व्यक्तीने</span><span class="s2" style="box-sizing: border-box; font-family: "Times New Roman"; font-kerning: none; font-stretch: normal; font-variant-east-asian: normal; font-variant-numeric: normal; line-height: normal;"> </span><span class="s1" style="box-sizing: border-box; font-family: "Times New Roman"; font-kerning: none; font-stretch: normal; font-variant-east-asian: normal; font-variant-numeric: normal; line-height: normal;">कपडे</span><span class="s2" style="box-sizing: border-box; font-family: "Times New Roman"; font-kerning: none; font-stretch: normal; font-variant-east-asian: normal; font-variant-numeric: normal; line-height: normal;"> </span><span class="s1" style="box-sizing: border-box; font-family: "Times New Roman"; font-kerning: none; font-stretch: normal; font-variant-east-asian: normal; font-variant-numeric: normal; line-height: normal;">काय</span><span class="s2" style="box-sizing: border-box; font-family: "Times New Roman"; font-kerning: none; font-stretch: normal; font-variant-east-asian: normal; font-variant-numeric: normal; line-height: normal;"> </span><span class="s1" style="box-sizing: border-box; font-family: "Times New Roman"; font-kerning: none; font-stretch: normal; font-variant-east-asian: normal; font-variant-numeric: normal; line-height: normal;">आणि</span><span class="s2" style="box-sizing: border-box; font-family: "Times New Roman"; font-kerning: none; font-stretch: normal; font-variant-east-asian: normal; font-variant-numeric: normal; line-height: normal;"> </span><span class="s1" style="box-sizing: border-box; font-family: "Times New Roman"; font-kerning: none; font-stretch: normal; font-variant-east-asian: normal; font-variant-numeric: normal; line-height: normal;">कसे</span><span class="s2" style="box-sizing: border-box; font-family: "Times New Roman"; font-kerning: none; font-stretch: normal; font-variant-east-asian: normal; font-variant-numeric: normal; line-height: normal;"> </span><span class="s1" style="box-sizing: border-box; font-family: "Times New Roman"; font-kerning: none; font-stretch: normal; font-variant-east-asian: normal; font-variant-numeric: normal; line-height: normal;">घातलेत</span><span class="s2" style="box-sizing: border-box; font-family: "Times New Roman"; font-kerning: none; font-stretch: normal; font-variant-east-asian: normal; font-variant-numeric: normal; line-height: normal;">, </span><span class="s1" style="box-sizing: border-box; font-family: "Times New Roman"; font-kerning: none; font-stretch: normal; font-variant-east-asian: normal; font-variant-numeric: normal; line-height: normal;">केस</span><span class="s2" style="box-sizing: border-box; font-family: "Times New Roman"; font-kerning: none; font-stretch: normal; font-variant-east-asian: normal; font-variant-numeric: normal; line-height: normal;"> </span><span class="s1" style="box-sizing: border-box; font-family: "Times New Roman"; font-kerning: none; font-stretch: normal; font-variant-east-asian: normal; font-variant-numeric: normal; line-height: normal;">कसे</span><span class="s2" style="box-sizing: border-box; font-family: "Times New Roman"; font-kerning: none; font-stretch: normal; font-variant-east-asian: normal; font-variant-numeric: normal; line-height: normal;"> </span><span class="s1" style="box-sizing: border-box; font-family: "Times New Roman"; font-kerning: none; font-stretch: normal; font-variant-east-asian: normal; font-variant-numeric: normal; line-height: normal;">राखलेत</span><span class="s2" style="box-sizing: border-box; font-family: "Times New Roman"; font-kerning: none; font-stretch: normal; font-variant-east-asian: normal; font-variant-numeric: normal; line-height: normal;">, </span><span class="s1" style="box-sizing: border-box; font-family: "Times New Roman"; font-kerning: none; font-stretch: normal; font-variant-east-asian: normal; font-variant-numeric: normal; line-height: normal;">दागिने</span><span class="s2" style="box-sizing: border-box; font-family: "Times New Roman"; font-kerning: none; font-stretch: normal; font-variant-east-asian: normal; font-variant-numeric: normal; line-height: normal;"> </span><span class="s1" style="box-sizing: border-box; font-family: "Times New Roman"; font-kerning: none; font-stretch: normal; font-variant-east-asian: normal; font-variant-numeric: normal; line-height: normal;">वगैरे</span><span class="s2" style="box-sizing: border-box; font-family: "Times New Roman"; font-kerning: none; font-stretch: normal; font-variant-east-asian: normal; font-variant-numeric: normal; line-height: normal;"> </span><span class="s1" style="box-sizing: border-box; font-family: "Times New Roman"; font-kerning: none; font-stretch: normal; font-variant-east-asian: normal; font-variant-numeric: normal; line-height: normal;">काय</span><span class="s2" style="box-sizing: border-box; font-family: "Times New Roman"; font-kerning: none; font-stretch: normal; font-variant-east-asian: normal; font-variant-numeric: normal; line-height: normal;"> </span><span class="s1" style="box-sizing: border-box; font-family: "Times New Roman"; font-kerning: none; font-stretch: normal; font-variant-east-asian: normal; font-variant-numeric: normal; line-height: normal;">आहेत</span><span class="s2" style="box-sizing: border-box; font-family: "Times New Roman"; font-kerning: none; font-stretch: normal; font-variant-east-asian: normal; font-variant-numeric: normal; line-height: normal;"> </span><span class="s1" style="box-sizing: border-box; font-family: "Times New Roman"; font-kerning: none; font-stretch: normal; font-variant-east-asian: normal; font-variant-numeric: normal; line-height: normal;">वा</span><span class="s2" style="box-sizing: border-box; font-family: "Times New Roman"; font-kerning: none; font-stretch: normal; font-variant-east-asian: normal; font-variant-numeric: normal; line-height: normal;"> </span><span class="s1" style="box-sizing: border-box; font-family: "Times New Roman"; font-kerning: none; font-stretch: normal; font-variant-east-asian: normal; font-variant-numeric: normal; line-height: normal;">नाहीयेत</span><span class="s2" style="box-sizing: border-box; font-family: "Times New Roman"; font-kerning: none; font-stretch: normal; font-variant-east-asian: normal; font-variant-numeric: normal; line-height: normal;"> </span><span class="s1" style="box-sizing: border-box; font-family: "Times New Roman"; font-kerning: none; font-stretch: normal; font-variant-east-asian: normal; font-variant-numeric: normal; line-height: normal;">इत्यादी</span><span class="s2" style="box-sizing: border-box; font-family: "Times New Roman"; font-kerning: none; font-stretch: normal; font-variant-east-asian: normal; font-variant-numeric: normal; line-height: normal;"> </span><span class="s1" style="box-sizing: border-box; font-family: "Times New Roman"; font-kerning: none; font-stretch: normal; font-variant-east-asian: normal; font-variant-numeric: normal; line-height: normal;">सगळ्या</span><span class="s2" style="box-sizing: border-box; font-family: "Times New Roman"; font-kerning: none; font-stretch: normal; font-variant-east-asian: normal; font-variant-numeric: normal; line-height: normal;"> </span><span class="s1" style="box-sizing: border-box; font-family: "Times New Roman"; font-kerning: none; font-stretch: normal; font-variant-east-asian: normal; font-variant-numeric: normal; line-height: normal;">जामानिम्यावरून</span></span></span><span class="s2" style="box-sizing: border-box; font-kerning: none; font-stretch: normal; font-variant-east-asian: normal; font-variant-numeric: normal; line-height: normal;"><span style="font-family: Times New Roman;"><span style="font-weight: normal;"><span style="font-size: small;">.</span></span><span style="color: #333333; font-size: 15px; font-weight: 400;"> <br></span></span></span><span face="Lato, sans-serif" style="box-sizing: border-box; color: #2b00fe; font-size: small; text-transform: uppercase; transition: none 0s ease 0s;"><a href="https://aatalyaasahitmaanoos.blogspot.com/2018/05/blog-post.html" style="box-sizing: border-box; font-family: Lato, sans-serif; text-transform: uppercase; transition: none 0s ease 0s;">ड्रेस कोडची बहुरंगी भानगड</a> </span><span face="Lato, sans-serif" style="box-sizing: border-box; font-size: small; text-transform: uppercase; transition: none 0s ease 0s;">- </span><span style="font-size: small;">२०<span class="s2" style="box-sizing: border-box; font-family: "Times New Roman"; font-kerning: none; font-stretch: normal; font-variant-east-asian: normal; font-variant-numeric: normal; line-height: normal;"> </span><span class="s1" style="box-sizing: border-box; font-family: "Times New Roman"; font-kerning: none; font-stretch: normal; font-variant-east-asian: normal; font-variant-numeric: normal; line-height: normal;">मे</span><span class="s2" style="box-sizing: border-box; font-family: "Times New Roman"; font-kerning: none; font-stretch: normal; font-variant-east-asian: normal; font-variant-numeric: normal; line-height: normal;"> </span><span class="s1" style="box-sizing: border-box; font-family: "Times New Roman"; font-kerning: none; font-stretch: normal; font-variant-east-asian: normal; font-variant-numeric: normal; line-height: normal;">२०१८</span><span class="s2" style="box-sizing: border-box; font-family: "Times New Roman"; font-kerning: none; font-stretch: normal; font-variant-east-asian: normal; font-variant-numeric: normal; line-height: normal;"> </span><span class="s1" style="box-sizing: border-box; font-family: "Times New Roman"; font-kerning: none; font-stretch: normal; font-variant-east-asian: normal; font-variant-numeric: normal; line-height: normal;">महानगर</span></span></li></ul></h2><h2 style="background-color: white; border: 0px; box-sizing: border-box; line-height: 31px; margin: 0px 0px 5px; padding: 0px;"><ul style="text-align: left;"><li><span style="font-weight: normal;"><span style="font-size: small;">“त्या बिचाऱ्या दिपिकेला आपले कपडे कुलुपात ठेवावे लागत असतील नै? कधी रणवीर डल्ला मारेल काय सांगता येतंय काय? ” रणवीर सिंगचे नवीन फोटो आले की व्हॉटसॅपवर किमान पंचवीसवेळातरी हा डबडा विनोद येतो. <br></span></span><span face="Lato, sans-serif" style="box-sizing: border-box; color: #2b00fe; font-size: small; text-transform: uppercase; transition: none 0s ease 0s;"><a href="https://aatalyaasahitmaanoos.blogspot.com/2020/06/blog-post_16.html" style="box-sizing: border-box; font-family: Lato, sans-serif; text-transform: uppercase; transition: none 0s ease 0s;">तिचा वेष त्याचा वेष</a> </span><span face="Lato, sans-serif" style="box-sizing: border-box; font-size: small; text-transform: uppercase; transition: none 0s ease 0s;">- </span><span style="font-size: small;">पुन्हा स्त्री उवाच या डिजिटल अंकात ८ मार्च २०२०</span></li></ul><ul style="text-align: left;"><li><span style="color: #333333; font-family: "Lucida Grande", "Lucida Sans Unicode", "Lucida Sans", Geneva, Verdana, sans-serif; font-size: 13px; font-weight: 400;">"हे कपडे घालून त्या ठिकाणी जाणं बरं दिसेल का?" कुणीतरी कुणाला तरी टोकलं. कुणीतरी हाच प्रश्न आरशात बघत स्वतःशीच उच्चारला. कुणीतरी मॉलमधल्या रॅकवरचा कपडा अंगाला लावून दाखवत बरोबरच्या कुणालातरी विचारला. खूप खूप प्रकारे हाच प्रश्न अनेकांनी खेळवून बघितला. हे आजचं नाही. मानवाच्या इतिहासात अंगावर विविध गोष्टी वागवण्याची सुरुवात झाली तेव्हापासून लाखो करोडोवेळा प्रत्येक व्यक्तीचा, प्रत्येक समूहाचा या प्रश्नाशी सामना झाला आहे. <br></span><a href="https://aatalyaasahitmaanoos.blogspot.com/2021/03/blog-post_30.html" style="box-sizing: border-box; font-family: Lato, sans-serif; text-transform: uppercase; transition: none 0s ease 0s;"><span style="color: #2b00fe; font-size: small;">कपडे, माणूसपण इत्यादी</span></a> -<span style="font-size: small;"> दैनिक लोकमत २३ मार्च २०२१ </span></li></ul></h2></div>NeeDhaPahttp://www.blogger.com/profile/17934841959057049889noreply@blogger.com1tag:blogger.com,1999:blog-6255538695044975848.post-2764925213963586652020-06-16T13:24:00.000+05:302020-06-16T13:44:17.441+05:30तिचा वेष त्याचा वेष<p style="background-color: white; color: #323232; font-family: "Myriad Pro", Myriad, "Trebuchet MS", Arial, Helvetica, sans-serif; font-size: 14px; margin: 0.5em 0px; padding: 0px;">“त्या बिचाऱ्या दिपिकेला आपले कपडे कुलुपात ठेवावे लागत असतील नै? कधी रणवीर डल्ला मारेल काय सांगता येतंय काय? ” रणवीर सिंगचे नवीन फोटो आले की व्हॉटसॅपवर किमान पंचवीसवेळातरी हा डबडा विनोद येतो.<br />आपल्या मनाजोगी धडाडी न दाखवणाऱ्या पुरूषाला "बांगड्या भरा!" असा टोला मारणारे पैशाला पासरीभर असतात आणि त्यात काही चुकीचे आहे हे ही समजत नसते त्यांना. मुलीबायकांनी जीन्स घालणे यावर काही सांस्कृतिक गड्डे "आईचा पदर आणि जीन्स घातलेल्या मम्मीला पदर नसतो म्हणून मातृत्वाचा जिव्हाळा नसतो" वगैरे मंद टिप्पण्या करताना अजूनही दिसतात.<br /><strong>घागर्यामधे रणवीर</strong><br /><img alt="1 Ranveer wearing ghagra.jpeg" height="320" src="https://www.maitrin.com/system/files/users/user59/1%20Ranveer%20wearing%20ghagra.jpeg" style="border: 0px;" width="207" /></p><p style="background-color: white; color: #323232; font-family: "Myriad Pro", Myriad, "Trebuchet MS", Arial, Helvetica, sans-serif; font-size: 14px; margin: 0.5em 0px; padding: 0px;">एकूणात काय जगात प्रत्येकाने चौकटीत ठरवून दिल्याप्रमाणेच स्त्री वा पुरूष व्हायचे असते आणि त्या कप्प्यातच बसायचे असते असे स्थितीवादी समाजाचे पक्के ठरलेले असते.</p><p style="background-color: white; color: #323232; font-family: "Myriad Pro", Myriad, "Trebuchet MS", Arial, Helvetica, sans-serif; font-size: 14px; margin: 0.5em 0px; padding: 0px;">कोणाला मुलगा म्हणायचं आणि कोणाला मुलगी हे आपल्याला कळायला लागलं तेव्हापासून माहिती आहे. नीट विचार केला तर लक्षात येईल की हि लिंगनिश्चिती केवळ राहणी, घातलेले कपडे यांच्यावरूनच आहे. मानवजातीच्या प्रवासात खूप पूर्वी कधीतरी लिंगनिश्चिती आणि कपडे यांचा संबंध जोडला गेला आणि मग तो नियमही झाला. त्यामुळे इथे कपडे हे चक्क स्त्री वा पुरुष असण्याचे चिन्ह वा प्रतीक म्हणून येतात.</p><p style="background-color: white; color: #323232; font-family: "Myriad Pro", Myriad, "Trebuchet MS", Arial, Helvetica, sans-serif; font-size: 14px; margin: 0.5em 0px; padding: 0px;">हे कुठून सुरू होतं? जगातल्या बहुतेक सर्व संस्कृतींमध्ये मूल चालायला लागेतो, त्याच्या आठवणी सुरू होईतो बाळ मुलगी आहे की मुलगा हे स्पष्ट करणारे कपडे शक्यतो वापरले जात नाहीत. तान्ह्या बाळांना सारखीच झबली टोपडी घातली जातात. मग बाळ मुलगा असो वा मुलगी. तान्हे बाळ हे बाळ असते. स्त्री वा पुरूष असण्याआधी माणसाचे बाळ असते. मानवजन्म आधी मग लिंगभाव हे जगातल्या बहुतेक सगळ्या संस्कृतींना मान्य होते असे म्हणायला हरकत नाही.</p><p style="background-color: white; color: #323232; font-family: "Myriad Pro", Myriad, "Trebuchet MS", Arial, Helvetica, sans-serif; font-size: 14px; margin: 0.5em 0px; padding: 0px;">आपल्याकडे झबल्याटोपड्याबरोबरच कुंच्या, वाळे, मनगट्या वगैरे बाळलेणी ही सर्वांना सारखीच घातली जातात. मूल चालूपळू लागले की मग मुलाचे वा मुलीचे कपडे दिले जातात. तिसरे वर्ष लागताना आपल्याकडे आत्याने भाचीला खण, बांगड्या घ्यायची पद्धत आहे. ही पद्धतही कदाचित तान्हेपणा संपला आणि नुसता मानवजन्म असण्याऐवजी त्याचे पुढचे कप्पे पडायला सुरू झाले हे सांगणारीच असावी. मग पुढे मुलीला गाठीची चोळी + बिनपदराची साडी, नंतर ती न्हातीधुती झाली की साडीला पदर हे सगळे टप्पे असत. मुलीला पदर आला हा वाक्प्रचार यातूनच आला.</p><p style="background-color: white; color: #323232; font-family: "Myriad Pro", Myriad, "Trebuchet MS", Arial, Helvetica, sans-serif; font-size: 14px; margin: 0.5em 0px; padding: 0px;">प्रबोधनकाळादरम्यान युरोपात मुलग्यांना झगा वा झबलेसदृश कपडेच घातले जात. पाचसहा वर्षाच्या आसपास ते कपडे जाऊन ब्रीचेस म्हणजे गुडघ्यापर्यंतच्या पॅन्टस घातल्या जात. अमीरउमरावांच्या घरांमध्ये मुलाला पहिल्या ब्रीचेस देण्याचा सोहळा केला जाई. त्याला ब्रीचिंग असे म्हणतात.</p><p style="background-color: white; color: #323232; font-family: "Myriad Pro", Myriad, "Trebuchet MS", Arial, Helvetica, sans-serif; font-size: 14px; margin: 0.5em 0px; padding: 0px;"><strong>ब्रीचिंग होण्याआधी मुलग्यांचे कपडे</strong><br /><img alt="2 ब्रीचिंग होण्याआधी मुलग्यांचे कपडे.jpg" height="320" src="https://www.maitrin.com/system/files/users/user59/2%20%E0%A4%AC%E0%A5%8D%E0%A4%B0%E0%A5%80%E0%A4%9A%E0%A4%BF%E0%A4%82%E0%A4%97%20%E0%A4%B9%E0%A5%8B%E0%A4%A3%E0%A5%8D%E0%A4%AF%E0%A4%BE%E0%A4%86%E0%A4%A7%E0%A5%80%20%E0%A4%AE%E0%A5%81%E0%A4%B2%E0%A4%97%E0%A5%8D%E0%A4%AF%E0%A4%BE%E0%A4%82%E0%A4%9A%E0%A5%87%20%E0%A4%95%E0%A4%AA%E0%A4%A1%E0%A5%87.jpg" style="border: 0px;" width="220" /></p><p style="background-color: white; color: #323232; font-family: "Myriad Pro", Myriad, "Trebuchet MS", Arial, Helvetica, sans-serif; font-size: 14px; margin: 0.5em 0px; padding: 0px;">ही झाली बरीच पुढची गोष्ट. कपड्यांच्या इतिहासाच्या मुळाशी गेले तर जगभरात मानवी संस्कृती सुरवातीची पावले टाकत होत्या तेव्हा वेशभूषेच्या उत्क्रांतीच्या त्या टप्प्यात कपड्यांमधून लिंगनिश्चिती हा उद्देश महत्वाचा नव्हता. प्राचीन ग्रीक काळात याची सुरूवात दिसते परंतू हे समाजाच्या काही घटकांपुरतेच अपेक्षित होते. रोमन कालखंडात कपड्यांचा व लिंगनिश्चितीचा परस्पर संबंध जास्त गडद झालेला दिसतो. रोमन वा ग्रीकांच्या आधी इजिप्त, बॅबिलोनियन, सुमेरियन वगैरे संस्कृती जिथे ग्रॅविटेशनल म्हणजे नेसायच्या कपड्यांवर भर असलेली वेशभूषा आहे तिथे कपड्यांचे लिंगाधारीत ध्रुवीकरण हे केवळ वरवरच्या सजावटीच्या गोष्टींपुरतेच मर्यादित होते. मात्र मूळ कपडे बरेचसे सारखेच आहेत.</p><p style="background-color: white; color: #323232; font-family: "Myriad Pro", Myriad, "Trebuchet MS", Arial, Helvetica, sans-serif; font-size: 14px; margin: 0.5em 0px; padding: 0px;">आपल्याकडेही वैदीकपूर्व, वैदीक ते पार मौर्यन कालखंडाच्या सुरूवातीपर्यंत हेच दिसते. मौर्यन काळात स्त्रिया व पुरूष दोघांच्याही कपड्यांमधे अंतरीय, उत्तरीय आणि शिरोभूषण (उष्णीष) आहे. स्त्रियांनी छाती झाकणे हे ही नव्हते. पुढे गुप्त काळात कपड्यांचा हेतू लिंगनिश्चितीकडे जास्त झुकल्याचे लक्षात येते. शिरोभूषणे पुरूषांपुरतीच उरणे, स्त्रियांनी चोळ्या वा कंचुकीने छाती झाकणे, स्त्रियांनी शिरोभूषणांऐवजी विविध केशरचना करून त्या सजवणे असे काही महत्वाचे लिंगाधारित फरक दिसतात.</p><p style="background-color: white; color: #323232; font-family: "Myriad Pro", Myriad, "Trebuchet MS", Arial, Helvetica, sans-serif; font-size: 14px; margin: 0.5em 0px; padding: 0px;">पुढे मुघलांच्या काळात आणि नंतर ब्रिटिश काळात बघितले तर पुरूषांचे कपडे मुघल आणि नंतर ब्रिटीश/ युरोपियन झाले आणि स्त्रियांच्या मूळ असलेल्या कपड्यांमधे मुघल आणि नंतर ब्रिटीश/ युरोपियन प्रभाव असलेले बदल झाले. फ्युजन व्हावे तसे. हे ही गमतीशीर आहे. त्यामुळे कपड्यांवरून माणूस वाचायचा तर पहिला मुद्दा लिंगनिश्चिती आणि मग सामाजिक दर्जा आणि इतर हेतू असे आपसूकच झाले.<br />यालाच समांतर कालखंडात मध्यपूर्व व युरोपियन संस्कृतींमधे मध्ययुगीन काळापासून पुढे कपड्यांमधे लिंगाधारीत फरक असणे आणि असे फरक अनिवार्य होत जाणे हे दिसते. भारतीय उपखंडात आणि पाश्चिमात्य जगातही पितृसत्ताक संस्कृती घट्ट होत जाणे, माणसाचे समाजातले स्थान व भूमिका हे त्याच्या स्त्री वा पुरूष असण्यावरून ठरणे हे ही या काळात पक्के होत गेलेले दिसते.</p><p style="background-color: white; color: #323232; font-family: "Myriad Pro", Myriad, "Trebuchet MS", Arial, Helvetica, sans-serif; font-size: 14px; margin: 0.5em 0px; padding: 0px;">नागर संस्कृतीमधे स्त्रियांची भूमिका सांपत्तिक आणि सामाजिक स्थानानुसार वेगवेगळी पण घरकाम, मुले, घरगुती गोष्टी, शोभेची बाहुली, संपत्तीचे प्रदर्शन याच वर्तुळात फिरत राह्यली. अमीरउमरावांच्या घरातल्या शोभेच्या बाहुल्यांनी आपापल्या घराण्याच्या संपत्तीचे आणि प्रतिष्ठेचे प्रदर्शन करण्यासाठी ज्या ज्या वस्तू परिधान करणे अनिवार्य होत गेले त्या सगळ्या वस्तू घोळदार, परिधान करण्यात वेळखाऊ होत्या. ठराविक प्रकारे बसणे, उठणे, चालणे सोडल्यास बाकी काही हालचाली करणे त्यात निव्वळ अशक्य होते. प्रबोधनकाळापासून बघितल्यास भरभक्कम गाऊन्स, कॉर्सेटस, आतमधले पेटिकोटसचे थर या गोष्टींचा अधिकाधिक किचकट आणि जडपणाकडे होत गेलेला प्रवास याची साक्ष देईल.<br /><strong>रोमॅन्टिक कालखंडातील स्त्री वेष</strong><br /><img alt="रोमॅन्टिक कालखंडातील स्त्री वेश" height="320" src="https://www.maitrin.com/system/files/users/user59/3%20romantic%20era.jpg" style="border: 0px;" width="250" /></p><p style="background-color: white; color: #323232; font-family: "Myriad Pro", Myriad, "Trebuchet MS", Arial, Helvetica, sans-serif; font-size: 14px; margin: 0.5em 0px; padding: 0px;">स्त्रियांनी आपल्याला बंधनात टाकणार्या वेशभूषेत बदल करून पुरूषी किंवा सोपी वेशभूषा (जी पुरूषी दिसत असे अशी) करणे हे साधारण रोमॅन्टिक कालखंडात युरोपात घडायला सुरू झाले. १८४० च्या दशकाच्या अखेरीस अमेरिकेतील तेव्हाच्या स्त्रीवादी चळवळीतील एलिझाबेथ स्मिथ मिलर, सुझन बी अँथनी, एलिझाबेथ कॅडी स्टॅन्टन, मिसेस स्टोन आणि अमेलिया ब्लूमर एक वेगळ्या प्रकारचा वेष घालायला सुरूवात केली. हा वेष रोमॅन्टिक कालखंडातल्या स्त्रियांच्या कपड्यांपेक्षा सुटसुटीत होता. पाश्चिमात्य जगामधे अश्या आकृतीचे काही आधी स्त्रियांच्या वेशभूषेत आले नव्हते. ढगळी आणि पायाशी चुण्या असलेली तुम्मान आणि वरती गुडघ्यापर्यंत येणारा घोळदार गाऊन असे साधारण या वेषाचे स्वरूप होते. अमेलिया ब्लूमरने ती संपादन करत असलेल्या ‘द लिली’ या स्त्रियांच्या नियतकालिकामधे या वेषाबद्दल प्रशंसापूर्वक लिहिले. तेव्हापासून या वेषाला ब्लूमर कॉश्च्युम असे नाव मिळाले. चळवळीच्या बाहेर हा वेश फारसा प्रचलित झाला नाही. टिकेची झोडही अर्थातच बरीच उठली. चळवळीचे उद्दीष्ट झाकोळायला नको या कारणाने काही काळाने या सर्वांनीच इतर सर्व स्त्रियांप्रमाणेच वेश पत्करला. परंतू तुम्मानला पाश्चिमात्य वेशभूषेत ब्लूमर्स असे नाव मिळाले. कालांतराने या तुम्मानची उंची कमी होत ती अंतर्वस्त्रात जाऊन बसली. लहान मुलींच्या कापडी, फुग्याच्या चड्ड्यांना आता जगभरात ब्लूमर्स म्हणले जाते.<br /><strong>ब्लूमर कॉश्च्युम</strong><br /><img alt="Bloomer costume.jpg" height="320" src="https://www.maitrin.com/system/files/users/user59/4%20Bloomer%20costume.jpg" style="border: 0px;" width="213" /></p><p style="background-color: white; color: #323232; font-family: "Myriad Pro", Myriad, "Trebuchet MS", Arial, Helvetica, sans-serif; font-size: 14px; margin: 0.5em 0px; padding: 0px;">यानंतर पहिल्या महायुद्धाने बरेच काही बदल घडवले. सैन्यात भरती होणे पुरूषांना अनिवार्य ठरल्यामुळे अनेक कार्यालयांमधे स्त्रिया काम करू लागल्या. अर्थातच याचे प्रतिबिंब स्त्रियांच्या कपड्यांमधे पडले. स्त्रियांच्या कपड्यांच्या आकृतीमधे जास्त सरळ रेषांचा अंतर्भाव होओ लागला. एस आकारातले एडवर्डियन कपडे कालबाह्य होत गेले. स्त्रियांसाठी कार्यलयीन काम करताना वापरण्यायोग्य कोट बनू लागले. हे अर्थातच पुरूषांच्या कोटापेक्षा वेगळे होते पण पुरूषांच्या कोटांमधले अनेक फिचर्स अस्तित्वात होते.<br /><strong>१९१० मधील स्त्रियांचा ऑफिस लुक</strong><br /><img alt="5 office look 1910.jpg" height="320" src="https://www.maitrin.com/system/files/users/user59/5%20office%20look%201910.jpg" style="border: 0px;" width="223" /></p><p style="background-color: white; color: #323232; font-family: "Myriad Pro", Myriad, "Trebuchet MS", Arial, Helvetica, sans-serif; font-size: 14px; margin: 0.5em 0px; padding: 0px;">पहिले महायुद्ध संपून सगळे स्थिर होईतो स्त्रियांच्या कपड्यांच्या बाह्याकृतीमधे सरळसोटपणा आला. अगदी लहान कापलेले केस आणि शरीराचे आकार सहजगत्या न दिसू देणारी बाह्याकृती याला बॉयिश लुक असे म्हणले जाई.<br /><strong>बॉयिश लुक</strong><br /><img alt="6 boyish look.jpg" height="320" src="https://www.maitrin.com/system/files/users/user59/6%20boyish%20look.jpg" style="border: 0px;" width="213" /></p><p style="background-color: white; color: #323232; font-family: "Myriad Pro", Myriad, "Trebuchet MS", Arial, Helvetica, sans-serif; font-size: 14px; margin: 0.5em 0px; padding: 0px;">यानंतर दोन महायुद्धांच्या मधल्या काळात जेण्डर या गोष्टीचा विचारच वेगळ्या प्रकारे सुरू झाला युरोपात आणि त्यातून १९३० च्या दशकात मार्लिन डिट्रीचने या अभिनेत्रीने ट्राऊझर्स आपल्याश्या केल्या. या गोष्टींना स्टायलिश आणि फॆशनेबल स्थान दिले. याची चर्चा अर्थातच झाली. टिकेची झोड उठलीच. दिपिका रणवीरपासून आपले कपडे लपवून ठेवत असेल अश्या प्रकारचे विनोद तिच्यावरही झाले. फॅशन आणि लिंगभाव या विषयातल्या चर्चा आणि अभ्यासाला तिने जन्म दिला. टिकेची झोड उठल्यामुळे लगेचच संपून गेलेल्या ब्लूमर ड्रेस प्रमाणे हा नवीन प्रवाह मात्र अल्पायुषी ठरला नाही. स्त्रियांनी वेगवेगळ्या प्रकारे पॅण्टस आपल्याश्या केल्या. मग ते लोण हळूहळू जगभर पसरले.<br /><strong>मार्लीन डीट्रिच</strong><br /><img alt="7 Marlene Dietrich.jpg" height="320" src="https://www.maitrin.com/system/files/users/user59/7%20Marlene%20Dietrich.jpg" style="border: 0px;" width="216" /></p><p style="background-color: white; color: #323232; font-family: "Myriad Pro", Myriad, "Trebuchet MS", Arial, Helvetica, sans-serif; font-size: 14px; margin: 0.5em 0px; padding: 0px;">याला इतका काळ लोटलाय आणि पॅण्ट्स आणि जीन्स वापरणाऱ्या स्त्रियांची संख्या इतकी झाली आहे की पूर्वी पुरूषांचे मानले गेलेले कपडे आता स्त्रियांच्या शरीराप्रमाणे वेगळ्या प्रकारे बेतले जातात. विमेन्स ट्राऊझर्स, विमेन्स शर्टस वगैरे. आता स्त्रियांनी पुरूषांचे कपडे घालायचे म्हणले तर एक्स्च्लुझिव असे फारसे उरलेले नाही.</p><p style="background-color: white; color: #323232; font-family: "Myriad Pro", Myriad, "Trebuchet MS", Arial, Helvetica, sans-serif; font-size: 14px; margin: 0.5em 0px; padding: 0px;">युनिसेक्स म्हणजे कुठलेही जेण्डर न दर्शवणारे कपडेही मोठ्या प्रमाणात वापरले जाऊ लागले आहेत. पण ते बहुतेक सगळे मुळातले पुरूषी या कप्प्यात असलेले कपडे आहेत. मेट्रोसेक्श्युअल पुरूषाने स्त्रियांचे म्हणावे असे कपडे क्वचित स्कार्फ आणि स्टोल वगळता आपलेसे केलेले नाहीत.</p><p style="background-color: white; color: #323232; font-family: "Myriad Pro", Myriad, "Trebuchet MS", Arial, Helvetica, sans-serif; font-size: 14px; margin: 0.5em 0px; padding: 0px;">याच्यामागे लिंगाधारित प्रतिष्ठेच्या खोट्या कल्पनांचा हातभार मोठा आहे. जगभराच्या पितृसत्ताक संस्कृतींमधे पुरूषाला एका उच्चासनावर ठेवून मुळातून खूप कमकुवत आणि अहंकारी बनवून ठेवले आहे. स्त्रियांचे कपडे वापरणे याचा अर्थ आपल्या पुरूषत्वात कमतरता असा घेतला जाईल, स्त्रियांच्यासारखे कमी समजले जाईल की काय ही सुप्त भिती नक्की आहे. त्यामुळे रणवीर सिंग जेव्हा साडी, घागरा वगैरे कपडे घालून मिरवतो तेव्हा त्याच्या आत्मविश्वासाला आणि पुरूषी अहंकारावर मात करण्याला आपसूकच दाद दिली जाते.<br /><img alt="8 bangalore.jpg" height="194" src="https://www.maitrin.com/system/files/users/user59/8%20bangalore.jpg" style="border: 0px;" width="320" /></p><p style="background-color: white; color: #323232; font-family: "Myriad Pro", Myriad, "Trebuchet MS", Arial, Helvetica, sans-serif; font-size: 14px; margin: 0.5em 0px; padding: 0px;">परंतू स्त्रियांनी जश्या पॅण्ट्स आपल्याश्या केल्या तसे पुरूषांनी साड्या, स्कर्टस आपलेसे करणे घडेल याची शक्यता मात्र कमी दिसते. लिंगाधारित अहंकार वगैरे लोप पावेल असे धरले तरीही ही शक्यता कमी दिसते. हे विसरता येणार नाही की आजघडीला स्त्रियांचे कपडे म्हणून जे कपडे आहेत ते उदयाला आले तेव्हा समाजातले स्त्रियांचे स्थान, करायची कामे हे सगळे पक्के ठरलेले होते. माजघर ते शोभेची बाहुली हा परीघ होता. आणि त्यामुळे कपड्यांमधे वावरायची, बसाउठायची सोय, सुटसुटीतपणा कमी आणि नखरा जास्त हा प्रकार नक्कीच होता. आजच्या स्त्रियांच्या म्हणल्या गेलेल्या कपड्यांमधे या गोष्टी दिसतातच. त्यामुळे सोय, सुटसुटीतपणा या मुद्द्यावर पुरूषांनी हे कपडे आपलेसे करणे फारसे शक्य दिसत नाही.</p><p style="background-color: white; color: #323232; font-family: "Myriad Pro", Myriad, "Trebuchet MS", Arial, Helvetica, sans-serif; font-size: 14px; margin: 0.5em 0px; padding: 0px;">पण इतका वेळ आपण स्त्री व पुरूष या दोनच जेण्डर्सविषयी बोललो. तृतीयपंथी, शरीर एका जेण्डरचे व मन दुसऱ्या जेण्डरचे, लिंगबदल केलेले, ठराविक जेण्डरच्या कप्प्यात स्वत:ला बसवू न इच्छिणारे वगैरे अनेक लोक जगतात आहेत. ही सगळी वेगवेगळी जेण्डर्स मानली जाईन त्या त्या जेण्डरप्रमाणे कपडे असा बदल पुढच्या काळात दिसेल की सगळेच कप्पे बरखास्त होऊन कपड्यांमधे जेण्डरचा संदर्भच राहणार नाही या दिशेने कपड्यांची कहाणी पुढे जाईल हे सांगणे आत्ता तरी अशक्य आहे. परंतू सगळ्यांना मानवी समानतेवर वागवता येणे हे मात्र महत्वाचे आहे आणि कपडे व त्याला लागून येणारे लिंगाधारित पूर्वग्रह टाकून देणे हे त्यादिशेने पहिले पाऊल ठरेल.</p><p style="background-color: white; color: #323232; font-family: "Myriad Pro", Myriad, "Trebuchet MS", Arial, Helvetica, sans-serif; font-size: 14px; margin: 0.5em 0px; padding: 0px;">- नी<br />(पुन्हा स्त्री उवाच या डिजिटल अंकात ८ मार्च २०२० रोजी प्रकाशित)</p>NeeDhaPahttp://www.blogger.com/profile/17934841959057049889noreply@blogger.com1tag:blogger.com,1999:blog-6255538695044975848.post-28239989468529219482020-06-13T09:25:00.001+05:302020-09-06T23:37:48.023+05:30कापडाचोपडाच्या गोष्टी - १२. अजून थोडी इतिहासाची पाने!<p style="background-color: white; color: #323232; margin: 0.5em 0px; padding: 0px;"><font face="times" size="4">“कपड्यांची कथा! पण या सगळ्या कथेचा आपल्या आयुष्याशी कुठे संबंध येतो?” हुशार मकूने हुशार प्रश्न विचारला. ठकू समजावून सांगू लागली.</font></p><p style="background-color: white; color: #323232; margin: 0.5em 0px; padding: 0px;"><font face="times" size="4">अंगावर ल्यायलेली प्रत्येक गोष्ट, कपाटातली प्रत्येक वस्तू या सगळ्या कथेचा एक भाग आहे. आपलं कपाट उघडून पहा. सत्राशेसाठ प्रकारचे कपडे आहेत. वेगवेगळ्या प्रकारची कापडे, वेगवेगळ्या प्रकारची पद्धत आहे. ठराविक ठिकाणी घालायचे ठराविक कपडे आहेत. ‘मेरावाला क्रीम’ पासून म्हणाल तितके रंग आणि छटा आहेत. आपण मध्यमवर्गीयच आहोत, काटकसरीही आहोत पण कपड्यांचं कपाट भरून वाहतंय.</font></p><p style="background-color: white; color: #323232; margin: 0.5em 0px; padding: 0px;"><font face="times" size="4">काही पिढयांच्या मागे अगदी जुजबी कपडे असायचे. रोजचे दोनतीन, एखाददोन ठेवणीतले आणि ऐपतीप्रमाणे अजून एखादा दुसरा कपड्यांचा जोड ही परिस्थिती बहुतेक सर्वच मध्यमवर्गीय माणसांची. गरीबाच्या घरात गाठी आणि ठिगळं मारलेल्या किंवा जोड लावलेल्या साड्या. बारकी पोरं अर्धी उघडीच. एकूणात माणशी एका बोचक्याचा ऐवज.</font></p><p style="background-color: white; color: #323232; margin: 0.5em 0px; padding: 0px;"><font face="times" size="4">जुनी माणसे कशी थोडक्यात समाधानी होती हे सांगायला ही प्रस्तावना नाही. तेव्हाची माणसे समाधानी नक्कीच नव्हती नाहीतर आज आपली कपाटं भरून वाह्णाली नसती.</font></p><p style="background-color: white; color: #323232; margin: 0.5em 0px; padding: 0px;"><font face="times" size="4"><img alt="Elias_Howe_sewing_machine.jpg" height="320" src="https://www.maitrin.com/system/files/users/user59/Elias_Howe_sewing_machine.jpg" style="border: 0px;" title="Elias_Howe_sewing_machine" width="308" /><br />आहे त्या स्थितीत समाधानी न राहण्यातूनच मानवाने वेगवेगळे शोध लावले. शिवणाचे मशीन, विजेवर चालणारे माग, बटणे किंवा नाड्यांऐवजी झिप या गोष्टींचे शोध लागले आणि एका कपडा बनायचा वेग कैक पटींनी वाढला. कपड्यांची उपलब्धता वाढली आणि किंमती कमी झाल्या. सामान्यांच्या घरात कपड्यांची संख्या वाढली.</font></p><p style="background-color: white; color: #323232; margin: 0.5em 0px; padding: 0px;"><font face="times" size="4">माहितीच्या देवाणघेवाणीची साधने विकसित होत गेली. हाताने प्रति काढून माहिती प्रसारित करण्यापासून सुरुवात होऊन तार, फोन, फॅक्स असे करत करत आता गाडी आंतरजालापर्यंत आली. दळणवळण घोडागाडी, सांडणीस्वार, मोठे जहाज, रेल्वे, बसेस, विमाने अश्या साधनांनी वेगवान होत गेले. इतर सर्व माहितीबरोबर कपड्यांच्या पद्धती आणि प्रत्यक्ष कपडे, दागिने वगैरेही जगभर पोचू लागले. वाढत्या वेगाबरोबर किंमती परवडतील अश्या मापात यायला लागल्या. माणसाला शरीर सजवायच्या वैविध्याची हौस होतीच. कपाटात दोन खण वाढवायची गरज पडलीच.</font></p><p style="background-color: white; color: #323232; margin: 0.5em 0px; padding: 0px;"><font face="times" size="4">आणि मग आले कृत्रिम धागे. अमाप प्रमाणात कपड्यांचे उत्पादन यातून शक्य झाले. हे घडायच्या थोडेच आधी जगाने दोन महायुद्धे आणि त्यातून निर्माण झालेला अभाव सोसला होता. त्यामुळे या अमाप उत्पादनाचे प्रचंड जोरात स्वागत झाले. किंमती अश्या आल्या की अगदी जेमतेम उत्पन्न असलेल्या गटालाही हौसेमौजेचे चार वेगवेगळे कपडे असणे शक्य झाले. तर तुमचीआमची कपाटे भरून वाहण्याकडे वेगाने वाटचाल सुरू झाली.</font></p><p style="background-color: white; color: #323232; margin: 0.5em 0px; padding: 0px;"><font face="times" size="4">आता आपल्या कपाटात हातमागाचे शुद्ध सुती कापड असलेले कुडते असतात, एखादी इरकल असते, एखादी पैठणी, एखादी बनारस, एखादी जोडाजोड साडी असते. ही कापडे आणि त्यांचे रंग भारतीय वस्त्रकलेच्या वारश्याचा एक धागा असतो. धिबिडगा वापराच्या जीन्स असतात ज्याच्या रंगाचे नाते काही पिढयांपूर्वीच्या आपल्याच निळीशी असते. पूर्वी स्त्रियांसाठीही पुरुषांच्यासाठीच्याच आकाराने बनणाऱ्या जीन्स व इतर ट्राऊझर्स आता स्त्रियांसाठी म्हणून वेगळ्या बनू लागलेल्या असतात. जीवशास्त्रीय लिंग, लिंगभाव आणि त्याप्रमाणे ठरणारे समाजातले स्थान यासंदर्भात घडत गेलेल्या बदलांचे प्रतिबिंब म्हणावे असा हा ट्राऊझर्सच्या आकारातला बदल म्हणता येऊ शकतो.</font></p><p style="background-color: white; color: #323232; margin: 0.5em 0px; padding: 0px;"><font face="times" size="4">स्त्रिया घरगुती वा शेतीचे कष्ट किंवा शोभेची बाहुली एवढ्याच भूमिकांमधून बाहेर आल्या आहेत/ येत आहेत हे स्त्रियांच्या बाकी कपड्यांच्यातही दिसतेच. वावरासाठी सुटसुटीत अश्या कपड्यांना पसंती, पूर्ण जामानिमा करायला कमीतकमी वेळ लागेल असे कपडे, आभूषणे आणि केशरचना हे सर्व बदल स्त्रियांचे समाजातले बदलत चाललेले स्थान, भूमिका यांचेच प्रतिबिंब आहे.</font></p><p style="background-color: white; color: #323232; margin: 0.5em 0px; padding: 0px;"><font face="times" size="4">केवळ बाह्य कपडेच नाहीत तर अंतर्वस्त्रांचा प्रवासही हेच दाखवतो. शरीराला विशिष्ट आकार यावा म्हणून ठराविक मापाच्या पिंजऱ्यात म्हणजे कॉर्सेटमध्ये शरीर बांधून ठेवण्यापासून ते जास्तीत शरीराच्या नैसर्गिक आकाराप्रमाणे, हालचालींना सुटसुटीत अशी अंतर्वस्त्रे हा खूप मोठा प्रवास आतल्या कपड्यांनी केला आहे. प्रत्येक बदलाच्या मागे सामाजिक आणि राजकीय कारणे आहेत.<br /><img alt="York_corset.jpg" height="320" src="https://www.maitrin.com/system/files/users/user59/York_corset.jpg" style="border: 0px;" title="Metal Corset" width="228" /></font></p><p style="background-color: white; color: #323232; margin: 0.5em 0px; padding: 0px;"><font face="times" size="4">जगभरात राजकीय आणि सामाजिक उलथापालथ कपड्यांच्या कथेला नाट्यमय वळण द्यायला कारणीभूत झालेली आहे. उदाहरणादाखल बघायचे तर युरोपात सामान्यांचे समजले जाणारे रंग आणि इतर वैशिष्ट्ये फ्रेंच राज्यक्रान्तीनंतर (१७९० चे दशक) अमीर उमरावांच्या कपड्यांमध्ये मानाचे स्थान मिळवून बसली.</font></p><p style="background-color: white; color: #323232; margin: 0.5em 0px; padding: 0px;"><font face="times" size="4">आपल्याकडचे उदाहरण बघायचे तर स्वदेशीच्या चळवळीतून प्रतिष्ठा पावलेले जाडेभरडे खादीचे कापड तत्व म्हणून अनेक एतद्देशीय श्रीमंतांनीही आपलेसे केले. स्वातंत्र्यानंतर आपली तत्वे सिद्ध करायला खादीच्या कपड्यांचा वापर सुरू झाला. या कपड्यांशिवाय शिवाय राजकारणात प्रवेश मिळत नसावा अशी शंका यावी इतके सगळे राजकीय नेते खादीमय असत, अजूनही असतात.</font></p><p style="background-color: white; color: #323232; margin: 0.5em 0px; padding: 0px;"><font face="times" size="4">या सगळ्यामुळे खादीमध्येच भरपूर वैविध्य मिळायला लागले. मग खादीचे रंगीत कुडते हा चित्रकार, पत्रकार वगैरेंचा गणवेश होऊन गेला. तर स्व. पंतप्रधान इंदिरा गांधींमुळे हातमागाच्या साड्या हा भारतीय विदुषींचा गणवेश झाला.</font></p><p style="background-color: white; color: #323232; margin: 0.5em 0px; padding: 0px;"><font face="times" size="4">कृत्रिम धागे, ते रंगवायच्या पद्धती, कृत्रिम डाय यांच्यामुळे आधीपर्यंत न मिळालेल्या रंगांच्या छटा कपड्यांच्यात मिळू लागल्या. महायुद्धांनी बदललेले जगाचे संदर्भ आणि आधुनिक चित्रकलेचा उदय यांनी पाश्चिमात्य जगाची सौंदर्यदृष्टी बऱ्याच प्रमाणात बदलली. आजवर कपड्यांमध्ये न बघितलेले आकार १९५०-६० मध्ये कपड्यांमध्ये आले.</font></p><p style="background-color: white; color: #323232; margin: 0.5em 0px; padding: 0px;"><font face="times" size="4">१९६०-७० च्या दशकात उदयाला आलेली हिप्पी विचारसरणी, त्यांचे संगीत आणि त्यांचा कपड्यांवर पडलेला प्रभाव हे सामाजिक तत्वज्ञान आणि कपडे यांची सांगड घातले गेलेले आधुनिक काळातले सगळ्यात मोठ्ठे उदाहरण म्हणता येईल. अमेरिकेत उदय झालेल्या या विचारसरणीच्या मुळाशी आशियाई तत्वज्ञान, युरोपातली सामान्यांची वा भटक्यांची जीवनशैली असे धागे होते. पूर्व युरोपातले विशिष्ट भरतकाम केलेले पारंपरिक शर्टस, भारतातले बांधणी पद्धतीने रंगवलेले कापड, सैलसर कुडते अश्या सगळ्या गोष्टी हिप्पी लोकांच्या कपड्यांच्यातही दिसून येतात.<br /><img alt="new-hi_201812173435.jpg" height="240" src="https://www.maitrin.com/system/files/users/user59/new-hi_201812173435.jpg" style="border: 0px;" title="Hippy clothing" width="320" /></font></p><p style="background-color: white; color: #323232; margin: 0.5em 0px; padding: 0px;"><font face="times" size="4">गेल्या पंचवीसतीस वर्षात जगभरात वाढत चाललेल्या मूलतत्त्ववादी कट्टर विचारामुळे अनेकांना आपापल्या कळपाच्या (धर्म, पंथ, जात इत्यादी) खुणा अंगावर बाळगणे अनिवार्य वाटू लागले आहे. याची अनेक ढळढळीत उदाहरणे आपण आपल्या आजूबाजूला बघत असतोच.</font></p><p style="background-color: white; color: #323232; margin: 0.5em 0px; padding: 0px;"><font face="times" size="4">आपल्या अंगावरच्या प्रत्येक वस्तूच्या मागे अशी एकेक कथा आहे. आपण रोज आपल्या अंगावर उद्याच्या इतिहासाचे एकेक पान लेऊन वावरत आहोत.</font></p><p style="background-color: white; color: #323232; margin: 0.5em 0px; padding: 0px;"><font face="times" size="4">गेल्या वर्षभरात कपड्यांच्या इतिहासाची काही मोजकी पाने वाचकांसमोर मांडली. अजून गंमतीजंमतीची बरीच पाने आहेत. परंतु आता थांबायला हवे. माणसाच्या कातडीवरचे आवरण आणि त्याचा इतिहास हे मानवाच्या इतिहासातले अतिशय महत्वाचे प्रकरण आहे ही जाणीव करून देत या लेखमालेचा समारोप करत आहे. सर्व वाचकांचे मनापासून आभार.</font></p><p style="background-color: white; color: #323232; margin: 0.5em 0px; padding: 0px;"><font face="times" size="4">- नी<br />(दैनिक लोकमत - सखी पुरवणी - डिसेंबर २०१८ मधे प्रकाशित)<br /><a href="http://www.lokmat.com/sakhi/yet-another-history-page-clothes/" style="font-family: Times; font-size: medium; font-weight: 700;" target="_blank">अजून थोडी इतिहासाची पानं</a><span style="color: #1b1a1a; font-family: Times; font-size: medium; font-weight: 700;"> - २५ डिसेंबर </span></font></p>NeeDhaPahttp://www.blogger.com/profile/17934841959057049889noreply@blogger.com0tag:blogger.com,1999:blog-6255538695044975848.post-41748603666194713962020-06-12T16:30:00.002+05:302020-07-10T18:21:49.934+05:30प्रमोदबन - २<div dir="ltr" style="text-align: left;" trbidi="on">
<div style="background-color: white; color: #1d2129; font-family: system-ui, -apple-system, system-ui, ".SFNSText-Regular", sans-serif; margin: 0px 0px 6px;">
<span style="font-size: medium;">प्रमोदबनच्या घरात दार उघडल्या उघडल्या समोरच्या खिडकीला लागून कडाप्पा होता. म्हणजे भिंतीत बसवलेला ओटा होता ज्याचा वापर एखाद्या साइड टेबलसारखा होत असे. त्याच्या खाली भिंतीमध्ये चपला ठेवायचे शेल्फ होते. त्याचे नाव कडाप्पा कारण त्या ओट्याला वरती कडाप्पा घातलेला होता. तसा तो स्वैपाकघरातही ओट्याला आणि भांडी ठेवायच्या फडताळसदृश जागेला घातलेला होता. पण स्वैपाकघरात होते ते ओटा आणि शेल्फ. हा बाहेर होता त्याचेच नाव कडाप्पा. त्या कडाप्प्यावर बसून गोष्टीचं पुस्तक वाचणे हा मला अक्षरओळख झाली तेव्हापासूनचा आवडता उद्योग होता. पुढे जेव्हा फोन आला आणि त्याची प्राणप्रतिष्ठा कडाप्प्यावर झाली. आई जशी मावशीशी भरपूर वेळ फोनवर बोले तसेच आपणही कडाप्प्यावर बसून फोनवर बोलत बसावे असे मला नेहमी वाटायचे. आम्ही पुरेशी वर्षे त्या घरात राह्यलो असतो तर घडलेही असते. फोननंतर टिव्ही आला आणि टिव्ही बघायची माझी जागा मी कडाप्प्यावर नक्की केली. आईने घर एक्के घर हा मंत्र टाकून दिला तेव्हापासून मग कडाप्प्याचा वापर निरोपानिरोपीसाठीही होऊ लागला. 'यायला उशीर होईल', 'भात लावायचा आहे', 'मी वरती लीनाकडे खेळायला गेले आहे', 'नीरजाला स्काऊटला सोडून मी शशीकडे जातो.' वगैरे निरोप आई, बाबा, मी, अधूनमधून असणारे आजी आणि बापू एकमेकांना लिहून ठेवत असू. दार उघडल्यावर समोर चपला काढताना समोरच निरोप दिसल्याने, "मी वाचलाच नाही." वगैरे बहाणे करताच येऊ नयेत म्हणून तो बाहेरच्या खोलीत, कडाप्प्यावर लिहिला जाई. ही आयडिया बहुतेकतरी आईची असावी.<br />बाहेरचे कुणी आले की बारक्या पोरांना घरात पिटाळणे हे जनरितीप्रमाणे आमच्याही घरात होते. मग ते बाहेरचे कितीही इंटरेस्टिंग का असेनात. मला वाटायचे आपण कडाप्प्याखाली लपलो तर आपल्याला पिटाळणार नाहीत आतमधे. पण मी पडले बिचारी एकटीच. माझ्याकडे दुर्लक्षच होत नसे कधी. पिटाऴल्यानंतर मी जायचे ते कडाप्प्यानंतरच्या महत्वाच्या दुसऱ्या जागेत म्हणजे सर्कशीच्या पडद्यामागे. त्या काळच्या बिल्डींगींमधे भिंतीला काटकोनात दुसरी दोन अडीच फुट खोल भिंत घालून मग त्यावरती माळ्याची स्लॅब घालत असत. खाली जे तयार होई त्याला आजकालच्या भाषेत क्लॉजेट स्पेस म्हणता येईल. अशी एक जागा होती स्वैपाकघरात. तिथे खाली वर्षाचे धान्य भरलेले डबेडुबे ठेवलेले होते. अजूनही इतर अनेक गोष्टी होत्या. माझे शाळेचे दप्तर तिथे असायचे. ती जागा पडदा टाकून झाकलेली होती. माझ्या तेव्हाच्या वयाला अनुसरून विविध कार्टून प्राणी छापलेल्या कापडाचा तो लांबरूंद पडदा होता. तो सर्कशीचा पडदा. पिटाऴल्यानंतर मी त्या पडद्याआड जाऊन बसे कारण बाहेर हॉलमधे काय बोलतायत हे तिथे व्यवस्थित ऐकू यायचे. कधी कधी स्वैपाकघरातून पिटाळली गेल्यावरही मी नजरा चुकवून पडद्यामागे जाऊन बसायचे. मी लहान असल्याने आईवडील आपल्यापेक्षा कावळे असतात हे मला तेव्हा माहित नव्हते. मला कळू नये असे काहीही इंटरेस्टिंग बोलायचे असेल तर आलेल्या लोकांशी अचानक इंग्लिशमधे बोलले जाई. माझ्या कानावर पडण्यासारखे असे ते तद्दन कंटाळवाणेच असे.<br />या छापलेल्या सर्कशीच्या पडद्याआड मी बरेच उद्योग केलेत. सर्कशीचाच पडदा. असर तो होनेवाला था! लालूकाका - म्हणजे माझा धाकटा काका - त्याने मस्कतहून आणलेले एकदम मस्त खोडरबर आणि टोकयंत्र, त्याने आणलेल्या रंगीत पेन्सिली, कुणीतरी भेट म्हणून दिलेली गोष्टींची पुस्तके आणि असेच बरेच काही जे मला शाळेत नेऊन खराब करायचे नाही असे सांगितले जायचे त्यातल्या दप्तरात मावण्यासारख्या त्या सगळ्या गोष्टी मी दप्तरात भरून शाळेत नेऊन मिरवायचे. हा उद्योग सर्कशीच्या पडद्याआडच केला जायचा. गोष्टीचे पुस्तक कपड्यात लपवून 'ध्यानमंदीरात' जाणे या उद्योगातही हा पडदा महत्वपूर्ण कामगिरी निभावायाचा. अर्थात यातले सगळे पकडले जायचे. मग 'प्रेमळ' भाषेत माझे समुपदेशन व्हायचे. त्या समुपदेशनानंतर, देवापुढे उभे राहून 'मी चुकले' असं म्हणायची खडतर शिक्षा व्हायची. त्यानंतर डोळे गाळायला मग सर्कशीचा पडदाच असायचा. तिथली ऊब आणि अंधुक उजेड मला बरे वाटायला लावायचा.<br /> खिडकीपाशी कडाप्प्यावर बसून पुस्तके वाचणारी मी हे स्वप्न कधीतरी पुरे करायचे आहेच. त्यासाठी आणि एकूणच जगण्याची धडपड करताना मधे मधे हातपाय आत वळवून जगाशी संपर्क बंद करून, स्वत:च्या आत उतरत, स्वत:ला सावरत, स्वत:ला बरे करत थोडे थांबायचे असते तेव्हा मनातल्या मनात तो सर्कशीचा पडदा मी आजही गुंडाळून घेते.</span></div>
<div style="background-color: white; color: #1d2129; font-family: system-ui, -apple-system, system-ui, ".SFNSText-Regular", sans-serif; margin: 6px 0px;">
<span style="font-size: medium;">- नी</span></div>
</div>
NeeDhaPahttp://www.blogger.com/profile/17934841959057049889noreply@blogger.com0tag:blogger.com,1999:blog-6255538695044975848.post-76517158681726915562020-06-10T12:28:00.003+05:302020-09-06T23:37:23.379+05:30कापडाचोपडाच्या गोष्टी - ११. शब्देविण संवादु<p style="background-color: white; color: #323232; font-family: "myriad pro", myriad, "trebuchet ms", arial, helvetica, sans-serif; margin: 0.5em 0px; padding: 0px;"><font size="4">“बाह्य सौंदर्याला अर्थ नाही. मनाचे सौंदर्य महत्वाचे.” सोशल मिडियावर एका ढुढ्ढाचार्यांनी ठामपणे आपले मत मांडले. मग कातडी आणि त्यावरच्या आवरणाकडे लक्ष देणाऱ्या बायकामुलींच्या गाभ्यात कांदेबटाटे आणि दुष्टपणा ठासून भरलेला असतो तो कसा हे सांगणाऱ्या प्रतिक्रियांचा त्या मतावर पाऊस पडू लागला.</font></p><p style="background-color: white; color: #323232; font-family: "myriad pro", myriad, "trebuchet ms", arial, helvetica, sans-serif; margin: 0.5em 0px; padding: 0px;"><font size="4">यात चुकीचे काही नाही. आपल्याला हेच शिकवलेले असते पहिल्यापासून. प्रत्यक्षात मात्र आपण उलट वागत असतो. कातडी आणि आवरणावरूनच व्यक्तीचे मोजमाप करत असतो.</font></p><p style="background-color: white; color: #323232; font-family: "myriad pro", myriad, "trebuchet ms", arial, helvetica, sans-serif; margin: 0.5em 0px; padding: 0px;"><font size="4">जीन्स घातलेली मुलगी म्हणजे स्वैपाक करता येत नसणार. लिपस्टिक लावली की बायकांचा मनमिळावूपणा गायब होतो. व्यवस्थित मेकअप केला असेल तर ललना माठ असणार. मंगळसूत्र घातलं की संस्कारच संस्कार. मिनी स्कर्ट किंवा शॉर्ट ड्रेस असेल तर बया छचोर. हे आणि असे हजारो आडाखे. यात गाव, शहर, वर्तुळ याप्रमाणे थोडे इकडेतिकडे इतकंच. पण आडाखे असतातच. खरंतर नुसते आडाखे नाहीत तर हे त्यांच्यासाठी अगदी काळ्या दगडावरच्या रेघेसारखं ठाम वैश्विक सत्य असतं.</font></p><p style="background-color: white; color: #323232; font-family: "myriad pro", myriad, "trebuchet ms", arial, helvetica, sans-serif; margin: 0.5em 0px; padding: 0px;"><font size="4">हे आडाखे खरे ठरवणारी जेवढी उदाहरणे तेवढीच खोटी ठरवणारीही उदाहरणे असतातच. तरीही आवरण काहीच सांगत नाही हेही खरे नव्हे. आवरण आणि गाभा यांचं नातं इतकं वरवरचं, इतकं एकास एक प्रकारचं नसतं.</font></p><p style="background-color: white; color: #323232; font-family: "myriad pro", myriad, "trebuchet ms", arial, helvetica, sans-serif; margin: 0.5em 0px; padding: 0px;"><font size="4">माणसाची राहणी हा पूर्ण व्यक्तिमत्वाचा आरसा असतो,एखाददुसऱ्या वैशिष्ट्याचा नाही. हे माणसाचे व्यक्तिमत्व जनुकीय मांडणीबरोबरच जन्मापासून असलेली परिस्थिती, घटना, बदल, स्वभाव, आजूबाजूचे वातावरण आणि माणसे या आणि अश्या हजारो लहानमोठ्या गोष्टींचे बनलेले असते, बदलत असते. या गुंतागुंतीच्या व्यक्तिमत्वाचे प्रतिबिंब माणसाच्या कपडे-दागिने-चपला-त्वचा-केस या सर्व गोष्टींबद्दलच्या निर्णयामध्ये पडते.</font></p><p style="background-color: white; color: #323232; font-family: "myriad pro", myriad, "trebuchet ms", arial, helvetica, sans-serif; margin: 0.5em 0px; padding: 0px;"><font size="4">यामुळेच एकाच वर्गात असलेली मुले गणवेश नसेल तर वेगवेगळी दिसतात. एकाच ठिकाणी काम करणाऱ्या स्त्रियांच्या राहणीमध्ये प्रत्येकीचा आपापला बाज असतो. एकाच घरात राहणारी एक पिढी कपड्याचोपड्यांच्या बाबतीत एकमेकांपेक्षा खूप वेगळी असते.</font></p><p style="background-color: white; color: #323232; font-family: "myriad pro", myriad, "trebuchet ms", arial, helvetica, sans-serif; margin: 0.5em 0px; padding: 0px;"><font size="4">अंगावरचे कपडे, राहणी आणि त्यावरून बांधलेले आडाखे यांचा संबंध नाही असेही नाही आणि ही चोख वस्तुस्थितीही म्हणता येणार नाही. हे आडाखे म्हणजे शक्यता असतात. माणूस पहिल्यांदा समोर आला की त्याला वा तिला जोखण्यासाठी गृहीत धरलेल्या शक्यता.</font></p><p style="background-color: white; color: #323232; font-family: "myriad pro", myriad, "trebuchet ms", arial, helvetica, sans-serif; margin: 0.5em 0px; padding: 0px;"><font size="4">मात्र इतिहासात डोकावून बघितले तर या कपडे वाचण्याच्या आणि समजण्याच्या प्रक्रियेमध्ये विविध गमतीजमती बघायला मिळतील.</font></p><p style="background-color: white; color: #323232; font-family: "myriad pro", myriad, "trebuchet ms", arial, helvetica, sans-serif; margin: 0.5em 0px; padding: 0px;"><font size="4">सगळ्यात पहिली गोष्ट म्हणजे माणसाचे लिंग. राहणी व घातलेल्या कपड्यांवरून व्यक्ती स्त्री आहे वा पुरुष आहे हे कळते. कोणाला मुलगा म्हणायचं आणि कोणाला मुलगी हे आपल्याला कळायला लागलं तेव्हापासून माहिती आहे. पण नीट विचार केला तर लक्षात येईल की हि लिंगनिश्चिती केवळ राहणी, घातलेले कपडे यांच्यावरूनच आहे. लिंगनिश्चिती आणि कपडे यांचा संबंध जोडला गेला आणि मग तो नियमही झाला. त्यामुळे इथे कपडे हे चक्क स्त्री वा पुरुष असण्याचे चिन्ह वा प्रतीक म्हणून येतात.<br /><img alt="452px-Vintage_photo_of_an_Indian_Grandfather_and_two_young_kids.jpg" height="480" src="https://www.maitrin.com/system/files/users/user59/452px-Vintage_photo_of_an_Indian_Grandfather_and_two_young_kids.jpg" style="border: 0px;" width="362" /></font></p><p style="background-color: white; color: #323232; font-family: "myriad pro", myriad, "trebuchet ms", arial, helvetica, sans-serif; margin: 0.5em 0px; padding: 0px;"><font size="4"><img alt="School_going_Indian_boys_in_the_1910s.jpg" height="305" src="https://www.maitrin.com/system/files/users/user59/School_going_Indian_boys_in_the_1910s.jpg" style="border: 0px;" width="480" /><br />दुसरी महत्वाची गोष्ट असते ती म्हणजे वय. जगातल्या बहुतेक संस्कृतींमध्ये मूल चालायला लागेतो, त्याच्या आठवणी सुरू होईतो बाळ मुलगी आहे की मुलगा हे स्पष्ट करणारे कपडे क्वचित वापरले जातात. झबली, टोपडी, कुंच्या तसेच वाळे, मनगट्या वगैरे बाळलेणी ही दोघांनाही सारखीच घातली जातात. मानवजन्म आधी मग लिंगभाव हे अधोरेखित करणारी ही पद्धत आता मुलग्यांसाठी निळा रंग आणि मुलींसाठी गुलाबी रंग असल्या अमेरिकन पद्धतीने पुसून काढली जातेय. प्रबोधनकाळादरम्यान युरोपात मुलगे पाचसहा वर्षांचे झाले की त्यांना झगा वा झबलंसदृश कपडे जाऊन ब्रीचेस म्हणजे गुडघ्यापर्यंतच्या पॅन्टस घातल्या जात. अमीरउमरावांच्या घरांमध्ये मुलाला पहिल्या ब्रीचेस देण्याचा सोहळा केला जाई. त्याला ब्रीचिंग असे म्हणत.</font></p><p style="background-color: white; color: #323232; font-family: "myriad pro", myriad, "trebuchet ms", arial, helvetica, sans-serif; margin: 0.5em 0px; padding: 0px;"><font size="4">जगभरात लहान मुले वयात आल्यानंतर कपड्यांची पद्धत, प्रकार बदलला जातो. त्याचे विविध जागी आणि विविध काळात तपशील वेगवेगळे आहेत पण हे होते नक्की. आपल्याकडे पूर्वी मुलींची साडी नेसण्याची सुरुवात व्हायची. मुलीला पदर येणे म्हणजे मुलगी मोठी होणे हा वाकप्रचारही याच बदलाशी निगडित आहे. लहान मुलगी ते षोडशा या रूपांतरामध्ये वयाबरोबर स्कर्टची लांबी वाढत जाणे हे ही युरोपियन व अमेरिकन इतिहासात दिसून येते. अगदी हल्लीहल्ली पर्यंत आपल्याकडेही वयात येताना हाफपँट ते फुलपँट असा मुलांचा प्रवास होत होता. मुलींचा स्कर्ट ते पंजाबी ड्रेस असा प्रवास होत होता.</font></p><p style="background-color: white; color: #323232; font-family: "myriad pro", myriad, "trebuchet ms", arial, helvetica, sans-serif; margin: 0.5em 0px; padding: 0px;"><font size="4">यानंतर तिसरी महत्वाची गोष्ट येते ती म्हणजे समाजातले स्थान दर्शवणे. समाजातल्या उतरंडीवरचे स्थान हे वेगवेगळ्या गोष्टींवर अवलंबून असते. व्यवसाय, व्यावसायिक स्थान, घराणे, जात, वैवाहिक स्थिती, आर्थिक स्थिती या सगळ्या गोष्टी माणसाचे समाजातले स्थान ठरवतात. जगभर वेगवेगळ्या काळात आणि प्रदेशात या सर्व गोष्टी वेगवेगळ्या प्रकारे कपड्यांमधून दाखवल्या गेलेल्या आहेत. अमुक जातीच्या पगड्या आणि स्त्रियांची साडी नेसण्याची पद्धत, एखाद्या पदाची वस्त्रे वा गणवेश, स्त्रियांच्या गळ्यातले मंगळसूत्र, स्त्रियांचे लाल आलवण, ब्राह्मणांचे जानवे, भिकबाळीचा मान, किनखापाची वस्त्रे, सम्राज्ञीच्याच पायात असणारे सोन्याचे पैंजण ही काही भारतीय उदाहरणे. प्राचीन रोमन काळात टोगा या वस्त्राचा मान असलेले महत्वाचे पुरुष, ठराविक प्रकारचे रेशीम वापरण्याची परवानगी असलेले चौदाव्या शतकातले इंग्लंडमधले अमीरउमराव, या संदर्भातले चौदाव्या शतकातले इंग्लंडमधले नियम, ठराविक प्रकारची नक्षी असलेले कपडे वापरायची परवानगी असलेले आफ्रिकेतील एका जमातीचे राजे इत्यादी काही देशोदेशीची उदाहरणे.</font></p><p style="background-color: white; color: #323232; font-family: "myriad pro", myriad, "trebuchet ms", arial, helvetica, sans-serif; margin: 0.5em 0px; padding: 0px;"><font size="4">लिंग, वय, सामाजिक स्थान याला धरून येणारे राहणीचे नियम, बदलाचे सोहळे, फरक हे सगळे बदलत बदलत आता इतिहासजमा झालेले आहे. जीवशास्त्रीय लिंगाचे चिन्ह म्हणून येणारे कपडे हे प्रकरण कालबाह्य होण्याकडे मुंगीच्या गतीने वाटचाल सुरू झालेली आहे. समाजातले त्या त्या लिंगाच्या व्यक्तींचे काम किंवा सामाजिक अस्तित्व यात होत गेलेले बदल याला कारणीभूत आहेत. लहान मुले आणि तरुण मंडळी यांच्या कपड्यांच्यातले फरक आता तितके स्पष्टपणे दिसत नाहीत. लहान मुलांना स्वतंत्र व्यक्ती म्हणून गणले जाणे आणि लहान मुलांचे बाल्य गायब होणे या दोन्ही गोष्टींची हि नांदी आहे. ठराविक व्यावसायिक गणवेश सोडले तर सामाजिक स्थानाप्रमाणे कपडे घालण्याचे कायदे निघून गेलेले आहेत. हे समानतेकडे एक पाऊल म्हणून बघता येऊ शकते.</font></p><p style="background-color: white; color: #323232; font-family: "myriad pro", myriad, "trebuchet ms", arial, helvetica, sans-serif; margin: 0.5em 0px; padding: 0px;"><font size="4">माणसाने कापड, रंग यांच्या साहाय्याने शरीर झाकायला आणि सजवायला सुरू केले तेव्हापासून कातडीवरचे आवरण हे त्या माणसाबद्दल बरंच काही सांगणारी दृश्यभाषा आहे. आणि ती वाचायला शिकणं ही मजेची गोष्ट आहे.</font></p><p style="background-color: white; color: #323232; font-family: "myriad pro", myriad, "trebuchet ms", arial, helvetica, sans-serif; margin: 0.5em 0px; padding: 0px;"><font size="4">- नी<br />(दैनिक लोकमत - सखी पुरवणी - नोव्हेंबर २०१८ मधे प्रकाशित)<br /><span style="color: #1d2129; font-family: Times; font-size: medium; font-weight: 700;"><a href="http://www.lokmat.com/sakhi/costume-makes-wordless-dialogue-it-intresting-understand-communication/" target="_blank">शब्देविण संवादु!</a> - २७ </span><span id="docs-internal-guid-bad541b3-7fff-6bd5-11dc-b6776af4b87f" style="color: #1b1a1a; font-family: Times, "Times New Roman", serif; font-size: medium; font-weight: 700;"><span style="font-variant-east-asian: normal; font-variant-numeric: normal; vertical-align: baseline; white-space: pre-wrap;">नोव्हेंबर </span></span></font></p>NeeDhaPahttp://www.blogger.com/profile/17934841959057049889noreply@blogger.com0tag:blogger.com,1999:blog-6255538695044975848.post-70379852469365012822020-06-07T19:50:00.003+05:302020-09-06T23:36:58.685+05:30कापडाचोपडाच्या गोष्टी - १०. साधेपणाच्या नोंदी<div>“ती कार्यकर्ती आहे? वाटत नाही अजिबात. साडी पाह्यलीस का तिची? कॉटन बिटन नाहीये. व्यवस्थित फुलांचं डिझाईन आहे आणि नायलॉनची दिसते आहे. कार्यकर्तीचा साधेपणा कुठेय यात? ” ठकूच्या कार्यकर्त्या मैत्रीणीबद्दल कुणी तरी कुजबुजलं. कुजबूज काकू पण कार्यकर्त्या होत्या. त्यांचा कार्यकर्ती म्हणून गणवेश एकदम मान्यताप्राप्त होता. मस्तपैकी हातमागावरची साधी कॉटन साडी नेसल्या होत्या. ठकूच्या मैत्रिणीची साडी चारशे रुपयांची आणि कुजबूज काकूंची साधी साडी हातमागाची म्हणजे हजार दीडहजाराच्या घरातली तरी असावीच. ठकूने हसून खांदे उडवले. </div><div><br /></div><div>सुती कपडे, सुती साड्या, साडी व इतर भारतीय कपडे, मळखाऊ रंग, छोटे दागिने, कोल्हापुरी चपला या सगळ्या वस्तू साधेपणाचे मानक समजल्या जातात. </div><div><br /></div><div>तसेच आजच्या ताज्या ताज्या फॅशनला धरून राहणी नसणे, कपडे अंगभर असणे, चारचौघांच्यात मिसळून जाणारी राहणी, नजरेत न खुपणारे किंवा वेगळे उठून न दिसणारे असे रंग आणि आकार, शरीराचे आकार उकार अधोरेखित न करणारे, जाम्यानिम्यावर फारसा खर्च न करणे, कष्ट न करणे किंवा केलेच तर केलेला खर्च आणि कष्ट कळू न देणारे कपडे व इतर वस्तू, पटकन आवरून होईल असा वेष आणि केस, मेकअप नाही किंवा असेल तर दिसत नाही अश्या सगळ्या गोष्टींना साधेपणाचा शिक्का आहे. पैसे आणि वेळेत काटकसर ज्या जामानिम्यात होते ते साधे असा याचा अर्थ. </div><div><br /></div><div>पण कार्यकर्त्या बाईचा असो वा घरगुती बाईचा साधेपणा हा हातमागाच्या सुती साडीतच असतो वगैरे गणिते नाटकासिनेमांचे कपडे ठरवताना ठकूला सततच ऐकायला लागतात. ठराविक प्रकारच्या व्यक्तिरेखा आणि त्यांच्या साधेपणाचे ठराविक गणवेश याची कोष्टकं आपल्याकडे पक्की आहेत. </div><div><br /></div><div>कशी ठरली असतील ही कोष्टकं? काहीच दशकांपूर्वीपर्यंत हातमाग आणि यंत्रमाग दोन्हींवर तयार होणारे कापड हे सुती, रेशमी किंवा लोकरीचे असे. रेशीम वा लोकर या दोन्हीचे नैसर्गिक उत्पादन कापसापेक्षा कमी. तेही ठराविक प्रदेशांपुरतेच. त्यातून मिळणारे कापड अजूनच कमी. त्यामुळे अर्थातच रेशमी दुर्मिळ आणि म्हणून महागडे प्रकरण. लोकर रेशमापेक्षा सहज मिळणारी पण सगळ्या ऋतूंमध्ये चालण्यासारखी नाही. तस्मात तीही ठेवणीपुरतीच. त्यामुळे सामान्य माणसांसाठी रोजच्या वापरात सुती कपडेच असत. लग्नाकार्यापुरते, पुजेबिजेपुरते एखाद दुसरे ठेवणीतले रेशमी वस्त्र असे. क्वचित इतर कार्यक्रमांसाठी जायला लागलेच तर एखाददुसरी जरा चांगल्यातली सुती आणि जरीच्या चार रेघा असलेली साडी असे. काठाच्या खणाच्या चारदोन चोळ्या त्यातली एखादी जरीची. असलेल्या साड्यांवर त्याच आलटून पालटून घातल्या जात. चोळ्या जाऊन ब्लाऊजेस आली तरी प्रकार तोच. </div><div><br /></div><div>कापडांसाठीचा नैसर्गिक कच्चा माल अगदी कापूस म्हणले तरी एका मर्यादेबाहेर उपलब्ध होत नाहीच. त्यामुळे अर्थातच सर्वसामान्यांकडे असलेली कपड्यांची संख्याही मर्यादित असे. सुती कपडे म्हणजे साधेपणा हे प्रकरण तेव्हापासूनचे. यात नंतर खादीचा काळ आला. मग काय रंगवलेले काठ, जरीकाडी अजिबात नाही अशी जाडीभरडी साडी ही साधेपणाची परिसीमाच झाली. </div><div><br /></div><div>या वातावरणात नायलॉन, पॉलिएस्टर वगैरेंनी प्रवेश केला. वेगळे कापड आणि त्यात रंग, छपाई इत्यादींमध्ये नाविन्य, दिसायला रेशमी पण रेशमाची किंमत नाही अश्या विविध चमत्कृतीपूर्ण घटनांनी भरलेली साडी ही भलतीच फॅशनेबल मानली जाऊ लागली आणि सुती किंवा खादी साड्यांना साधेपणाबरोबर जुनाटपणाचा, पोक्तपणाचा शिक्का मिळाला. </div><div><br /></div><div>कुठलीही नवी फॅशन समाजाच्या वरच्या समजल्या जाणाऱ्या, आर्थिक रित्या बलाढ्य असलेल्या वर्गात लोकप्रिय होते आणि मग ‘महाजनो येन गत:’ प्रमाणे इतर लोक अनुकरण करू लागतात. त्यामुळे अर्थातच जुन्या झालेल्या फॅशन्स वापरणारे लोक हे समाजाच्या खालच्या पायरीवर समजले जातात. ज्यांना नवीन फॅशन परवडत नाही असे ते साधे लोक असे मानले जाते. </div><div><br /></div><div>सिंथेटिकचे नाविन्य ओसरले, कुठल्याही मिश्रणाविना, प्रक्रियेविना शुद्ध सुती कापड ही परीकथा होउन बसली, हातमागावरचे कपडे जवळपास दुर्मिळ झाले पण तरी कॉटनची साडी म्हणजे साधी आणि पोक्त या संकल्पनेने आपली जागा अजून पूर्णपणे सोडलेली नाही. कार्यकर्तीचा अपेक्षित गणवेश अजून तरी बदलला नाहीये. </div><div><br /></div><div>कार्यकर्ती गणवेशातली हातमागाची कॉटनची साडी स्वस्त नसते. तिचे शंभर चोचले असतात. रंग सांभाळण्यासाठी ड्रायक्लीनच करा नाहीतर धुवायची तर वेगळी धुवा, हाताने घुळुघुळु गोंजारतच धुवा आणि सावलीतच सुकवा. मग स्टार्च करा. आणि हे एवढं सगळं फक्त एका दिवसाच्या वापरापुरते. परत वापरायची तर सगळा लूप परत. अशी चार वेळा धुवा मग रंगांचं भूत होणं ठरलेलंच. तर एकीकडे सिंथेटिक साडी स्वस्त, धुवायला सोपी, वाळते पटकन, इस्त्री बिस्त्री लागत नाही आणि साधारणतः कशीही धुतली तरी कल्पांतापर्यंत रंगाला, कापडाला ढिम्म काही होत नाही. सिंथेटिक साडी सगळ्या दृष्टीने हातमाग कॉटनच्या साडीपेक्षा सोपी पडते. </div><div><br /></div><div>ठकूच्या कार्यकर्त्या मैत्रिणीचे म्हणणे हेच आहे. तिच्यासाठी हाच सोपेपणा म्हणजे साधेपणा आहे. अजून दुसरं म्हणजे स्वस्त, सोपी, टिकाऊ आणि तरीही रंगीत अशी सिंथेटिक साडी आज घडीला ग्रामीण भागात तरी साडी नेसणाऱ्या प्रत्येकीने आपलीशी केली आहे. अश्या भागात सामाजिक काम करताना हातमागाची कॉटन साडी नेसून आलेल्या बाईपेक्षा त्यांच्यासारखीच साडी नेसणारी बाई बायकांना जवळची वाटते. आपल्यासारखीच साधी आहे ही हिला कळेल माझं काय म्हणणं आहे ते हा विश्वास त्यांच्या मनात निर्माण होतो. त्यांच्यापर्यंत पोचताना हा नसलेला फरक तिचे बरेच काम करून देतो. तिच्या परिघात हाच साधेपणा आहे. आणि अशी साधी राहणी ही तिच्या कामाची गरज आहे. </div><div><br /></div><div>साधी राहणी या गोष्टीचे आयाम ज्याच्या त्याच्या आर्थिक, सामाजिक परिस्थिती, वय, व्यवसाय, प्रदेश याला धरून बदलत असतात. पण साधेपणाचा आग्रह असतोच. साधेपणाच का? कारण आपल्या देशाला साधेपणाचे किंवा साधेपणा या शब्दाचे विचित्र आकर्षण आहे. दिसणे, राहणी, कपडे आणि माणसाच्या गाभ्याचा काही संबंध नाही हे संतपरंपरेनेही सतत सांगितलं आहे. साधी राहणी उच्च विचारसरणी हा सुविचार पिढ्यानपिढ्या आपल्या डोक्यात घट्ट ठोकून बसवलेला आहे. आणि याचे बरोब्बर चुकीचे अर्थ आपण घेतलेले आहेत. </div><div><br /></div><div>साधे राह्यले की उच्च विचारसरणी आपोआप येतेच अंगात अशी आपली खात्री आहे. जसे चारचौघात शांत बसणारा माणूस खूप विचारी, ज्ञानी वगैरे समजला जातो तसा साधे राहणारा माणूस विश्वासार्ह असतो. साधे राहणाऱ्या माणसाला विषयाचं गांभिर्य कळतं. अशी बरीच समीकरणं आपल्याकडे आहेत. आणि त्यामुळेच आपल्याकडे साधेपणाचा दंभ आहे. दंभ आला की प्रदर्शन आले. ‘आम्ही किती साधे आहोत!’ हे जाहीर करत राहायची गरजही आली. साधेपणाचे हे असे अतोनात कौतुक आहे. </div><div><br /></div><div>खरंतर वेगवेगळ्या प्रकारे शरीर सजवणे ही मानवाची मूळ प्रवृत्ती आहे. वेगळ्या, नवीन वस्तू लेवून बघायला सगळ्यांनाच आवडते शक्यतो. पण ते शक्य असतेच असे नाही. सामाजिक चौकटी ते खिश्याची कुवत अशी अनेक कारणे असू शकतात. अश्या वेळेला साधेपणा उपयोगाला येतो. बहुतेकदा साधेपणा हे अभावग्रस्ततेवर घातलेले पांघरूण असते. क्वचित एखाद्या तत्वासाठी ठरवून गरजा कमी केल्यावर आलेला साधेपणा असतो. आणि खूप वेळेला साधेपणाचे प्रदर्शन असते. </div><div><br /></div><div>या साधेपणाच्या प्रदर्शनात राहणी आधी विचार नंतर असा घोळ झालेला असल्याने साधेपणा ही राखायची गोष्ट होते. साधेपणा राखणे काही सोप्पे काम नव्हे. त्यासाठी मग साधेपणाच्या गणवेशाच्या कोष्टकांची गरज भासतेच. डोळ्यात भरणार नाहीत असे पण तरी अगदीच टुकार दिसणार नाहीत असे रंग, पोत आणि कपड्यांचे आकार शोधायचे. साधेपणाला मॅचिंग असे तितकेच साधे दागिने वा इतर गोष्टी शोधायच्या. बर साधेपणा हवा असल्याने ते मॅचिंग केल्याचे कळताही कामा नये. म्हणजे कष्ट वाढले अजून. या सगळ्यात त्या उच्च विचारसरणीचं अंमळ राहूनच जातं आणि आपल्या साधेपणाच्या व्याख्येबाहेरचा जामानिमा दिसले की नाकं मुरडायला सुरुवात होते. मग ही तथाकथित साधी माणसे बायकांनी लावलेल्या लिप्स्टीक्स, बायकांचे पार्लरमध्ये जाणे वगैरे गोष्टींवर कुत्सितपणाच्या फोडणीसकट भरपूर विनोद करू लागतात. </div><div><br /></div><div>पण राहणीतला आपसूक साधेपणा, नाईलाजाचा साधेपणा आणि दाखवायचा साधेपणा वेगवेगळा जाणवतोच. यानेच माणसाच्या कातडीवरचे आवरण आणि त्याचा गाभा यांचे एकमेकांशी असलेले नाते अधोरेखित होते. या नात्याबद्दल पुढच्या वेळेला तपशिलात चर्चा करूया. </div><div><br /></div><div>आता दिवाळी तोंडावर आलीये. साधेपणाला ठेवा बाजूला. सणाचा आनंद गाभ्यापासून आवरणापर्यंत फुलूदेत. मस्त हसा आणि मस्त दिसा. शुभ दीपावली. </div><div><br /></div><div>- नी </div><div>(दैनिक लोकमत - सखी पुरवणी - ऑक्टोबर २०१८ मधे प्रकाशित)<br /><span style="background-color: white; color: #1b1a1a; font-family: Times, Times New Roman, serif; font-size: small; font-weight: 700;"><span style="color: #1d2129; font-weight: normal;"> </span></span><span style="background-color: white; color: #1b1a1a; font-family: Times, "Times New Roman", serif; font-size: small; font-weight: 700;"><span style="color: #1d2129;"><a href="http://www.lokmat.com/sakhi/aspects-simplicity/?fbclid=IwAR2l-4jFrkRpUVVa48bISAiSlTViqj9wwWD_M5OL1wBmMy_-OzEehdjYe10" target="_blank">साधेपणाच्या नोंदी</a></span><span style="color: #1d2129;"><a href="http://www.lokmat.com/sakhi/aspects-simplicity/?fbclid=IwAR2l-4jFrkRpUVVa48bISAiSlTViqj9wwWD_M5OL1wBmMy_-OzEehdjYe10" target="_blank"> </a>- </span></span><span style="background-color: white; color: #1d2129; font-family: Times, "Times New Roman", serif; font-size: small; font-weight: 700;">३० </span><span style="background-color: white; color: #222222; font-family: Times, "Times New Roman", serif; font-size: small; font-weight: 700;"><span id="docs-internal-guid-e3b0c6f3-7fff-cbc6-7445-d2662efed503"><span style="background-color: transparent; color: #434343; vertical-align: baseline; white-space: pre-wrap;">ऑ</span></span></span><span style="background-color: white; color: #222222; font-family: Times, "Times New Roman", serif; font-size: small; font-weight: 700;">क्टोबर </span></div>NeeDhaPahttp://www.blogger.com/profile/17934841959057049889noreply@blogger.com0tag:blogger.com,1999:blog-6255538695044975848.post-49466849736523899032020-06-07T19:36:00.003+05:302020-09-06T23:36:23.018+05:30कापडाचोपडाच्या गोष्टी - ९. कुत्यूरोद्योग<p style="background-color: white; color: #323232; font-family: "myriad pro", myriad, "trebuchet ms", arial, helvetica, sans-serif; font-size: 14px; margin: 0.5em 0px; padding: 0px;"><font face="times" size="4">“ पूर्वी दरबारात राजगायक वगैरे असायचे तसे राज-फॅशन डिझायनर्सही असतील ना गं ठकू? म्हणजे उदाहरणार्थ पहिल्या एलिझाबेथ राणीच्या दरबारात किंवा आपल्याकडे म्हणायचं तर पेशव्यांच्या दरबारात?” मकूचा प्रश्न गमतीशीर होता. ‘नक्की कुठून उत्तर सुरू करायचे?’ ठकू विचारात पडली.</font></p><p style="background-color: white; color: #323232; font-family: "myriad pro", myriad, "trebuchet ms", arial, helvetica, sans-serif; font-size: 14px; margin: 0.5em 0px; padding: 0px;"><font face="times" size="4">पूर्वी कसं व्हायचं, ‘मोठ्या वाड्यातल्या धाकल्या बाईसाहेबांचा शालू पाह्यला ना पर्वा लग्नात. मला तस्साच हवाय.’ असं सरदारीणबाईंच्या तोंडून यायचा अवकाश, त्यांची खास दासी आपल्या दासीजगतामधल्या ओळखीपाळखी वापरून मोठ्या वाड्यात नवीन आलेला शालू बनारसच्या कुठल्या मागावरून आला याचा पक्का शोध घ्याय्ची. आणि सरदारीणबाईंच्या पेटीत अजून एका शालूची भर पडायची.</font></p><p style="background-color: white; color: #323232; font-family: "myriad pro", myriad, "trebuchet ms", arial, helvetica, sans-serif; font-size: 14px; margin: 0.5em 0px; padding: 0px;"><font face="times" size="4">युरोपातही हेच घडायचं. अमिरउमरावांच्या पदरी उत्तम प्रकारचे शिंपीकाम, भरतकाम करणारे लोक असायचे. आवडलेल्या नवीन पद्धतीचे शिवणकाम, भरतकाम स्वत:कडेही असावे ही इच्छा तोंडातून निघाली की असेच खास दासी माहिती काढायची आणि हवे ते काम करवून घ्यायची.</font></p><p style="background-color: white; color: #323232; font-family: "myriad pro", myriad, "trebuchet ms", arial, helvetica, sans-serif; font-size: 14px; margin: 0.5em 0px; padding: 0px;"><font face="times" size="4">थोड्याफार फरकाने हे असंच घडत शरीर सजावण्याच्या इतिहासाची कथा पुढे जात राहते. पण कपडे, कापडे, विणकाम, भरतकाम, दागिने घडवण्याची कला या आणि अश्या अनेक गोष्टींचा मिळून एक उद्योग, एक जग आहे. त्याच्या मुळाशी जाऊन बघितलं तर मकूच्या प्रश्नाचं उत्तर मिळायची शक्यता.</font></p><p style="background-color: white; color: #323232; font-family: "myriad pro", myriad, "trebuchet ms", arial, helvetica, sans-serif; font-size: 14px; margin: 0.5em 0px; padding: 0px;"><font face="times" size="4">युरोपियन प्रबोधनकाळाच्या अखेरीस बराच काळ युरोपचे राजकीय व आर्थिक सत्ताकेंद्र स्पेन होते. चौदावा लुई जेव्हा फ्रान्सच्या गादीवर आला तेव्हा कपड्यांच्या फॅशनमध्ये स्पेन अग्रेसर होते, तर उंची कापडे, महागड्या वस्तू हे युरोपात वेगवेगळ्या ठिकाणाहून फ्रान्समध्ये आणले जात होते. स्पॅनिश फॅशनवर त्यांच्या कॅथॉलिक धर्माचा पगडा असल्याने त्यात गंभीर आणि सभ्य म्हणले जातील अश्या रंगांचा वापर, लक्षात येईल अश्या मोठ्या बदलाला अनुकूल नसणे, दाखवेगिरी नसणे, विविध वस्तू वापरण्याच्या बाबतीत परवानग्या किंवा बंदी या सगळ्या गोष्टी होत्या.</font></p><p style="background-color: white; color: #323232; font-family: "myriad pro", myriad, "trebuchet ms", arial, helvetica, sans-serif; font-size: 14px; margin: 0.5em 0px; padding: 0px;"><font face="times" size="4">चौदाव्या लुईने फॅशनचे हे रूप मोडून काढले. युरोपातले उच्च खानदानी लोक आणि सत्ताकेंद्र यावर फॅशनच्या द्वारे नियंत्रण ठेवण्याची त्याची योजना होती. उच्च अभिरूची, चोखंदळ व शानदार राहणीमान, विलासी जीवन या गोष्टींचे केंद्र फ्रान्स असले पाहिजे, या गोष्टी जगाने फ्रेंचांकडून शिकल्या पाहिजेत आणि फ्रेंचांकडूनच घेतल्याही पाहिजेत अशी त्याची इच्छा होती. उंची आणि महागडी कापडे, कपडे, आभूषणे आणि इतर वस्तू फ्रान्समध्ये बनवल्या जाव्यात हे त्याने घडवून आणले.<br /><img alt="Louis_XIV_Rigaud_Condé_Chantilly.jpg" height="480" src="https://www.maitrin.com/system/files/users/user59/Louis_XIV_Rigaud_Conde%CC%81_Chantilly.jpg" style="border: 0px;" width="370" /></font></p><p style="background-color: white; color: #323232; font-family: "myriad pro", myriad, "trebuchet ms", arial, helvetica, sans-serif; font-size: 14px; margin: 0.5em 0px; padding: 0px;"><font face="times" size="4">व्हर्साय येथे त्याने बांधलेल्या खास गढीमध्ये पार्ट्या आणि मेजवान्या झडत. तिथे फॅशन, संगीत, चित्रशिल्पकला, नृत्य व नाट्यकला, पाककला यातल्या उच्च दर्जाच्या कलाकृती अनुभवायला मिळत. तिथे प्रवेश मिळण्यासाठी तुमच्या कपड्यांचा, आभूषणांचा दर्जा फारच वरचा असणे अपेक्षित असे. या ‘वरच्या’ दर्जाचे काही अलिखित नियम होते. ज्या नियमांमध्ये अतिशय महागड्या आणि दुर्मिळ वस्तूंचा समावेश होता. या वस्तू फ्रान्समध्येच बनलेल्या असत. तिथे प्रवेश मिळणे हे मानाचे आणि राजाची मर्जी संपादन करण्यासाठी गरजेचे असल्याने या विलासी वस्तू ही जरुरीची गोष्ट बनली.<br /><img alt="Engraving_of_a_1682_ball_given_by_Louis_XIV_of_France_(Almanach_royal).jpg" height="480" src="https://www.maitrin.com/system/files/users/user59/Engraving_of_a_1682_ball_given_by_Louis_XIV_of_France_%28Almanach_royal%29.jpg" style="border: 0px;" width="283" /><br />या वस्तूंची लाट पसरत गेली. चौदाव्या लुईने याच काळात युरोपभर युद्धेही केली. एरवी युद्धामुळे देशाची आर्थिक घडी विस्कळीत होते पण फ्रान्समध्ये बनणाऱ्या उच्च अभिरुचीच्या, चैनीच्या वस्तूंच्या विक्रीने फ्रान्सचा खजिना भरतच राह्यला.</font></p><p style="background-color: white; color: #323232; font-family: "myriad pro", myriad, "trebuchet ms", arial, helvetica, sans-serif; font-size: 14px; margin: 0.5em 0px; padding: 0px;"><font face="times" size="4">या कालखंडाला बरोक कालखंड म्हणले जाते. भडक, उंची फॅशन, खूप जास्त सजावट या सगळ्यासाठी हा कालखंड ओळखला जातो. याच कालखंडात उंची आणि दर्जेदार काम असलेल्या कपड्यांसाठी ओत म्हणजे उच्च आणि कुत्यूर म्हणजे सुबक कारागिरी हे मिळून ओत कुत्यूर ही खास संज्ञा रूढ झाली. याचबरोबर या कालखंडात बदल, नाविन्य या गोष्टी अतिशय महत्वाच्या बनल्या. ऋतूप्रमाणे बदलणारी फॅशन ही संकल्पना याच काळात आली. त्या त्या ऋतूला योग्य अशी कापडे आणि वेश यांचे काही नियम बनले. त्या त्या ऋतूप्रमाणेच कापडांचा वापर व्हायला हवा हे बंधनकारक झाले. समाजातले स्थान टिकवायचे असेल तर ही सगळी चैन नसून गरज आहे असा सगळा माहौल होता तो अजून गडद झाला.<br /><img alt="Barockkostüme_(Brockhaus).jpg" height="300" src="https://www.maitrin.com/system/files/users/user59/Barockkostu%CC%88me_%28Brockhaus%29.jpg" style="border: 0px;" width="480" /></font></p><p style="background-color: white; color: #323232; font-family: "myriad pro", myriad, "trebuchet ms", arial, helvetica, sans-serif; font-size: 14px; margin: 0.5em 0px; padding: 0px;"><font face="times" size="4">साहजिकच फॅशनप्रमाणे राहणी ठेवायची तर फॅशनची माहिती सगळीकडे पोचणे गरजेचे झाले. मग लाकडावर चित्र कोरून आणि रंगवून बनवलेल्या फॅशन प्लेटस अस्तित्वात आल्या. त्या बघून त्याबरहुकूम कपडे बनवून घेणे हा पायंडा पडला. फ्रान्समध्ये बनणाऱ्या चैनीच्या वस्तूंचा प्रचार व्हावा म्हणून चौदाव्या लुईने या फॅशन प्लेटसना आर्थिक पाठबळ दिले होते. नवीन फॅशन दाखवणारे चित्र इतकेच या प्लेटसचे स्वरूप नव्हते. प्रत्येक चित्राला एक शीर्षक असे, एखादी ओळ लिहिलेली असे. हा मजकूर गमतीशीर, आकर्षक तर असेच आणि अनेकदा त्यात लैंगिकतेचा सूचक उल्लेख असे जेणेकरून या फॅशनचा मोह पडावा. याच बरोबरीने छोट्या लाकडी बाहुल्यांचाही वापर फॅशनचा प्रसार व्हावा म्हणून केला गेला. सर्व बारकाव्यानिशी शिवलेली ड्रेसची छोटी प्रतिकृती या बाहुल्यांवर चढवून त्या बाहुल्या पाठवल्या जाऊ लागल्या.</font></p><p style="background-color: white; color: #323232; font-family: "myriad pro", myriad, "trebuchet ms", arial, helvetica, sans-serif; font-size: 14px; margin: 0.5em 0px; padding: 0px;"><font face="times" size="4">यांच्यानंतर साधारण शतकाभराने सोळाव्या लुईच्या बायकोने मारी आंत्वानेतने - तीच ‘भाकरी नाहीतर केक खा’ फेम - तिने या वातावरणात अजून भर घातली. एकदा घातलेला कपडा परत घालणे हे कमीपणाचे, चुकीचे समजले गेले. काहीतरी वेगळे काम, महत्वाचा आणि महागडा बदल त्या कपड्यात केल्याशिवाय तोच कपडा परत अंगाला लागेना. फ्रेंच राज्यक्रान्तिने मारी आंत्वानेतचा, फ्रेंच विलासी जीवनाचा शेवट केला पण ओत कुत्यूर, उच्च दर्जाची कारागिरी, अभिरुची याबाबतीत फ्रेंचांचा वरचष्मा अगदी विसाव्या शतकातही कायम राह्यला.<br /><img alt="Marie_Antoinette_de_France.jpg" height="480" src="https://www.maitrin.com/system/files/users/user59/Marie_Antoinette_de_France.jpg" style="border: 0px;" width="403" /></font></p><p style="background-color: white; color: #323232; font-family: "myriad pro", myriad, "trebuchet ms", arial, helvetica, sans-serif; font-size: 14px; margin: 0.5em 0px; padding: 0px;"><font face="times" size="4">फ्रेंच राज्यक्रान्तीनंतरही पॅरिस हे फॅशनचे मुख्य केंद्र राह्यले. एकोणिसाव्या शतकाच्या मध्यात, दर्जेदार शिंपीकामाचे ज्ञान असलेला कुणी एक इंग्लंडहून पॅरिसमध्ये आला. फ्रान्समधल्या एका नावाजलेल्या कापड दुकानात काम करता करता आपल्या फ्रेंच बायकोसाठी तो नव्या आणि वेगळ्या फॅशनचे कपडे बनवू लागला. ते बघून गिऱ्हाईक चौकशी करू लागले. त्यानंतर १८५८ साली त्याने पॅरिसमध्ये स्वतःच्या कुत्युर दुकानामध्ये वेगवेगळ्या प्रकारचे, रंगांचे गाउन्स बनवून त्याचे खर्याखुर्या माणसांच्या अंगावर त्यांचे प्रदर्शन करण्याची सुरूवात केली. प्रत्येक गाऊन अंगावर घातल्यावर कसा दिसेल, हालचाली करताना कसा दिसेल वगैरे गोष्टींचे प्रात्यक्षिकच सादर होऊ लागले. ही नवीन कल्पना पॅरिसच्या फॅशन जगतामध्ये प्रचंड लोकप्रिय झाली. अश्या रीतीने फॅशन शो या संकल्पनेचा उगम झाला. ही कल्पना लढवणारा इंग्लंडहून आलेला माणूस म्हणजे चार्ल्स फ्रेडरिक वर्थ. फॅशन जगतामधला हा पहिला फॅशन डिझायनर. आपण केलेली डिझाइन्स कुणी स्वतः:च्या नावावर खपवू नये म्हणून बनवलेल्या गाऊन्समध्ये स्वतःच्या नावाचे लेबल लावणाराही हा पहिला माणूस.<br /><img alt="Charles_Frederick_Worth_(Mars_1895).jpg" height="450" src="https://www.maitrin.com/system/files/users/user59/Charles_Frederick_Worth_%28Mars_1895%29.jpg" style="border: 0px;" width="359" /></font></p><p style="background-color: white; color: #323232; font-family: "myriad pro", myriad, "trebuchet ms", arial, helvetica, sans-serif; font-size: 14px; margin: 0.5em 0px; padding: 0px;"><font face="times" size="4">वर्थने आणि त्याच्या मुलांनी १८६८ साली पॅरिसमधल्या सर्व कुत्यूर दुकानांची मिळून एक संघटना बनवली. शॉम्ब्र सॅंदिकाल दे ल कुत्यूर हे त्या संघटनेचे नाव. कुत्यूर दुकानांनी बनवलेल्या डिझाइन्सची नक्कल होउ नये हा या संघटनेचा उद्देश होता. एखादे कुत्यूर दुकान खरोखरीचे कुत्यूर आहे वा नाही याचे प्रमाणीकरण ही संघटना करत असे. या संघटनेने शिक्कामोर्तब केल्याशिवाय ओत कुत्यूरचे स्पेशल लेबल लावायला परवानगी नसे. तसेच प्रताधिकार, नक्कल वगैरे गोष्टींच्या बाबतीतही ही संघटना कुत्यूर दुकानांचे अधिकार जपत असे. संघटनेचे प्रमाणीकरण मिळण्यासाठी त्या त्या कुत्यूरियेला म्हणजे डिझायनरला अमुक एवढी पूर्णपणे नवी अशी डिझाइन्स सादर करावी लागत. वर्षातून किमान दोन वेळा नवीन कलेक्शन्स तसेच डिझायनरकडे तांत्रिक काम करणारे किमान वीस लोक पूर्णवेळ कामाला अश्याही काही अटी असत. अश्या प्रकारे चौदाव्या लुईच्या इच्छेप्रमाणे फ्रेंच फॅशनचे, अभिरुचीचे नाक त्याच्यानंतरही कैक वर्षे वर राह्यले.<br /><img alt="Imperial_Russian_court_dress_by_Charles_Frederick_Worth,_Paris,_about_1888_01.jpg" height="418" src="https://www.maitrin.com/system/files/users/user59/Imperial_Russian_court_dress_by_Charles_Frederick_Worth%2C_Paris%2C_about_1888_01.jpg" style="border: 0px;" width="480" /></font></p><p style="background-color: white; color: #323232; font-family: "myriad pro", myriad, "trebuchet ms", arial, helvetica, sans-serif; font-size: 14px; margin: 0.5em 0px; padding: 0px;"><font face="times" size="4">आजही ही संघटना कार्यरत आहे. पण गेल्या काही वर्षांमध्ये हे सगळेच उतरणीला लागले आहे. ओत कुत्यूर नाही पण दुसऱ्या वा तिसऱ्या दर्जावर असणारी अनेक लेबल्स अस्तित्वात आलेली आहेत. जी कुत्यूरची मागणी पुरवण्यासाठी सक्षम आहेत. मात्र अभिरुचीची दिशा ठरवणे, त्या बळावर अर्थकारणावर पकड ठेवणे असा चौदाव्या लुईचा उद्योग केवळ युरोपातच नव्हे तर जगभरात भलताच फोफावलेला आहे.</font></p><p style="background-color: white; color: #323232; font-family: "myriad pro", myriad, "trebuchet ms", arial, helvetica, sans-serif; font-size: 14px; margin: 0.5em 0px; padding: 0px;"><font face="times" size="4">- नी<br /><span style="color: black;">(दैनिक लोकमत - सखी पुरवणी - सप्टेंबर २०१८ मधे प्रकाशित)<br /><a href="http://www.lokmat.com/sakhi/kutyurodyog-concept-fashion-france/" style="font-family: times, "times new roman", serif; font-size: medium; font-weight: 700;" target="_blank">कूत्यूरोद्योग</a><span style="color: #1b1a1a; font-family: Times, "Times New Roman", serif; font-size: small; font-weight: 700;"> - २५ सप्टेंबर </span></span></font></p>NeeDhaPahttp://www.blogger.com/profile/17934841959057049889noreply@blogger.com0tag:blogger.com,1999:blog-6255538695044975848.post-34482612778184600862020-06-07T19:35:00.002+05:302020-09-06T23:35:59.453+05:30कापडाचोपडाच्या गोष्टी - ८. बलाढ्य दुष्टाचा पराजय आणि इतर गोष्टी<p style="background-color: white; color: #323232; font-family: "myriad pro", myriad, "trebuchet ms", arial, helvetica, sans-serif; font-size: 14px; margin: 0.5em 0px; padding: 0px;"><span face="" style="border-color: initial; border-image: initial; border-style: initial; font-size: 14px;"><img alt="Wovensouls-antique-phulkari-textile-embroidery-150.jpg" height="480" src="https://www.maitrin.com/system/files/users/user59/Wovensouls-antique-phulkari-textile-embroidery-150.jpg" style="border: 0px;" width="210" /></span><br /><font face="times" size="4">“त्या भरतकामाच्या ओढण्या केवढ्या स्वस्त आहेत त्या अमुक साईटवर. ते हातमाग प्रदर्शनवाले पाचपट महाग विकत होते. तिथे मला आवडली होती ना सेम तश्शीच मिळाली साईटवर. लगेच घेतली.” मकू म्हणाली. मकूच्या ओढणीचे रंग सोडले तर हातमाग प्रदर्शनातल्या ओढणीची सर नव्हती त्या ओढणीला. “हेच झालं होतं ना त्या बिहोरच्या जाकिटांचं? बघितलं मी फेसबुकवर त्या व्हिडिओमध्ये.” ठकूला मकूबद्दल अपार दया दाटून आली “ते वेगळं आणि हे वेगळं!” ठकू सांगू लागली.</font></p><p style="background-color: white; color: #323232; font-family: "myriad pro", myriad, "trebuchet ms", arial, helvetica, sans-serif; font-size: 14px; margin: 0.5em 0px; padding: 0px;"><font face="times" size="4">बिहोर हा रोमानिया या देशातला एक तालुका. तिथल्या पारंपरिक जामानिम्यात ठराविक प्रकारे भरतकाम केलेले शर्ट, चामड्याची भरतकाम केलेली जॅकेट्स आणि त्या भरतकामाशी मेळ खाणारे बारीक मण्यांचे विणलेले दागिने यांचा समावेश होतो. या सगळ्या वस्तू एकत्र आणि ठराविक प्रकारे वापरल्या तर त्यांच्या पारंपरिक वेशभूषेला अर्थ प्राप्त होतो पण त्या वेगवेगळ्याही इतक्या सुंदर आहेत की एखादीच वस्तूही आपण वापरू शकतो आपला वेष सजवायला. डियोरने तेच केले. बिहोरच्या जामानिम्यातले फक्त जॅकेटस आणि कोट उचलले. तसेच्या तसे आपल्या कारागिरांकडून बनवून घेतले आणि डियोर हे लेबल लावून आपलीच नवीन कलाकृती असल्याच्या थाटात बाजारात आणले. आणि अर्थातच त्यांच्या लेबलाच्या इतर वस्तूंप्रमाणेच अव्वाच्या सव्वा किंमत लावून विकायला ठेवले. या सगळ्यामध्ये ना बिहोरचा कुठे उल्लेख ना कलेच्या मूळ स्रोताची कदर.</font></p><p style="background-color: white; color: #323232; font-family: "myriad pro", myriad, "trebuchet ms", arial, helvetica, sans-serif; font-size: 14px; margin: 0.5em 0px; padding: 0px;"><font face="times" size="4">बहुतेक सर्व पारंपरिक कलाकृतींची डिझाइन्स ही अतिशय सुंदर आणि परिपूर्ण म्हणावी अशी असतात. सगळे घटक अगदी योग्य प्रकारे आणि योग्य प्रमाणात असतात त्यात. याचे कारण म्हणजे एकाच प्रकारच्या रचनेवर, वस्तूवर अनेक पिढयांनी काम केलेले असते. एकेक बारीक बारीक तपशील अनेक पर्यायांच्यातून जाऊन शेवटी चपखल तेवढाच उरलेला असतो. कलाकृतीमध्ये वर्षोनुवर्षे आपली भर घालत गेलेल्या असंख्य अनाम कलाकारांचे हात, डोकं त्या वस्तूच्यामागे असतात. यामुळे अश्या कलाकृती प्रचंड लोकप्रिय होतात. तेच झाले. तब्बल तीसहजार पौंड अशी दणदणीत किंमत असूनही डियोर लेबल लावलेले हे जॅकेट लोकप्रिय झाले. त्याबद्दल चर्चाही सुरू झाली.</font></p><p style="background-color: white; color: #323232; font-family: "myriad pro", myriad, "trebuchet ms", arial, helvetica, sans-serif; font-size: 14px; margin: 0.5em 0px; padding: 0px;"><font face="times" size="4">होता होता ही चर्चा पोचली हे सुंदर काम करणाऱ्या बिहोरमधल्या अश्या असंख्य कलाकार मावश्या, आज्यांपर्यंत. तिथे हे असं भरतकाम करून करून आता अनेक हात आणि डोळे थकलेले होते. या वस्तूंना मागणी नाही म्हणून त्या बनवून उदरनिर्वाह चालत नाही हे स्वीकारलेले हात आणि डोळे. मरू घातलेली ही पारंपरिक कला. हे एकीकडे आणि दुसरीकडे नाव डियोरचे.</font></p><p style="background-color: white; color: #323232; font-family: "myriad pro", myriad, "trebuchet ms", arial, helvetica, sans-serif; font-size: 14px; margin: 0.5em 0px; padding: 0px;"><font face="times" size="4"><img alt="1C105E8.jpg" height="403" src="https://www.maitrin.com/system/files/users/user59/1C105E8.jpg" style="border: 0px;" width="480" /><br />रोमानिया देशाच्या एका फॅशनला वाह्यलेल्या मासिकाने मात्र बिहोरच्या बरोबर राहायचं ठरवलं. आयुष्यभर भरतकाम करणाऱ्या हातांनी आपल्या सुया, कात्र्यांनीशी लढायचं ठरवलं. बिहोरचे लोक आणि हे मासिक यांनी एकत्र येऊन बिहोर फॅशनचा एक ब्रॅण्ड तयार केला आणि आपल्या हातानी बनवलेल्या सगळ्या पारंपरिक वस्तू योग्य नफा आकारून पण तरीही सामान्य माणसाला परवडेल अश्या किमतीत ऑनलाईन विकायला सुरूवात केली. ‘हे आमचे पारंपरिक कपडे आहेत. कुणा लेबलाची जहागीर नाही.’ हे ही त्यांनी ठणकावून सांगितले. थोड्याच दिवसात दणदणीत विक्रीचा एक उच्चांक गाठला गेला. एवढेच नव्हे तर डियोरच्या अंगणात म्हणजे पॅरिसमध्ये या ब्रॅण्डला ओळखही मिळाली. आजघडीला पुढच्या साडेचार वर्षांचा खर्च निघेल एवढे प्री-बुकिंग त्यांच्याकडे झालेले आहे.</font></p><p style="background-color: white; color: #323232; font-family: "myriad pro", myriad, "trebuchet ms", arial, helvetica, sans-serif; font-size: 14px; margin: 0.5em 0px; padding: 0px;"><font face="times" size="4">एखाद्या हिंदी सिनेमाची कथा वाटावी अशी ही गोष्ट. बलाढ्य दुष्ट शत्रूचा पराजय या गोष्टीला टाळ्या वाजवून झाल्यानंतर यातल्या अजून महत्वाच्या गोष्टीकडे लक्ष द्यावं लागेल. ते म्हणजे पारंपरिक कला आणि ती साकार करणारा कलाकार जगायला हवा असेल तर व्यापारीकरणाला पर्याय नाही हा मुद्दा इथेही अधोरेखित होताना दिसतो. योग्य त्या व्यक्तीला, समाजगटाला योग्य तो मोबदला मिळत असेल तर त्याचे व्यापारीकरण स्वागतार्हही आहे. तसेच व्यापारीकरण करताना कलेच्या मूळ स्वरूपाबद्दल, उद्देश्याबद्दल अडमुठे राहूनही उपयोग नाही. परिपूर्ण जामानिम्यासाठी जॅकेट, शर्ट, मण्यांचे दागिने हे सर्व पाहिजे, त्यातल्या प्रत्येक रूपचिन्हाला एक अर्थ आहे. संपूर्ण नक्षी म्हणजे एक सांकेतिक भाषा आहे. याची माहिती नोंदवली जाणे महत्त्वाचेच पण त्या वस्तू वेगळ्या प्रकारे वापरल्या जाणे हा बदल इथे स्वीकारला गेला हे ही तितकेच महत्वाचे. कलेचा प्रवाह असा पुढे जात राहतो.</font></p><p style="background-color: white; color: #323232; font-family: "myriad pro", myriad, "trebuchet ms", arial, helvetica, sans-serif; font-size: 14px; margin: 0.5em 0px; padding: 0px;"><font face="times" size="4">या पार्श्वभूमीवर आता भारतीय गोष्टींकडे बघायचे झाल्यास काही प्रमाणात याच मुद्द्यांना दुजोरा मिळतो. आपल्याकडचे राजस्थानी आरसेकाम, कच्छी कशिदाकारी, वारली चित्रकला, कापड रंगवण्याची अजरख ही पद्धती या सगळ्यांचा इतिहास आणि आजचे स्वरूप बघितले तर व्यापारीकरणाला पर्याय नाही हे लक्षात येते. अश्या प्रकारच्या विक्रीव्यवस्थेची अपरिहार्यता आपल्या देशात एक धोरण म्हणून पूर्वीच स्वीकारलेली आहे हे लक्षात येतं. याचं मूळ भारताच्या इतिहासात आहे.</font></p><p style="background-color: white; color: #323232; font-family: "myriad pro", myriad, "trebuchet ms", arial, helvetica, sans-serif; font-size: 14px; margin: 0.5em 0px; padding: 0px;"><font face="times" size="4">आपण पेसलीबद्दल मागे बोललो. मसाल्याच्या पदार्थांच्या खालोखाल भारतातील कापडकलेतले वैविध्य, मुबलकता या अभिमानास्पद गोष्टींनी आपल्याला पारतंत्र्याच्या दाराशी नेलं त्याची गोष्टही आपण बघितली आहे. इथून कच्चा माल नेऊन इंग्लंडातल्या मागांवर कापड बनवून दामदुपटीने आपल्यालाच विकणे आणि त्यांच्यासाठी हा बाजार खुला राहावा म्हणून इथले हातमाग आणि पारंपरिक विणकरांवर बंदी आणणे अश्या गोष्टी इंग्रजांनी त्यांच्या राजवटीत केल्या. त्याच्याविरुद्ध उठावही झाले. त्याला उत्तर म्हणून चरखा आणि खादि अस्तित्वात आले.</font></p><p style="background-color: white; color: #323232; font-family: "myriad pro", myriad, "trebuchet ms", arial, helvetica, sans-serif; font-size: 14px; margin: 0.5em 0px; padding: 0px;"><font face="times" size="4">इंग्रज निघून गेल्यावर भारतापुढे अनेक आव्हाने होती त्यातले महत्वाचे म्हणजे आपली देश म्हणून ओळख निर्माण करणे हे होते. आपलं म्हणावं असं बरंचसं मोडकळीला आलं होतं. त्याचे संवर्धन करणे, जतन करणे हे अतिशय गरजेचे होते. विविध प्रकारचे पारंपरिक विणकर आणि कापडनिर्मितीचे कलाकार, हातमाग हे सगळे घटक जगवण्यासाठी, त्यांच्या कामाच्या नोंदी ठेवण्यासाठी, त्यांच्या कलेचे पुनरुज्जीवन व्हावे याचे प्रयत्न करण्यासाठी सरकारी पातळीवर काही महत्वाची धोरणे आखली गेली आणि प्रयत्नही केले गेले. या कलाकारांना बाजारपेठ उपलब्ध करून दिली गेली. श्रीमती पुपुल जयकर यांचे या संपूर्ण कार्यात खूप मोठे योगदान आहे. खादीची सरकारी दुकाने, कॉटेज एम्पोरियम्स, विविध राज्यांची एम्पोरियम्स वगैरे सर्व या प्रयत्नांमधूनच आलेले आहेत. फॅब इंडिया व तत्सम अनेक खाजगी ब्रॅण्डस हे ही याच तत्वावर चालवले जातात. भारतातले अनेक डिझायनर्स पारंपरिक कारागीर आणि विणकरांना बरोबर घेऊन आपली निर्मिती करतात. सध्या अनेक प्रकारच्या विणींचे पुनरुज्जीवन करणे हे बऱ्याच ठिकाणी दिसून येते. एकेकाळी ज्या साड्यांना गरीबाच्या, जुनाट वगैरे लेखले गेले त्या साड्या नव्या रूपात आज काही वर्तुळात उच्च दर्जाची फॅशन म्हणून वापरल्या जातायत. याचे चपखल उदाहरण म्हणजे गोव्याच्या कुणबी साड्या किंवा उत्तरेतल्या गमछा साड्या.</font></p><p style="background-color: white; color: #323232; font-family: "myriad pro", myriad, "trebuchet ms", arial, helvetica, sans-serif; font-size: 14px; margin: 0.5em 0px; padding: 0px;"><font face="times" size="4">तरीही सर्व चित्र सुंदर आणि आशादायी आहेच हे म्हणता येणार नाही. ते तसे का वगैरेचा उहापोह न करता पारंपरिक कलांना आश्रय मिळावा यासाठी काही प्रयत्न झाले होते इतकेच लक्षात घेऊ.</font></p><p style="background-color: white; color: #323232; font-family: "myriad pro", myriad, "trebuchet ms", arial, helvetica, sans-serif; font-size: 14px; margin: 0.5em 0px; padding: 0px;"><font face="times" size="4">तरीही आपल्याला हस्तकलांचे महत्व पुरेसे कळलेले नाही. एखादी ओढणी हाताने भरतकाम करून बनवण्यातले सौंदर्य आणि मशीनवर केलेल्या भरतकामाचे ठोकळेबाज सौंदर्य यातला आपल्याला फरक कळत नाही. लोकसंख्या अमाप असल्याने मानवी कष्टांची किंमत आपल्या लेखी नगण्य आहे. त्यामुळे पारंपारिकरित्या हाताने बनवलेल्या वस्तूंना वेगळी किंमत देण्याची मानसिकता आपल्याकडे नाही. विकसनशील देश असल्याने आपले सरासरी दरडोई उत्पन्नही बेतासबात आहे. अश्या पार्श्वभूमीवर खरोखरी हाताने भरलेल्या ओढणीची किंमत न परवडणे आणि मशीनवरच्या ओढणीवर खुश होणे हे आपसूकच होते. त्यामुळे ठकूने मकूला दोष देणे हे फारसे योग्य नाही.</font></p><p style="background-color: white; color: #323232; font-family: "myriad pro", myriad, "trebuchet ms", arial, helvetica, sans-serif; font-size: 14px; margin: 0.5em 0px; padding: 0px;"><font face="times" size="4">व्यापारीकरण होताना एक प्रकार असतो तो म्हणजे योग्य त्या कारागिरांना योग्य ते मूल्य मिळते आणि ग्राहकालाही अस्सल वस्तू मिळते. दुसरा प्रकार असतो तो मशीनवरच्या ओढणीचा. अस्सल वस्तूच्या स्वस्त नकला बाजारात उपलब्ध होत राहतात. अस्सल वस्तूचे महत्व, वेगळेपणा कमी करून टाकतात. तिसरे व्यापारीकरण म्हणजे चक्क डियोरसारख्या ब्रॅण्डसनी केलेली ढापाढापी. हे जगभरात भरपूर वेळा घडले आहे. बिहोरचे उदाहरण हे अपवादात्मक म्हणूनच बघितले पाहिजे. पारंपरिक कला आपले डिझाईन म्हणून आणण्याची आणि ते खपून गेल्याची असंख्य उदाहरणे आहेतच. ब्रॅण्डस, लेबल्स आणि त्यांच्या नावावर एखादी गोष्ट होणे ही सगळी प्रक्रिया काय आणि कशी आहे याबद्दल बघूया पुढच्या लेखात.<br /><br />- नी<br /><span style="color: black;">(दैनिक लोकमत - सखी पुरवणी - ऑगस्ट २०१८ मधे प्रकाशित)<br /><a href="http://www.lokmat.com/sakhi/battle-between-traditional-art-and-brand-ambition-who-win-who-loss/" style="background-color: transparent; font-family: times, "times new roman", serif; font-size: medium; font-weight: 700; white-space: pre-wrap;" target="_blank">बलाढ्य दुष्टाचा पराजय आणि इतर गोष्टी</a><span style="background-color: transparent; color: #434343; font-family: Times, "Times New Roman", serif; font-size: small; font-weight: 700; white-space: pre-wrap;"> - २८ ऑगस्ट</span><span style="background-color: transparent; color: #434343; font-family: Times, "Times New Roman", serif; font-size: small; font-weight: 700; white-space: pre-wrap;"> </span></span></font></p>NeeDhaPahttp://www.blogger.com/profile/17934841959057049889noreply@blogger.com0tag:blogger.com,1999:blog-6255538695044975848.post-26367874541153475762020-06-07T19:32:00.003+05:302020-09-06T23:35:36.301+05:30कापडाचोपडाची गोष्ट - ७. थांब सेलिना बिंदी लावते<p style="background-color: white; color: #323232; font-family: "myriad pro", myriad, "trebuchet ms", arial, helvetica, sans-serif; font-size: 14px; margin: 0.5em 0px; padding: 0px;"><font face="times" size="4">“आज काय खास? इतकं तयार होऊन आलीयेस!” ठकूच्या कपड्यांकडे बघून सातासमुद्रापारच्या देशात कुणीतरी साडेसहाशेव्यांदा हा प्रश्न ठकूला विचारला. आपल्या मळखाऊ रंगाच्या, पिदडायच्या सलवार कुर्त्याकडे बघून ठकूला प्रश्नकर्त्याबद्दल साडेसहाशेव्यांदा सहानुभूती दाटून आली. सहाशेएकावन्नावी वेळ आलीच नाही. ठकूने रोजच्या वापरातून सलवार कुर्ते काढूनच टाकले. भारतात परत येताना ते सगळे ठकूने यमीपेक्षा पाचशेपट गोरी असलेल्या आपल्या मैत्रिणीला देऊन टाकले. मैत्रिणीने ते कौतुकाने मिरवत वापरले.</font></p><p style="background-color: white; color: #323232; font-family: "myriad pro", myriad, "trebuchet ms", arial, helvetica, sans-serif; font-size: 14px; margin: 0.5em 0px; padding: 0px;"><font face="times" size="4">जगामध्ये वेगवेगळ्या काळात, वेगवेगळ्या प्रदेशात अश्या मैत्रिणी असतील. आपलं रूप सजवायला वेगळं, नवीन काहीतरी मिळाल्याच्या उत्साहात त्यांनी अश्याच एकमेकींच्या वस्तू वापरल्या असतील आणि कदाचित कपड्यांच्या इतिहासाला नवे वळण लागले असेल. हे आपण पाह्यलं. पण हे तेवढंच आहे का?</font></p><p style="background-color: white; color: #323232; font-family: "myriad pro", myriad, "trebuchet ms", arial, helvetica, sans-serif; font-size: 14px; margin: 0.5em 0px; padding: 0px;"><font face="times" size="4">जेव्हा एखादी पाश्चिमात्य कन्या टिकल्या लावून एखाद्या वधूसारखे नटते तेव्हा आपल्या मिश्र प्रतिक्रिया असतात. एकतर असा जामानिमा केल्यानंतर त्या आपल्याला माहिती असलेल्या प्रकारे वावरत नाहीत. त्यामुळे ‘कुठून आलं हे येडं!’ असं वाटून आपल्याला हसायला येतं. मग ‘बघा बघा गोऱ्या लोकांनाही आमच्या संस्कृतीचे कौतुक!’ असा प्रखर अभिमान आमच्या हृदयात जागृत होतो. मग हे सगळं करून ती मॅडोना, शकिरा, व्हेनेसा किंवा सेलिना तिच्या नृत्यात मादक हालचाली करते तेव्हा आम्हाला ‘संस्कृतीचा अपमान!’ वगैरे वाटतो. हे अतिशय विनोदी आहे. आणि दांभिकही. जे या तारकांनी केले तेच बॉलिवूडच्या आयटम सॉंगमध्ये एखाद्या नर्तिकेने केले तर मात्र कसलाही अपमान ना होता आम्ही मिटक्या मारता बघू शकतो. तिथे कुंकवाचा अडसर येत नाही.<br /><img alt="bindiw.jpg" height="360" src="https://www.maitrin.com/system/files/users/user59/bindiw.jpg" style="border: 0px;" width="480" /></font></p><p style="background-color: white; color: #323232; font-family: "myriad pro", myriad, "trebuchet ms", arial, helvetica, sans-serif; font-size: 14px; margin: 0.5em 0px; padding: 0px;"><font face="times" size="4">खरंतर कुंकू हिंदू स्त्रीच्या वैवाहिक स्थिती निदर्शक प्रतीकांपैकी एक असे कैक शतके मानले गेले आहे. मानसिकता बदलत जाते आहे तसे विधवेने कुंकू लावणे निषिद्ध आणि सव्वाष्ण बाईने कुंकू लावलेच पाहिजे वगैरे नियमांचा कट्टरपणा बराचसा कमी झालेला आहे. स्त्रिया समाजामध्ये स्वतः:ची ओळख निर्माण करत आहेत. वैवाहिक स्थिती ही प्रदर्शन करायची गोष्ट नसून अतिशय खाजगी गोष्ट आहे या कारणाने अनेक स्त्रियांनी तथाकथित सौभाग्यचिन्हे नाकारली आहेत. कुठल्याही स्वरूपातले कुंकू हे आता अनेक भारतीय स्त्रिया केवळ चेहरा सजवण्याची वस्तू म्हणूनच वापरायला लागल्या आहेत. आणि या सजावटीसाठी भरपूर प्रकारच्या टिकल्या बाजारात उपलब्ध आहेत. या पार्श्वभूमीवर मॅडोनापासून सेलिना गोमेझपर्यंत सगळ्यांनी टिकल्या वापरणे यात ‘इतका आरडाओरडा का?’ हा प्रश्न पडणे स्वाभाविक आहे.</font></p><p style="background-color: white; color: #323232; font-family: "myriad pro", myriad, "trebuchet ms", arial, helvetica, sans-serif; font-size: 14px; margin: 0.5em 0px; padding: 0px;"><font face="times" size="4">पाश्चिमात्य जगामध्ये विविध संस्कृतींची पार्श्वभूमी असलेले लोक राहतात. तिथे जाऊन मुख्य धारेत समाविष्ट होण्यासाठी त्यांनी आपले म्हणून बरोबर आणलेले जे काही आहे त्यातले बरेच त्यांची इच्छा असो नसो टाकून दिलेले आहे. जिथे आपण राहतो त्या समाजाचा भाग होण्यासाठी त्यांनी ती किंमत मोजली आहे. आपली सांस्कृतिक ओळख पटकन डोळ्यावर येणार नाही याबद्दल प्रयत्न केले आहेत. पण ज्या ठळक गोष्टी त्यांचे बाहेरचे असणे अधोरेखित करत होत्या त्याच गोष्टी मुख्यधारेतल्या तारेतारकांनी उजमेखून वापरल्या आहेत. त्या वस्तूंना अनोखेपणाचे लेबल लावून, त्या वस्तूंचा मुळातला अर्थ, मुळातले कारण या कशाचाही संदर्भ लक्षात न घेता वापरल्या आहेत आणि आजही वापरल्या जात आहेत. अनोखेपणा, गूढ आणि म्हणून मादक अशी एक प्रतिमा या वस्तूंच्या द्वारे उभी केली जाते आणि विकली जाते. त्या त्या संस्कृतीची पार्श्वभूमी असलेल्या बहुतेक सगळ्याच लोकांकडे बघायचा दृष्टिकोन या लेबलांमुळे गढूळ झालेला आहे. उदाहरणार्थ वेगळ्या संस्कृतीतली, रंगाने काळीसावळी असलेली, कुंकू किंवा मांगटिका वापरणारी, नेसायचे वस्त्र वापरणारी स्त्री ही केवळ एक सुखावणारे, छेडणारे लैंगिक आकर्षण यापुरतीच किंवा रोमानियाच्या भटक्या समाजातले लोक हे जगाचे नियम मोडून जगणारे, चोऱ्यामाऱ्या करणारे, शरीरसंबंधाच्या बाबतीत अगदीच धरबंध नसलेले लोक अशी काही समीकरणे बनतात. मिश्र समाजात प्रतीकांच्या अस्मिता या फार कडवट, कर्मठ होतात. आणि त्यामुळे मानापमानही टोकाचेच. आपल्या संस्कृतीच्या वस्तू आपण वापरायला बंधन पण कुणी सेलिना तिच्या गाण्याला ‘आदिम आणि मध्यपूर्वेची डूब’ देण्यासाठी बॉलिवूड आणि टिकल्या वापरते ते स्वीकारले जाते. हा विरोधाभास विविध संस्कृतीतील लोकांना मुख्य धारेपासून वेगळा काढतो. त्यांना असुरक्षित वाटायला लावू शकतो.</font></p><p style="background-color: white; color: #323232; font-family: "myriad pro", myriad, "trebuchet ms", arial, helvetica, sans-serif; font-size: 14px; margin: 0.5em 0px; padding: 0px;"><font face="times" size="4">या विषयाबद्दल गेल्या काहीच वर्षांमध्ये तपशिलात आणि गांभिर्याने चर्चा सुरू झाली आहे. एखाद्या संस्कृतीशी जोडलेली चिन्हे, प्रतीके, वस्तू इत्यादींची देवाणघेवाण होणे हे अपरिहार्य आहेच. काही प्रमाणात स्वागतार्हही आहे. नक्की किती आणि काय योग्य वा अयोग्य याबद्दल अजून अनेक पातळ्यांवर संभ्रम आहेत. अयोग्य असण्याची ओरड कधी टोकाला जाऊन दोन समूहांमध्ये पक्क्या भिंती घालण्याचे काम करते आहे तर यात काहीच चूक नाही हे विधान टोकाला जाऊन पूर्णपणे असंवेदनशील व अनिर्बंध व्यवहाराचे समर्थन करण्यासाठी उभे ठाकते आहे.</font></p><p style="background-color: white; color: #323232; font-family: "myriad pro", myriad, "trebuchet ms", arial, helvetica, sans-serif; font-size: 14px; margin: 0.5em 0px; padding: 0px;"><font face="times" size="4">पाश्चिमात्य विश्व हे काही प्रमाणात संपूर्ण जगाची मुख्याधारा म्हणता येईल अशी परिस्थिती आहे. त्यामुळे अर्थातच त्यांचे अंधानुकरण जगभर केले जाते. भारतही याला अपवाद नाही. आपणही पाश्चिमात्य जगाच्या पावलावर पाऊल ठेवून इतर संस्कृतींमधील रूपचिन्हांचा, प्रतिकांचा यथेच्छ वापर करतो.</font></p><p style="background-color: white; color: #323232; font-family: "myriad pro", myriad, "trebuchet ms", arial, helvetica, sans-serif; font-size: 14px; margin: 0.5em 0px; padding: 0px;"><font face="times" size="4">हे झालं बाहेरच्या देशांमधल्या संस्कृतींविषयी पण इथल्याइथे आपल्याच देशातल्या गोष्टींचे आपण काय करतो तेही बघण्यासारखे आहे. इथे प्रांतानुसार, भाषेनुसार इतक्या अनेक संस्कृती नांदतात. प्रत्येकाचे पारंपरिक कपडे आणि त्याबरोबरचे रितीरिवाज वेगळे. स्वातंत्र्यानंतर या सर्व संस्कृती एकत्र नांदाव्या यासाठी तयार केलेले ‘विविधतेत एकता’ हे एक ब्रीदवाक्य. शालेय अभ्यासक्रमामध्ये हे कायमच महत्वाचा भाग होते. ती विविधतेतली एकता सिद्ध करण्यासाठी दरवर्षी प्रत्येक शाळेत गॅदरिंगला एक तरी कार्यक्रम असायचाच ज्यात किमान दहापंधरा राज्यांचे कपडे घातलेले विद्यार्थी स्टेजवर येऊन जयहिंद म्हणत असत. आजही हे चालू असतेच शाळांमध्ये आणि इतरही अनेक ठिकाणी.</font></p><p style="background-color: white; color: #323232; font-family: "myriad pro", myriad, "trebuchet ms", arial, helvetica, sans-serif; font-size: 14px; margin: 0.5em 0px; padding: 0px;"><font face="times" size="4">विविधतेत एकता, राष्ट्रीय एकात्मता वगैरे साधण्यासाठी जो वेश केलेला आहे तो तपशिलात योग्य आहे का? अर्थाचा अनर्थ होईल अश्या चुका तर नाहीत? वगैरे मुद्दे इथे खिजगणतीतही नसतात. साचे ठरलेले असतात. मराठी स्त्री म्हणल्यावर वाईट रित्या शिवलेली, मोक्याच्या ठिकाणी घट्ट अशी नऊवारी साडी आणि नाकात टीचभर नथ हे यावेच लागते. बंगाली स्त्रीला पांढऱ्या आणि लाल साडीशिवाय पर्याय नसतो. मुस्लिम स्त्रीने सलवार कुर्ता, डोक्यावरून गुंडाळलेली ओढणी हे घालून हाताने ‘आदाब’ करावेच लागते. परत आपले राजकीय नेते ज्या ज्या प्रदेशात जातील तिथले शिरस्त्राण, कपडे घालून लोकांशी समन्वय साधायचा प्रयत्न करत असतात. असा आपल्या संस्कृतीचा नसलेला जामानिमा करून मिरवण्यानेच त्या संस्कृतीचा आदर राखला जातो असे समीकरण आपल्या डोक्यात पक्के आहे.<br /><img alt="vividhatame ekata.jpg" height="269" src="https://www.maitrin.com/system/files/users/user59/vividhatame%20ekata.jpg" style="border: 0px;" width="480" /></font></p><p style="background-color: white; color: #323232; font-family: "myriad pro", myriad, "trebuchet ms", arial, helvetica, sans-serif; font-size: 14px; margin: 0.5em 0px; padding: 0px;"><font face="times" size="4">हीच मानसिकता मग इतर वस्तूंच्या वापरात पण येते. भारतीय समाजाच्या मुख्य धारेच्या काठावर असलेल्या गटांच्या रोजच्या जगण्यातल्या पारंपरिक वस्तू आपण याच मानसिकतेने वापरतो. विविध कानाकोपऱ्यातल्या आदिवासी जमातींच्या दागिन्यांचा वापर, वारली, मधुबनी सारख्या चित्रशैलींचा कपड्यांमध्ये वापर अशी असंख्य उदाहरणे सांगता येतील. त्या शैलीचा, वस्तूंचा मूळ उद्देश बाजूला पडून केवळ त्यातल्या निव्वळ सुंदरतेला धरून त्या वापरल्या जातात. याबद्दल त्या त्या कलेचे, वस्तूंचे मूळ ज्या समाजगटाकडे आहे त्यांचे म्हणणे काय असू शकते हा वेगळ्या समाजशास्त्रीय अभ्यासाचा विषय आहे. पण परंपरांचे व्यापारीकरण होते यात वाद नाही.</font></p><p style="background-color: white; color: #323232; font-family: "myriad pro", myriad, "trebuchet ms", arial, helvetica, sans-serif; font-size: 14px; margin: 0.5em 0px; padding: 0px;"><font face="times" size="4">अश्या पारंपरिक वस्तूंचे, रूपचिन्हांचे व्यापारीकरण टाळण्यासाठी आपण हा वापर थांबवायला हवा असे सांगण्याचा या लेखाचा उद्देश नाही. तसे घडणेही योग्य नाही. या विविध वस्तू, चिन्हे, प्रतिके, शैली आणि त्यांची तंत्रे हा आपला फार महत्वाचा वारसा आहे. या वस्तू पार्ंपरिकरित्या घडवणारे कलाकार लोक जगणे, त्यांची कला जगणे, वाढणे हे अतिशय महत्वाचे आहे. पूर्वी कलाकारांना, कारागिरांना राजाश्रय असायचा. तसेच वस्तूविनिमयाची पद्धत होती. त्यामुळे कला जगणे शक्य होते. या दोन्हीही व्यवस्था आजच्या अर्थकारणात उरलेल्या नाहीत. तस्मात कलांचे, कौशल्याचे जतन व्हायचे असेल, कारागीर, कलाकार जगायचे असतील तर व्यापारीकरण नक्कीच आवश्यक आहे. किती, कसे आणि कुठे हा काही प्रमाणात तारतम्याचा भाग आहे. त्याबद्दल आणि पारंपरिक वस्त्रे, दागिने आणि इतर कलांचे पुनरुज्जीवन आणि व्यापारीकरण याबद्दल पुढच्या वेळेस तपशिलात चर्चा करूया.<br /><br />- नी <br /><span style="color: black;">(दैनिक लोकमत - सखी पुरवणी - जुलै २०१८ मधे प्रकाशित)<br /><u style="color: #1d2129; font-family: times, "times new roman", serif; font-size: medium; font-weight: 700; white-space: pre-wrap;"><a href="http://www.lokmat.com/sakhi/traditional-things-bindi-sari-when-foreigners-weartry-understand-exchange-behind/" target="_blank">थांब सेलिना बिंदी लावते!</a></u><span style="color: #1d2129; font-family: Times, "Times New Roman", serif; font-size: small; font-weight: 700; white-space: pre-wrap;"> - ३१ जुलै </span></span></font></p>NeeDhaPahttp://www.blogger.com/profile/17934841959057049889noreply@blogger.com0tag:blogger.com,1999:blog-6255538695044975848.post-51484897035422646182020-06-07T19:30:00.004+05:302020-09-06T23:35:09.553+05:30कापडाचोपडाच्या गोष्टी - ६. भारतीय वारसा<p style="background-color: white; color: #323232; font-family: "myriad pro", myriad, "trebuchet ms", arial, helvetica, sans-serif; font-size: 14px; margin: 0.5em 0px; padding: 0px;">“ती आंब्याची कुयरी असते ना ती म्हणे पेसली गावातल्या सूचिपर्णी वृक्षाचा बदाम आहे. खरंय तू म्हणतेस ते. आपलं काही नाहीच.” देशाभिमानी काकू दु:खाने कळवळून म्हणाल्या. पेसली गावात सूचीपर्णी वृक्ष? आणि त्याला बदाम? ठकूने डोक्याला हात लावला. कुयरीच्याही आधी जगभर झालेल्या देवाणघेवाणीची गोष्ट त्यांना सांगू लागली.</p><p style="background-color: white; color: #323232; font-family: "myriad pro", myriad, "trebuchet ms", arial, helvetica, sans-serif; font-size: 14px; margin: 0.5em 0px; padding: 0px;">पार सिंधु संस्कृतीपासून म्हणजे इसवीसनपूर्व २५०० पासून भारतात कापसाच्या लागवडीचे पुरावे मिळतात. इसवीसनपूर्व १५०० च्या आसपास कापसापासून बनवलेल्या सुती कापडाचे उल्लेख मिळतात. आद्य इतिहासकार हिरोडोटस(इसपू ५ वे शतक) याने ‘मेंढीच्या लोकरीपेक्षा सौंदर्य आणि उपयुक्तता यात वरचढ असलेले कापड’ असा भारतीय सुती कापडाचा उल्लेख केला आहे. चरख्यावर सुती कापड बनवण्याची कलाही भारतातच पहिल्यांदा विकसित झाली. याच काळाच्या आगेमागे मेक्सिको देशात, इंका संस्कृतीमध्येही असेच पुरावे सापडतात.</p><p style="background-color: white; color: #323232; font-family: "myriad pro", myriad, "trebuchet ms", arial, helvetica, sans-serif; font-size: 14px; margin: 0.5em 0px; padding: 0px;">प्रवासी, व्यापारी, जेते, आक्रमण करणारी सैन्ये आपल्या पद्धती दुसरीकडे घेऊन जातात आणि दुसरीकडे वेगळे वाटलेले, आवडलेले आपल्याबरोबर घेऊन जातात.</p><p style="background-color: white; color: #323232; font-family: "myriad pro", myriad, "trebuchet ms", arial, helvetica, sans-serif; font-size: 14px; margin: 0.5em 0px; padding: 0px;">रोमन सम्राट सिकंदराने जेव्हा भारतावर चढाई केली (इसपू ३२०) तेव्हा त्याच्याबरोबर आलेल्या शिपायांनी इथले सुती कापड वापरणे सुरू केले. त्यांच्या लोकरी कपड्यांपेक्षा हे सुती कापड त्यांना जास्त सुटसुटीत आणि उपयोगी वाटले. सिकंदराच्या युद्धनीतीपैकी ही एक होती. जो प्रदेश सर करण्यासाठी तो जात असे तिथला पेहराव तो आपलासा करत असे. तसे करून स्थानिक जनतेचा विश्वास संपादन करत असे. सर्व जग पादाक्रान्त करण्याच्या प्रयत्नात सिकंदराने अश्या विविध संस्कृतींमधील वेशभूषा आणि चालीरीती उचलल्या. भारतातून परत गेलेल्या त्याच्या फौजांनी त्यांच्याबरोबर या पद्धतीही बरोबर नेल्या.</p><p style="background-color: white; color: #323232; font-family: "myriad pro", myriad, "trebuchet ms", arial, helvetica, sans-serif; font-size: 14px; margin: 0.5em 0px; padding: 0px;">याच कालखंडादरम्यान (इसपू ५०० - ३०० ) इजिप्त, पर्शिया, तुर्कस्तान आणि भारत या मार्गे चीनपर्यंत महत्वाचा व्यापारी मार्ग सुरू झाला होता. चिनी रेशीम, दारूगोळ्याची दारू व मसाले या गोष्टींची या मार्गावरून ने-आण होत असे. हे इसवीसनाच्या सहाव्या शतकापर्यंत चालले. या मार्गालाच पुढे ‘सिल्क रूट’ हे नाव दिले गेले. सहाव्या शतकात बिझेन्टाईन सम्राट जस्टिनियन याने गुप्तहेर पाठवून चीनचे रेशीम बनवण्याचे रहस्य आणि किडे चोरले. मग याच किडयांच्यातून तेव्हाचे तिथले श्रीमंत, अमीर उमराव वगैरे लोकांसाठी बिझेन्टाईन रेशीम बनवण्याचा उद्योग उभा राह्यला.</p><p style="background-color: white; color: #323232; font-family: "myriad pro", myriad, "trebuchet ms", arial, helvetica, sans-serif; font-size: 14px; margin: 0.5em 0px; padding: 0px;">यानंतर युरिपियन कॅथॉलिक क्रुसेडर्सनी इस्तंबूलवर ताबा मिळवला तेव्हा म्हणजे मध्ययुगामध्ये युरोपियन कपडे हे एकरंगी व साधे होते. कपड्यांवर फारशी कलाकुसर केलेली नसे. त्यामानाने मध्यपूर्वेतील कपडे हे सुंदर आणि वैविध्यपूर्ण होते. भरतकाम, ठसे वापरून नक्षी छापणे, चौकड, पट्ट्या अश्या विविध प्रकारे कपड्यांवर काम केलेले होते. घोळदार रेशमी झगे, विविध प्रकारचे काम केलेली वैशिष्ट्यपूर्ण कापडे असलेल्या या नवीन शैलीची वेशभूषा क्रुसेडर्सनी आपल्याबरोबर युरोपात नेली. चर्चच्या वेशभूषेमध्येही या गोष्टींचा समावेश झाला. त्या पद्धतीची झाक आजही कॅथॉलिक चर्चच्या पदाधिकाऱ्यांच्या वेशभूषेमध्ये दिसून येते. या घटनेमध्ये कापडांचे प्रकार, कपड्यांच्या पद्धती याबरोबरच विविध प्रकारची रूपचिन्हे म्हणजे मोटिफ (Motif) यांचा प्रवास ही तेवढाच महत्वाचा आहे.</p><p style="background-color: white; color: #323232; font-family: "myriad pro", myriad, "trebuchet ms", arial, helvetica, sans-serif; font-size: 14px; margin: 0.5em 0px; padding: 0px;">रूपचिन्हे (मोटिफ) हे प्रकरण कुठल्याही चित्राचा वा नक्षीचा आत्मा म्हणता येईल. एखादे छोटेसे चित्र वा आकार एखाद्या प्रकारच्या, प्रदेशाच्या चित्रशैलीत वारंवार दिसते किंवा त्या चित्रशैलीचे मूळ शोधण्यासाठी महत्वाचे ठरते किंवा त्या चित्रचौकटीला संदर्भांचे तपशील देते अश्या आकाराला/ चित्राला त्या शैलीचे रूपचिन्ह म्हणता येईल.</p><p style="background-color: white; color: #323232; font-family: "myriad pro", myriad, "trebuchet ms", arial, helvetica, sans-serif; font-size: 14px; margin: 0.5em 0px; padding: 0px;">मध्यपूर्वेच्या प्रदेशांमध्ये बुटा हे रूपचिन्ह गालिचा व इतर कापडांमध्ये वापरले जात असे. आंब्याच्या कोयीसदृश असलेला हा आकार भारतीय कलेमध्येही सृजनाचे प्रतीक म्हणून प्रचलित होता. अजूनही आहे. ही आपली कोयरी. अकबराच्या काळात या आकाराचा वा रूपचिन्हाचा वापर खूप मोठ्या प्रमाणात काश्मिरी शालींमध्ये झाला. काश्मिरी शालीवर कोयरी असलीच पाहिजे असे समीकरण निर्माण झाले. या शालींची लोकप्रियता भरपूर होती.</p><p style="background-color: white; color: #323232; font-family: "myriad pro", myriad, "trebuchet ms", arial, helvetica, sans-serif; font-size: 14px; margin: 0.5em 0px; padding: 0px;">ब्रिटिश इथे आले तोपर्यंत भारताच्या वस्त्रकलेने खूप प्रगती केलेली होती. भारतभरात प्रदेशानुसार कापडे विणण्याचे प्रकार, त्यावरची नक्षी, कलाकुसर, कापड रंगवण्याची भारतीय साधने व प्रक्रिया या सर्व गोष्टींचे प्रचंड वैविध्य होते. काश्मिरी शालींबरोबरच याही सगळ्याची युरोपातून आलेल्या व्यापाऱ्यांना भुरळ पडली नसती तरच नवल. सुंदर झळझळीत निळ्या रंगासाठी भारतीय नीळ, पिवळ्या रंगासाठी हळद, लाल रंगासाठी मंजिष्ठा या गोष्टी इथून उचलल्या गेल्या. इस. १८०० पर्यंत या सगळ्याबरोबरचजागतिक वस्त्रप्रावरणांच्या शब्दकोशामध्ये भारतीय मूळ असलेले पजामा, डंगरी/ डोंगरी, खाकी, कॅलिको हे शब्द त्यांच्या संकल्पनांसकट भरती झालेले होते.<br /><strong>नीळ</strong><br /><img alt="2 Indigo-Historische_Farbstoffsammlung (1).jpg" height="227" src="https://www.maitrin.com/system/files/users/user59/2%20Indigo-Historische_Farbstoffsammlung%20%281%29.jpg" style="border: 0px;" width="480" /></p><p style="background-color: white; color: #323232; font-family: "myriad pro", myriad, "trebuchet ms", arial, helvetica, sans-serif; font-size: 14px; margin: 0.5em 0px; padding: 0px;">१८०० च्या सुमारास ईस्ट इंडिया कंपनीने भरपूर शाली इथून ब्रिटनला नेल्या. नंतर इसवीसन १८०५ मध्ये पेसली या स्कॉटलंडमधल्या गावी या शालींचे उत्पादन सुरू केले. संपूर्ण युरोपभर या शाली आणि कोयरीचा आकार लोकप्रिय झाला. हे रूपचिन्ह पेसली (Paisley) गावाच्या नावाने ओळखले जाऊ लागले. १८४० मध्ये या रूपचिन्हाचा प्रताधिकार पेसली गावाच्या नावे केला गेला. जागतिक वस्त्रप्रावरणांमधे प्रताधिकाराची ही पहिली घटना.</p><p style="background-color: white; color: #323232; font-family: "myriad pro", myriad, "trebuchet ms", arial, helvetica, sans-serif; font-size: 14px; margin: 0.5em 0px; padding: 0px;"><strong>पेसली शॉल</strong><br /><img alt="1 Shawl_LACMA_M.84.244.1 (1).jpg" height="480" src="https://www.maitrin.com/system/files/users/user59/1%20Shawl_LACMA_M.84.244.1%20%281%29.jpg" style="border: 0px;" width="472" /></p><p style="background-color: white; color: #323232; font-family: "myriad pro", myriad, "trebuchet ms", arial, helvetica, sans-serif; font-size: 14px; margin: 0.5em 0px; padding: 0px;">भारताच्या पारतंत्र्याची ही सुरूवात होती. आपला सगळ्यात महत्वाचा गुण किंवा आपले बलस्थानच आपल्या मुळावर कसे येते याचे याहून उत्तम उदाहरण सापडणे अवघडच.</p><p style="background-color: white; color: #323232; font-family: "myriad pro", myriad, "trebuchet ms", arial, helvetica, sans-serif; font-size: 14px; margin: 0.5em 0px; padding: 0px;">युरोपियन कपड्यांमध्ये पेसली बरोबरच भारतीय कापड, नक्षी यांचा वापर अठराव्या शतकाच्या शेवटी सुरू झाल्याचे दिसून येते. सुंदर सुंदर ब्रॉकेड कापडे, छापाचे सुती कापड यावरची इतर रूपचिन्हेही भारतातून घेतल्याचे दिसून येते. यातले महत्वाचे उदाहरण म्हणजे भारतातून निर्यात केलेली तलम छापील मलमल. एकोणिसाव्या शतकाच्या सुरुवातीच्या दोन दशकांमध्ये एम्पायर प्रकारच्या गाऊन्समध्ये ही तलम मलमल मोठ्या प्रमाणावर वापरली गेल्याचे दिसते. हे मलमलचे गाऊन्स आणि थंडीसाठी काश्मिरी पश्मिना शाल असा वेश म्हणजे तेव्हाच्या युरोपियन समाजातले वरचे स्थान असे सरळ गणित होते.</p><p style="background-color: white; color: #323232; font-family: "myriad pro", myriad, "trebuchet ms", arial, helvetica, sans-serif; font-size: 14px; margin: 0.5em 0px; padding: 0px;"><strong>एम्पायर गाऊन्स आणि पेसली शॉल</strong><br /><img alt="3 एम्पिरे.jpg" height="360" src="https://www.maitrin.com/system/files/users/user59/3%20%E0%A4%8F%E0%A4%AE%E0%A5%8D%E0%A4%AA%E0%A4%BF%E0%A4%B0%E0%A5%87.jpg" style="border: 0px;" width="480" /></p><p style="background-color: white; color: #323232; font-family: "myriad pro", myriad, "trebuchet ms", arial, helvetica, sans-serif; font-size: 14px; margin: 0.5em 0px; padding: 0px;">राणी व्हिक्टोरियाच्या काळात ब्रिटिश वसाहतींमधील व अन्य युरोपबाह्य जगातील विविध सुंदर आणि वैचित्र्यपूर्ण वस्तूंची प्रदर्शने युरोप व अमेरिकेत भरवली गेली. यामध्ये कपडे, सजावटीच्या वस्तू, वेगळी दिसणारी माणसे हे सगळेच मांडून ठेवलेले असे. ही आवड लक्षात घेऊन लिबर्टी ऑफ लंडन या दुकानाने अश्या विविध वस्तू विकण्यासाठी वेगळी दालने उघडली होती.</p><p style="background-color: white; color: #323232; font-family: "myriad pro", myriad, "trebuchet ms", arial, helvetica, sans-serif; font-size: 14px; margin: 0.5em 0px; padding: 0px;">या सर्व जाणिवा घेऊन विसावे शतक आले. दिगियेव (Sergei Diaghilev) या रशियन दिग्दर्शकाच्या बॅले रूस या कंपनीने आपल्या नेपथ्य आणि वेशभूषेतून वेगळ्याच सौंदर्यजाणिवा समोर ठेवल्या. लिऑन बाक्स्तच्या (Leon Bakst) या डिझाइन्सनी या जगात खळबळ उडवून दिली. मध्यपूर्व, भारत आणि अतिपूर्वेकडचे देश यांच्याकडून विविध घटक घेऊन ते युरोपियन संदर्भात वापरून हे नेपथ्य आणि वेशभूषेचे संकल्पन केले गेले होते.<br /><strong>बॅले रूस</strong><br /><img alt="4 Scheherazade1914.jpg" height="480" src="https://www.maitrin.com/system/files/users/user59/4%20Scheherazade1914.jpg" style="border: 0px;" width="370" /></p><p style="background-color: white; color: #323232; font-family: "myriad pro", myriad, "trebuchet ms", arial, helvetica, sans-serif; font-size: 14px; margin: 0.5em 0px; padding: 0px;"><strong>लिऑन बाक्स्त</strong><br /><img alt="5 leonbakst.jpg" height="360" src="https://www.maitrin.com/system/files/users/user59/5%20leonbakst.jpg" style="border: 0px;" width="480" /></p><p style="background-color: white; color: #323232; font-family: "myriad pro", myriad, "trebuchet ms", arial, helvetica, sans-serif; font-size: 14px; margin: 0.5em 0px; padding: 0px;">१९११ दरम्यान पॉल इरीब(Paul Iribe) या फॅशन डिझायनरने यातला एक मोठा एमरल्ड घेऊन त्याच्या भोवती इतर रत्ने बसवून एक ब्रोच बनवला. आर्ट डेको या कालखंडाच्या फॅशनचा हा एक महत्वाचा नमुना मानला जातो. या काळाच्या फॅशनवर मध्यपूर्व, भारत आणि अतिपूर्वेचे देश येथील सौंदर्यजाणिवांची झाक होती. पॉल पॉरें(Paul Poiret) हा ही एक महत्वाचा आर्ट डेको फॅशन डिझायनर. विविध रंगी, तयार व दिसायला नाजूक पगड्या हा त्याच्या डिझाईन्सचा महत्वाचा घटक होता. आर्ट डेको काळातल्या युरोपियन स्त्रियांच्या सर्वोच्च फॅशनमध्ये या पगड्यांना मानाचे स्थान होते. हीच गोष्ट राजेमहाराजे वापरत अश्या मोत्यांच्या लांब माळांची होती.</p><p style="background-color: white; color: #323232; font-family: "myriad pro", myriad, "trebuchet ms", arial, helvetica, sans-serif; font-size: 14px; margin: 0.5em 0px; padding: 0px;"><strong>पॉल पॉरें पगडी</strong><br /><img alt="6 Book_Illustration,_Les_choses_de_Paul_Poiret_vues_par_Georges_Lepape_(Items_by_Paul_Poiret_as_seen_by_George_Lepape),_Woman_in_a_Turban,_plate_6,_1911_(CH_68775933) (1).jpg" height="480" src="https://www.maitrin.com/system/files/users/user59/6%20Book_Illustration%2C_Les_choses_de_Paul_Poiret_vues_par_Georges_Lepape_%28Items_by_Paul_Poiret_as_seen_by_George_Lepape%29%2C_Woman_in_a_Turban%2C_plate_6%2C_1911_%28CH_68775933%29%20%281%29.jpg" style="border: 0px;" width="420" /></p><p style="background-color: white; color: #323232; font-family: "myriad pro", myriad, "trebuchet ms", arial, helvetica, sans-serif; font-size: 14px; margin: 0.5em 0px; padding: 0px;">डिझायनर पॉल पॉरें तसेच अर्टे(Erte - Romain de Tirtoff - <a href="https://martinlawrence.com/erte/" style="color: #767676; margin: 0px; padding: 0px; text-decoration-line: none;" title="https://martinlawrence.com/erte/">https://martinlawrence.com/erte/</a> ) या चित्रशिल्पकाराच्या आर्ट डेको कपड्यांच्या बाह्याकृती बघितल्या तर तुम्मन आणि कुर्ता, सलवार आणि कुर्ता, सकच्छ व विकच्छ साड्या या कपड्यांच्या बाह्याकृतींशी साम्य जाणवते. दुटांगीकरण करताना पडणाऱ्या चुण्या, कापडांची वळणे यांचे निरीक्षण करून त्यांना कपड्यात स्थान दिल्याचे कळते. नेसलेल्या कपड्यांची आठवण करून देणाऱ्या प्रवाही रेषा हे या दोघांच्या संरचनांचे वैशिष्ट्य म्हणता येईल. बाह्याकृती सकच्छ किंवा दुटांगीकरण केलेली वाटली तरी हे मुळात स्कर्टसच आहेत. युरोपियनीकरण करताना म्हणा किंवा प्रत्यक्षातल्या नेसणीचे गूढ न उलगडल्यामुळे म्हणा त्यातून साधर्म्य असलेल्या पण भारतीय नसलेल्या रचना निर्माण झालेल्या आहेत.</p><p style="background-color: white; color: #323232; font-family: "myriad pro", myriad, "trebuchet ms", arial, helvetica, sans-serif; font-size: 14px; margin: 0.5em 0px; padding: 0px;">देवाणघेवाण आणि त्यातून वेशभूषेची कथा कशी आकार घेते हे आपण बघितले. या सगळ्याकडे आपण कसं बघायचं याबद्दल थोडं बोलूया पुढच्यावेळी.</p><p style="background-color: white; color: #323232; font-family: "myriad pro", myriad, "trebuchet ms", arial, helvetica, sans-serif; font-size: 14px; margin: 0.5em 0px; padding: 0px;">- नी<br /><span style="color: black; font-family: Times; font-size: medium;">(दैनिक लोकमत - सखी पुरवणी - जून २०१८ मधे प्रकाशित)<br /><a href="http://www.lokmat.com/sakhi/do-you-know-indian-heritage-fascinating-kashmiri-shalini/" style="font-family: times, "times new roman", serif; font-size: medium; font-weight: 700;" target="_blank">भारतीय वारसा</a><span style="color: #1b1a1a; font-family: Times, Times New Roman, serif; font-size: small; font-weight: 700;"> - २६ जून</span></span></p>NeeDhaPahttp://www.blogger.com/profile/17934841959057049889noreply@blogger.com0tag:blogger.com,1999:blog-6255538695044975848.post-62620649190019899642020-06-06T20:22:00.001+05:302020-06-07T10:43:47.714+05:30प्रमोदबन - १<div dir="ltr" style="text-align: left;" trbidi="on">
<div style="background-color: white; color: #1d2129; margin: 0px 0px 6px; text-align: left;">
काही गोष्टी विनाकारण आठवत राहतात. अगदी लख्खपणे आठवत राहतात. मांजरांसारख्या पायात येत राहतात. मग त्यांना उचलून घ्यावे लागते. लाड करावे लागतात. त्या लिहून मोकळे होण्याशिवाय पर्याय नसतो. तसे कुठलाही ट्रिगर नसताना छळतेय प्रमोदबन सध्या.</div>
नाही प्रमोदबन हे कुठल्याही अभयारण्याचे, जंगलाचे किंवा संस्थेचे नाव नाही. माझ्या बालपणाच्या सगळ्या आठवणी जिथून सुरू होतात ती जागा आहे प्रमोदबन.<br />शुक्रवारात, बाफना पेट्रोल पंपाकडून अकरा मारुतीकडे जाणाऱ्या गल्लीत झालेली पहिली बिल्डिंग. म्हणजे ओनरशिप अपार्टमेंट वगैरे असलेली पहिली. पुण्याच्या पेठांमध्ये पूर्ण किंवा अर्धे वाडे पाडून तेव्हढ्याश्या जागेत बिल्डिंग्ज बांधायच्या पर्वाची ती सुरुवात होती. आम्ही तिथे राहात होतो तोवर ज्या आगाशे वाड्याचा अर्धा तुकडा पाडून आमची बिल्डिंग झाली होती त्यातला उरलेला वाडा शेजारी मौजूद होता. आणि तो आमच्या कानिटकर वाड्यापेक्षा गूढरम्य वाटायचा.<br />मी दोन वर्षांची असताना आम्ही तिथे राहायला गेलो. पुढची दहा वर्षे आम्ही तिथे होतो. अडीच वर्षांची असताना मला तिथून जवळच्या शिशुशाळेत घातले. हिंगणे स्त्री शिक्षण संस्थेची ती मॉटेसरी होती. बाफना पेट्रोल पंप, चिंचेची तालीम, अकरा मारूतीची गल्ली हे सगळे लहानपणी आईने पाठ करून घेतले होते. तेव्हा घरी फोनही नव्हता. आणि हरवले तर पत्ता सांगता यायला हवा ना. घरातून टमाकटुमुक करत निघायचे, बाफनाचा चौक क्रॉस करायचा मग दोन चार उड्या उड्या पावलं टाकायची की डावीकडे आमची शिशुविहार यायची. तिची गम्मत नंतर सांगणारे.<br />आम्ही पहिल्या मजल्यावर राहायचो. स्वैपाकघराची खिडकी आणि बेडरूमची गॅलरी रस्त्याच्या बाजूला होती. घराचे दार आणि हॉल बिल्डिंगच्या आतल्या बाजूला. बेडरूमच्या खाली बिल्डिंगचे गेट होते तर स्वैपाकघराखाली डॉ. अरविंद लेल्यांचा दवाखाना. माझ्या आठवणीत अगदी सुरूवातीला फारतर ते स्वतः त्या दवाखान्यात असायचे. नंतर ते राजकारणात जास्त सक्रिय झाले आणि मग तो दवाखाना डॉ. रोंघे चालवू लागले. पण नाव डॉ. लेल्यांचेच होते. त्यांचा राहता वाडा मंडईजवळ होता.<br />बहुतेक ७७ किंवा ७८ सालची गोष्ट असेल. आई घरीच असायची. त्या दिवशी शाळेत गेलेच नव्हते किंवा मला शाळेतून घेऊन आई नुकतीच घरी आली होती. अचानक आरडाओरडा ऐकू आला आणि आमच्या घरावर दगडफेक झाली. किचन आणि बेडरूमची गॅलरी दोन्ही रस्त्याला लागून होते. दोन्हीकडून दगड आले. काचा बिचा फुटल्या. ओट्यावर दगड पडले. गॅलरीत पडले. एक जागा होती जिथे किचन किंवा गॅलरी कुठूनही दगड आला तरी लागणार नाही अशी. तिथे मी आणि आई बसून होतो. मग थोड्या वेळाने दगडफेक करणारी माणसे गेली. नंतर पोलिस आले. कुठे दगड पडले, किती नुकसान झाले वगैरे वगैरे पंचनामा झाला.<br />आई थोडी घाबरलेली असणार तेव्हा पण मी जाम एक्सायटेड होते त्या दिवशी. काहीतरी सॉलिड घडलंय आपल्या घरात म्हणून. घटनेचं गांभिर्य कळण्याचं वय नव्हतंच ते. नंतर कळलं ते असं की लेल्यांचा दवाखाना खाली होता. डॉ. लेले आणिबाणी नंतर कसबापेठ मतदारसंघातून निवडून आले होते. तर त्या रागावर बहुतेक इंदिरा समर्थकांनी लेल्यांच्या दवाखान्यावर आणि घरावर (नीचे दुकान, उपर मकान असे गृहित धरून) दगडफेक केली. मला आयुष्यात नंतर जेव्हा जेव्हा हे आठवले तेव्हा ‘इतका कसा काय राँग नंबर लागू शकतो?’ याचे प्रत्येक वेळेला आश्चर्य वाटत आलेय. पण तेव्हा बिल्डींगमधे, वाड्यात एखाद्या घरी फोन असायचा असा काळ होता. टिव्ही पण मजल्यावर एखाद्यांकडे असलातर असला वगैरे. त्यामुळे सगळ्यांना सगळं माहिती नसे. तर कदाचित कार्यकर्त्यांना दगड पुरवून छू म्हणेपर्यंत योग्य पत्ता पोचला नसावा त्यांच्याकडे.<br /><span id="docs-internal-guid-5d791b28-7fff-828a-0df5-9fc3e6cceb0f"><span style="color: #323232; font-family: "Times New Roman"; font-variant-east-asian: normal; font-variant-numeric: normal; vertical-align: baseline; white-space: pre-wrap;">त्यानंतर बरेच वर्ष घरी आल्यागेल्या कुणाकुणाला ‘घरावर दगडफेक झाली तर ही जागा एकदम सेफ आहे. अजिबात दगड लागणार नाही.’ असे मी सांगायचे हे आठवतंय. पाऊस पडला की इथे थांबलो तर भिजणार नाही हे जसे सांगावे तसे मी सांगायचे. मग कधीतरी ‘दगडफेक काही पावसासारखी नॉर्मल नसते.’ असा साक्षात्कार झाला आणि ते बंद पडले. </span></span><br />
<br />
<div style="background-color: white; color: #1d2129; margin: 6px 0px; text-align: left;">
प्रमोदबनमधल्या आठवणींना वाट करून देण्याची ही सुरुवात. बघू तुम्हाला आवडतायत का ते!<br />- नी</div>
</div>
NeeDhaPahttp://www.blogger.com/profile/17934841959057049889noreply@blogger.com0tag:blogger.com,1999:blog-6255538695044975848.post-18630172501153350592020-05-23T13:16:00.003+05:302020-09-06T23:34:22.432+05:30कापडाचोपडाच्या गोष्टी - ५. आपलं काय काय म्हणायचं?<p style="background-color: white; color: #323232; font-family: "myriad pro", myriad, "trebuchet ms", arial, helvetica, sans-serif; font-size: 14px; margin: 0.5em 0px; padding: 0px;">“ती हिंदी सिनेमातल्या दुखियारी माँ सारखे कपडे घातलेली रोमन बाई कोण गं ठकू? तिने साडीचा शोध लावलाय. हो ना?” गुगल संशोधकांनी ठकूला विचारले. “साडी म्हणजे काय वीज आहे का शोध लावायला?” ठकूने नाक उडवले.</p><p style="background-color: white; color: #323232; font-family: "myriad pro", myriad, "trebuchet ms", arial, helvetica, sans-serif; font-size: 14px; margin: 0.5em 0px; padding: 0px;">प्राचीन रोमन काळातली दुखियारी माँ अंगावर घातलेल्या झग्यावरून आडवातिडवा लांबरुंद ‘पल्ला’ लपेटून घ्यायची. रोमन लोक इथे आले तेव्हा इथे अंगभर एकच कापड लपेटण्यापेक्षा कमरेशी बांधलेले अंतरीय आणि ओढणीसारखे वरच्या शरीरावर लपेटलेले उत्तरीय ही पद्धत होती. यामुळे काहींचं म्हणणं आहे की एकच कापड कमरेवर आणि मग ते तसेच शरीराच्या वरच्या भागावर घेणे हा प्रकार म्हणजेच साडी आपण रोमनांकडून शिकली असावी असे काही अभ्यासकांचे म्हणणे आहे.</p><p style="background-color: white; color: #323232; font-family: "myriad pro", myriad, "trebuchet ms", arial, helvetica, sans-serif; font-size: 14px; margin: 0.5em 0px; padding: 0px;"><img alt="01 Roman Dukhiyari maa.jpg" height="480" src="https://www.maitrin.com/system/files/users/user59/01%20Roman%20Dukhiyari%20maa.jpg" style="border: 0px;" width="187" /></p><p style="background-color: white; color: #323232; font-family: "myriad pro", myriad, "trebuchet ms", arial, helvetica, sans-serif; font-size: 14px; margin: 0.5em 0px; padding: 0px;">माणसे प्रवास करतात, स्थलांतर करतात, नवीन प्रदेश पादाक्रांत करतात. आपल्या जगण्याच्या पद्धती या नवीन ठिकाणी घेऊन जातात आणि नवीन ठिकाणच्या पद्धती आत्मसात करतात. नवीन प्रदेश पाहून, तिथल्या नवीन आणि मजेमजेच्या गोष्टी प्रवासी लोक आपल्या बरोबर घेऊन येतात. नवीन आलेल्या पद्धती आणि स्थानिक पद्धतींचा मिलाप होतो. आणि संस्कृतीची कथा नवे वळण घेते. यामधे अर्थातच कपड्यांची गोष्टही आलीच.</p><p style="background-color: white; color: #323232; font-family: "myriad pro", myriad, "trebuchet ms", arial, helvetica, sans-serif; font-size: 14px; margin: 0.5em 0px; padding: 0px;">भारतामधे वसण्यासाठी, जीव वाचवण्यासाठी, प्रवासासाठी, व्यापारासाठी, लुटण्यासाठी, सत्ता प्रस्थापित करण्यासाठी वेगवेगळ्या काळात वेगवेगळे लोक आले. त्यातले काही आले आणि परत गेले तर काही आले आणि इथलेच झाले. त्या प्रत्येकाने आपल्याबरोबर आपल्या गोष्टी आणल्या.</p><p style="background-color: white; color: #323232; font-family: "myriad pro", myriad, "trebuchet ms", arial, helvetica, sans-serif; font-size: 14px; margin: 0.5em 0px; padding: 0px;">चिनमधून रेशीम आले आणि मग इथलेच झाले. आज भारताच्या वेशभूषेची गोष्ट रेशमी वस्त्रांशिवाय पूर्णच होऊ शकत नाही. इसपू ५०० - ३३० दरम्यान आताचा इराण ते पंजाब पसरलेल्या अकिमेनिड साम्राज्याशी झालेल्या देवाणघेवाणीतून इथे शिवणकला येऊन वसली. कुशाण काळात त्याच्या साम्राज्यात दरबारातली, योद्ध्यांची वेशभूषा शिवलेली आणि घरगुती व स्त्रियांचे कपडे गुंडाळलेले अशी विभागणीही झाली.</p><p style="background-color: white; color: #323232; font-family: "myriad pro", myriad, "trebuchet ms", arial, helvetica, sans-serif; font-size: 14px; margin: 0.5em 0px; padding: 0px;">मुघल साम्राज्याबरोबर सलवार व कुर्ता असे शिवलेले कपडे सर्वसामान्य स्त्रीपुरूषांसाठीही आले. सुरुवातीला केवळ मुस्लिम समाजापुरती असलेली ही वेशभूषा आता सर्व धर्माच्या भारतीय स्त्रियांचा गणवेष होऊन बसली आहे. पडदा, घुंघट, गोषा वगैरे पद्धती मुघलांबरोबर आल्या. ओढणीने किंवा पदराने डोके झाकणे आणि त्याला लागून येणारे सगळे रितीरिवाज मुघलांबरोबर भारतात आले. जिथे मुघलांना अडवले गेले, जिथपर्यंत मुघल साम्राज्य पोचू शकले नाही अश्या दक्षिण भारतात मुस्लिम समाज वगळता डोक्यावरून पदर/ ओढणी घेण्याच्या पद्धती अस्तित्वात नाहीत. डोक्यावरून पदर घेण्याला काही महत्व नाही. जिथे जिथे मुघल साम्राज्य पोचले तिथे तिथे आमिर उमराव घरातल्या स्त्रियांच्या वरच्या कपड्यांमध्ये चोळी आणि कुडता किंवा चोळी आणि अंगरखा असे दोन घटक अस्तित्वात आले. आणि अर्थातच त्यावरून एक मोठा दुपट्टा किंवा पदर.</p><p style="background-color: white; color: #323232; font-family: "myriad pro", myriad, "trebuchet ms", arial, helvetica, sans-serif; font-size: 14px; margin: 0.5em 0px; padding: 0px;">भारतात सिंधु संस्कृतीपासून मेंढीपासून लोकर मिळवून त्याचे कापड बनवल्याचे पुरावे आहेत. ती पद्धत भारतात हिमालयाच्या कुशीत अस्तित्वात होतीच. पण मुघल काळामधे भारतीय पश्मिना मेंढ्यांपासून मिळवलेल्या लोकरीच्या शालींना एक उद्योग म्हणून मान्यता मिळाली. त्या मेंढ्यांना आणि शालींना पश्मिना हे नावही याच काळात मिळाले. एखाद्याचा सन्मान म्हणून, राजकन्येला लग्नातली भेट म्हणून अस्सल म्हणजे रेशमाचे धागे न मिसळलेली पश्मिना शाल देण्याचा पायंडा या काळात पडला. आज हिच पश्मिना शाल भारतीय वारश्यामधे महत्वाचे स्थान मिळवून आहे.</p><p style="background-color: white; color: #323232; font-family: "myriad pro", myriad, "trebuchet ms", arial, helvetica, sans-serif; font-size: 14px; margin: 0.5em 0px; padding: 0px;">आधी मुघलांनी आणि मग ब्रिटीशांनी शरीर अति झाकण्याचे स्तोम आयात केले हे आपण गेल्या वेळेला बघितलेच. ब्रिटीशांच्या बरोबरीचे समजले जावे यासाठी अनेक ठिकाणच्या अमिर उमरावांनी आपल्या राहणीमधे घरांमधे बदल केले. काही प्रदेशातील तत्कालिन उच्चवर्गीय विवाहित स्त्रिया चोळीशिवायच साडी नेसत पण ब्रिटिशांच्या सभ्यतेच्या कल्पनांबरोबरच त्यांनी तेव्हाच्या युरोपियन गाऊन्समधले बॉडिसचे डिझाइन आपलेसे केले. बाह्यांना पांढरी लेस लावलेले ब्लाऊज घातलेली बंगाली स्त्री हे याचेच एक उदाहरण. महाराष्ट्रात व दक्षिण भारतात तत्कालिन उच्चवर्गात चोळी वापरली जात असे. या चोळ्यांची शिवण्याची पद्धत मात्र वैशिष्ट्यपूर्ण होती. कापडाला चोळीचा आकार येण्यासाठी ठराविक प्रकारे तुकडे करून ते जोडले जात आणि मग स्तनांखाली गाठ मारून ही चोळी अंगावर घट्ट बसवली जाई. मात्र या चोळीच्या बाह्या दंडाला घट्टे पडतील इतक्या अंगाबरोबर नसत. चोळीच्या गाठीपासून कमरेशी साडी नेसली जाई तिथवरचा भाग उघडाच असे. हे अर्थातच ब्रिटिशांच्या दृष्टीने असभ्य होते. तत्कालिन उच्चवर्गीय तसेच सुधारक लोकांच्या घरातील स्त्रियांनी या चोळ्या टाकून देऊन किंवा चोळ्यांच्या वरून व्हिक्टोरियन काळचे बॉडिस असावे असे वस्त्र घालून त्यावरून् साडी नेसायला सुरूवात केली. पुण्यातल्या हुजूरपागेत शिक्षण घेणाऱ्या सुरुवातीच्या काळातल्या विद्यार्थिनी आणि शिक्षिकाही या प्रकारचे ब्लाऊज घालत असत. कालांतराने बॉडिसचा मुख्य भाग आणि चोळ्यांच्या बाह्या एकत्र होऊन आपल्याला माहिती असलेले साडीवरचे ब्लाऊज जन्माला आले. हे ब्लाऊज पार कमरेपर्यंत लांब नव्हते आणि चोळीच्या इतके आखूड नव्हते. या ब्लाऊजमधे कापडाला आकार देण्यासाठी विशिष्ठ प्रकारे तीन बाजूंनी तीन चुण्या घातल्या जातात. या चुण्यांना डार्टस किंवा टक्स म्हणले जाते. ही डार्टस घालून कापडाला आकार देण्याची शिवणाची पद्धत मूळ युरोपियन आहे. हीच युरोपियन पद्धत कुडत्यांमध्येही आलेली दिसते. कुडते हे प्रकरण मुळात कुशाणांच्या बरोबर भारतात आले. तेंव्हाची कुडते शिवायची पद्धत अशीच विशिष्ट प्रकारे तुकडे कापून कापडाला आकार देण्याची होती. या पद्धतीत कपडे अगदी घट्ट अंगाबरोबर बसत नाहीत. तसेच शिवलेले कपडे असले तरी त्याला बंद असतात. त्यांच्या गाठी मारल्यावर हे कपडे अंगावर बसतात. डार्ट घालून शिवायच्या कुडत्यामध्ये कपडा अंगाबरोबर जास्त बसतो.<br /><img alt="03 gath bandhaleli choli.jpg" height="200" src="https://www.maitrin.com/system/files/users/user59/03%20gath%20bandhaleli%20choli.jpg" style="border: 0px;" width="221" /><br /><img alt="03 gathichi choli.jpg" height="321" src="https://www.maitrin.com/system/files/users/user59/03%20gathichi%20choli.jpg" style="border: 0px;" width="640" /><br /><img alt="02 bodicesaree bene israeli women.jpg" height="360" src="https://www.maitrin.com/system/files/users/user59/02%20bodicesaree%20bene%20israeli%20women.jpg" style="border: 0px;" width="480" /><br /><img alt="02 BodiceSaree sinhalese woman 1.jpg" height="480" src="https://www.maitrin.com/system/files/users/user59/02%20BodiceSaree%20sinhalese%20woman%201.jpg" style="border: 0px;" width="305" /><br />ब्रिटीशांच्या सभ्यतेच्या कल्पनांचा प्रभाव पुरुषांच्या कपड्यांवरही पडला. हॅट, बूटमोजे, कोट वगैरे गोष्टी घालणारा तो जंटलमन या एकोणिसाव्या शतकाच्या मध्यातल्या ब्रिटिश कल्पना भारतीय पुरुषांच्यातही एकोणिसाव्या शतकाच्या शेवटाशी येताना स्वीकारल्या गेल्या. मुघल काळातल्या राजेशाही आणि घोळदार शेरवानीचे रूपांतर झाले. रोमँटिक कालखंडातल्या फ्रॉक कोटाची आकृती, गडद रंग हे शेरवानीचे महत्वाचे विशेष बनले. तसेच शेरवानी हे केवळ राजघराण्यातल्या लोकांचे वस्त्र म्हणून राह्यले नाही. ब्रिटीश सरकारच्या नोकरीत वरच्या हुद्द्यावर असलेले किंवा वकिली करणारे किंवा समाजात वरचे स्थान असणारे किंवा श्रीमंत व्यापारी लोक अश्या सर्वांनीच शेरवानीला आपले म्हणले. उत्तर भारतात सुरू झालेले हे प्रकरण जिथे जिथे ब्रिटीश सत्तेची केंद्रे होती तिथे तिथे पसरले आणि स्थिरावले सुद्धा. विसाव्या शतकामध्ये पहिल्या महायुद्धानंतर ब्रिटिश नोकऱ्या करणारे मध्यमवर्गीय नोकरदार, शिक्षक धोतर, सदरा आणि विसाव्या शतकाच्या सुरुवातीच्या पद्धतीचा कोट, खाली बूटमोजे अश्याही वेशात दिसत. हा वेश ब्रिटीश लोक निघून गेल्यावरही ६०-७० च्या दशकापर्यंत टिकून राह्यला. विसाव्या ब्रिटिश सत्तेच्या शेवटच्या काळामध्ये भारतात पुरुषांच्या वेषामध्ये धोतराचा वा सलवारीचा वा मुंडूचा वापर कमी होत गेला. त्या जागी पाश्चात्य पँट आली. घरामध्ये, गोतावळ्यात धोतर किंवा सलवारीसारखे पारंपरिक प्रकरण तर कामाच्या ठिकाणी पॅन्ट अश्या प्रकारे अनेक जण वावरत होते.<br /><img alt="04 paramparik sherwani.jpg" height="480" src="https://www.maitrin.com/system/files/users/user59/04%20paramparik%20sherwani.jpg" style="border: 0px;" width="328" /><br /><img alt="04 british influenced Sherwani.jpg" height="480" src="https://www.maitrin.com/system/files/users/user59/04%20british%20influenced%20Sherwani.jpg" style="border: 0px;" width="165" /></p><p style="background-color: white; color: #323232; font-family: "myriad pro", myriad, "trebuchet ms", arial, helvetica, sans-serif; font-size: 14px; margin: 0.5em 0px; padding: 0px;">भारतात येऊन वसलेले, पण राज्यकर्ते नसलेले आणि संख्येने कमी असलेले असे जे समुदाय होते त्यांनी स्थानिक पद्धती स्वीकारल्या पण आपले स्वत:चे रंग त्यात मिसळले आणि एक नवीन पद्धती निर्माण केली. यात सगळ्यात महत्वाचा समुदाय म्हणता येईल तो म्हणजे पारशी समुदाय. आठव्या दहाव्या शतकात गुजरातच्या किनाऱ्यावर येऊन पोचलेला हा समुदाय त्यांच्या आख्यायिकेप्रमाणेच दुधात साखर मिसळावी तसा इथल्या समाजात मिसळून गेला. त्यांनी त्यांच्या मूळ कपड्यांबरोबर गुजराथी वेशभूषेतले महत्वाचे भाग आपलेसे केले. विशेषत: स्त्रियांच्या वेशभूषेमधे. आज भारतीय साड्यांबद्दल विवेचन केले जाताना पारसी गारा साडीच्या उल्लेखाशिवाय पुढे जाता येणार नाही. कोकणातल्या बेने इस्राएल समाजाने मात्र कपड्यांच्या आणि इतरही अनेक बाबतीत कोकणातल्या इतर समुदायांमध्ये मिसळून जाणे स्वीकारले होते. नऊवार नेसणाऱ्या ज्यू स्त्रिया हे त्यांचे वैशिष्ट्य. कुंकू वगळता सर्व जामानिमा एतद्देशियांप्रमाणेच असे. सिंधुदुर्ग जिल्ह्यातल्या ख्रिश्चन समाजामध्ये आजही वयस्क स्त्रियांच्यात नऊवारी साडी नेसणाऱ्या स्त्रिया दिसतात. सिंधुदुर्ग ख्रिश्चन स्त्रियांची नऊवारी म्हणून या पद्धतीची वर्गवारी करता येईल इतकी त्यांची नऊवारी नेसायची पद्धत वेगळी आहे. मंगळसूत्र वापरणाऱ्या ख्रिश्चन आणि मुस्लिम विवाहित स्त्रिया आत्ताआत्तापर्यंत मुंबईपुण्यात दिसत असत.<br /><img alt="05 7 parsee women.jpg" height="480" src="https://www.maitrin.com/system/files/users/user59/05%207%20parsee%20women.jpg" style="border: 0px;" width="506" /><br /><br /><img alt="06 bene israel family.jpg" height="331" src="https://www.maitrin.com/system/files/users/user59/06%20bene%20israel%20family.jpg" style="border: 0px;" width="521" /></p><p style="background-color: white; color: #323232; font-family: "myriad pro", myriad, "trebuchet ms", arial, helvetica, sans-serif; font-size: 14px; margin: 0.5em 0px; padding: 0px;">भारतामध्ये कपड्यांच्या गोष्टीत येऊन मिसळलेले आणि आपली कपड्यांची गोष्ट समृद्ध करणारे हे असे अनेक प्रवाह. पण ही मिसळण्याची गोष्ट इथेच संपत नाही. गोष्ट अजून बरीच आहे. ती उरलेली गोष्ट आपण पुढच्या वेळेला बघूया.</p><p style="background-color: white; color: #323232; font-family: "myriad pro", myriad, "trebuchet ms", arial, helvetica, sans-serif; font-size: 14px; margin: 0.5em 0px; padding: 0px;">- नी<br />(दैनिक लोकमत - सखी पुरवणी - मे २०१८ मधे प्रकाशित)<br /><span style="color: black; font-family: Times; font-size: small; font-weight: 700;"><a href="http://www.lokmat.com/sakhi/what-do-you-mean-0/" target="_blank">आपलं काय काय म्हणायचं?</a><span id="goog_581451544"></span><a href="https://www.blogger.com/"></a><span id="goog_581451545"></span></span><span style="color: #1b1a1a; font-family: Times, "Times New Roman", serif; font-size: 24px; font-weight: 700;"><span style="font-size: small;"> - २९ मे </span></span></p>NeeDhaPahttp://www.blogger.com/profile/17934841959057049889noreply@blogger.com0